Čtyři z tanku a pes

"Rascvetali jabloni i gruši
já kalhoty vyžehlit si musím,"
zpíval si Gřeš.
"Kluci, dneska je první duben, tak si z něj kapku vystřelíme!" navrhl Gustlík.
"Ale jak?" ptal se Tomáš.
"Normálně ho zamkneme," vysvětloval Gustlík.
Tak ho zamkli.
"Až Gřeš půjde ven, tak bude jako v cele," chechtal se pod vousy Tomáš.
"Takže bude zpívat celá cela," též se zasmál druhý vtipálek.
To ovšem ještě netušili, jak krásně jim ten vtip dotáhnu. Když odešli, vytáhl jsem schovaný klíč zpod rohožky a odnesl jsem si ho do pelechu. Nevím, jak dlouho pak ten klíč hledali, ale krátká doba to rozhodně nebyla.

"Začneme nouzovým opuštěním tanku," prohlásil Jenda.
"V podvozku je poklop, kterým vylezete nohama napřed."
"Já si myslím, že by se mělo hlavou napřed," řekl vzdorovitě jeden z nováčků.
"Myslíš, že si přitom nenabiješ?" zavrtěl hlavou Gřeš.
"Ne. Nejsem nemehlo."
"Nebraňte člověku v jeho vůli. Když po hlavě, tak po hlavě. Lez!" usmál se Tomáš.
"Nejlepší výhled bude z věže," usoudil Gustlík.
Já jako jediný jsem nezvolil pozorovatelnu shora, ale mezi pásy. Spadl plnou vahou na bradu. Nejlepší držkopád téhle sezóny!
"Euaheauououoauu!"
"Ukaž!" vrátil Gustlík čelist třemi prsty na místo.
"Pozor na něj! Ten zabije vola holou rukou!" varoval nováčka Tomáš.

Všichni jsou na plese. Jenda tančí s Marusjou, Vichr a Gřeš s místními Polkami, já hlídám stůl s jídlem a přitom si prohlížím transparenty na stěnách hostince.

Do Germanca jak do tanca - navštěvujte naše taneční kurzy!

Zmydlíme Hitlera - jedině mýdlem s jelenem!

Hitler z Polska vyjede jak po oleji Akceler!

Hloupý malíř pokojů prohrál válku - nepoužíval tablety Chytrolín!

Poženeme je až do Berlína. Kašlem na to, dojdem! A v botách od Ševce i pohodlně!

Esesák? Děgťarjov místo slov!

Tázavě jsem se podíval na organizátora.
"Nediv se, pejsku. Abychom dostali peníze od sponzorů, museli jsme jim nabídnout plochu pro jejich reklamu."

"Takže, jak jste nás chtěli převést?!"zakřičel na zajatce Gustlík.
"Nejdříve jsme si na předešlé akci nahráli vaše poznávací heslo kžen. To se nedá vyslovit!" odplivl si Němec.
"Ale dá, křen." rýpl si Tomáš.
"Pak jsme vám to pustili do vysílačky, abychom vás tím ošálili." dokončil větu Němec.
"Jestli vykecáš ještě nějaké tajemství, tak tě vlastnoručně uškrtím!" nevrle zavrčel druhý.
Zavrčení jsem mu opětoval.
"No, co jsme chtěli vědět, to už víme, takže se už tady můžete navzájem pozabíjet." uzavřel Gustlík a odešel jako my všichni.
Hned, jak zabouchl dveře, se rozchechtal.
"Chudáci nevěděli, že jsme změnili heslo na KOPR!"

"To je výborný způsob, jak zrychlit nabíjení, vojíne Čeresňaku. Na to jste přišel sám?" pronesl velitel brigády.
"Poradil mi vojín Andrzejev."
"Vždyť je zrovna v base v Hamburku pro soustavnou neposlušnost."
"Já jsem si k němu pro tu radu zajel."
"Tak mi ukažte opušťák!" udeřil velitel.
Tomáš si začal šacovat všechny kapsy, dokonce i tobolku na náboje, ale opušťák prostě nikde.
"Nemusím vám snad připomínat, že čtyřiadvacetihodinová nepřítomnost bez opušťáku je považována za dezerci." zvýšil hlas velitel.

Pootevřely se dveře a za nimi vykoukl Gustlík.
"Omlouvám se, že ruším, ale Tomášovi vypadl opušťák. Před chvílí ho Šarik vyhrabal z bláta."

ROZKAZ POLSKÉ TANKOVÉ BRIGÁDĚ:

Z důvodu zachování dobrého technického stavu startovacích svíček není během boje povoleno vypnout motor více než třikrát.

Všechny tanky musí mít pod palivovou nádrží záchytnou nádrž pro případ, že by unikal benzín.

Tank musí být důkladně naolejovaný, aby neskřípal při jízdě, a tedy se neprozradil předčasně.

V případě, že dojde motorový olej, má velitel tanku právo svůj tank schovat do zákopu, i když by nebyly žádné předpřipravené a osádka ho musela kopat při boji.

V případě, že má někdo z osádky rýmu, tank může skřípat, aby zamaskoval špatný zdravotní stav armády.

Trojí neuposlechnutí se trestá opušťákem.

"Pane majore, obdrželi jsme dopis, že u mostu Dombrücke se rozbila rádiová stanice a blíží se Poláci."
"Musíme ten most zničit. Bohužel nemáme peněz nazbyt, takže hlavně levně."
"Nejrychlejší a nejúčinnější je odstřelit, pane majore."
"Řekl jsem levně! Žádné odstřely, normálně ho podřežeme pilou!"
"Dovolil bych si upozornit, že tento most má kamenné pilíře."
"Hrvrrr! Tak ho podkopeme, to bude za jedny peníze."
"Promiňte, pane majore, to by se bez vysušení Odry nepovedlo."
"Tak jak to mám podle vás udělat, vy rejpale???" vybouchl major.
"My vlastně nemusíme! Podívejte se na datum na dopise. Předvčerejší. Polská armáda už most dávno překročila."

Ženy toho mohou dělat opravdu mnoho. Třeba přinést oběd. Při čekání na oběd nebo při boji totiž vyhládne. Nebo mě také mohou podrbat za uchem. Podle lidí jsou to většinou radistky nebo zdravotnice. Někdy i kuchařky.
Často také po nás psech likvidují pohromy, ale to jsem zjistil, až když jsem po válce hlídal náš dvorek. Některé umějí nadávat tak, že i těm nejotrlejším tankistům se ježí vlasy (některým i chlupy). Jiné si zase dokáží vydupat své, nebo splnit i téměř nesplnitelné úkoly. Doopravdy to dovedou.
Ale všechny jsou moc šikovné. Skoro se až divím, že ještě v posádce žádnou nemáme.

"Co říkáte?" nadporučík Smrk mrk. "To je, jak kdyby plk. Vlk vrk, že vám lauf zvlhl z mlh!"
"Jinak si to neumím vysvětlit. Proč bych měl jinak rezavou hlaveň?" vysvětloval Jenda.
"Vždyť bylo jasné počasí. Jen řekněte, že vás kozel trk, a vy jste tu hlaveň hrk! namočil do rybníka."
"Teď přijde drbu vrbu," špitl Gustlík.
"Drbte drátěným drbátkem, šúrujte a šudlejte, až se to bude třpytit! A jestli to udělá vrz a čistítko projede skrz, tak jste to zvrz!"
"Ten chlap je ale protivnej!" zavyl Šarik. "Kdyby mu Gustlík jednu trh, vyvrátí i Smrk, aniž by při tom mrk!"

"Skříp!"
"Vítejte! Německý sklad plynových masek."
"Hoši, jdeme sabotovat," rozkázal Vasil.
"Jako uřezat jim ty... sosáky?" hledal slovo Gřeš.
"Jestli to ovšem do plynového útoku stihneme," podíval se Gustlík na hodinky.
"Šariku, trhej!" udělal mi radost Jenda.
No fuj, guma, to do tlamy jaktěživ nevezmu. O to si maximálně podrbu záda.
Nebo počkejte...
"No blééé, to si žádný Němec na obličej nenarazí, ani kdyby měl pojít!"
"Tak můžem to udělat všichni, ale stejně to nestačí. Musíme vymyslet něco účinnějšího!"
Mezitím jsem našel provázek.
"No jasně! Svážeme je všechny dohromady dlouhým provázkem ke zdi a oni se přerazí, hned jak vyběhnou."