DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

Ty a já
Tvoříme pár
Nejen u večeře
Ty a já

Můj milý
Jsme spolu Ty a já
U večeře u oběda
Můj milý

Spolu
Uvaříme si krmi
Jednoduchou
Spolu

Debata je stará
O výživě zdravé
Kdo prohrál ví
Debata je stará

Výživa zdravá
Zdravý pohyb k ní
No prosím, když
Výživa je zdravá

Najez se můj milý
Doufám, že chutnat
Bude Ti krmě prostá
Najez se můj milý

Místo kapra karasa
S troškou koření
Večer spolu dáme si
Místo kapra karasa

Rybička je krmě zdravá
Já na ryby odborník
Takže věřit můžeš mi
Rybička je krmě zdravá

Dáš si?

Mycroft stál před otevřenou téměř prázdnou ledničkou. Zvykl si. Bylo to tak nejjednodušší.
Na strohý stůl položil talíř s ovadlou paprikou a sklenku whisky. Povečeřel v naprostém tichu.
Šel spát s kručícím žaludkem. I na to se dalo zvyknout.
Potěšilo ho, když při oblékání zjistil, že jsou jeho pyžamové kalhoty zase o kousek volnější. Dokázalo to utišit hlasy v jeho hlavě. Ty, které se tam usídlily už v dětství. Hlasy jeho vrstevníků i jeho vlastního bratra. Z uštěpačných poznámek a posměšků si na oko nic nedělal, ale zarývaly se mu hluboko pod kůži.
Šel spát hladový.
Bylo to tak nejjednodušší.

Přistoupil ke dvěma tělům zavěšeným na provazech.

„Buď mi ten kontakt jeden z vás dá nebo to nedopadne dobře,“ zazvučel flegmatický tón.

„Nechce mluvit ani jeden. Zkoušeli jsme na ně už všechno. Drží se.“

„V pořádku. Začneme s něčím jiným.“

Neznámý pokynul hlavou dalším dvěma chlapům, kteří vzali jedno tělo a sundali ho z háku. Mezitím neznámý nadzvedl poklop a převrátil železné, zrezivělé víko.

Pokynul mlčky hlavou a muži věděli, co dělat. Zmítající, vzpouzející se tělo hodili dolů do úzkého otvoru.

Za nelidského řevu přistoupil neznámý k druhému svázanému.

„Dole jsou hladové krysy. Teď dostaly výživnou stravu. Budeš už mluvit?“

Plížila se močálem a cítila hlad. A touhu.
Hlad ji provázel už dlouho, ale touhu po jeho uspokojení necítila takhle silně ještě déle. Nebyla dostatečně chytrá na to, aby si uvědomovala důvody, ale bytosti, které se vyskytovaly posledních 30 letech v jejich lovištích, byly... žalostně nedostatečné. Pokřivené. Žádná kořist, ke které se za tu dobu dostala, nemohla utišit její hlad.
Ale teď jí svitla naděje. Bytost, kterou sledovala měla silnou životní auru, šťavnatou, plnou síly.
Konečně ji měla na dosah a odhalila se, aby zaútočila.
Ale její kořist nebyla vyděšená, naopak, byla odhodlaná. V ruce se jí objevil stříbrný meč.

"Hlavně nezačínej o Quebecu," varoval Hamilton, když přišla s vyprávěním řada na Burra.
Kdyby tehdy zimní tažení skončilo vítězstvím, možná by Aaron byl pořád ten nadšený mladý důstojník, co baví společnost hrdinskými historkami. Z Kanandy se ale vrátil předčasně zestárlý cynik.
"Nikdo z vás tam nebyl," začal pochmurně.
Plán výpravy počítal s cestou o více než polovinu kratší, než jakou vojsko zmrzlou divočinou přošlo.
"Dezerce, nemoci, zásoby nám došly koncem října..."
Do cíle dorazila počátkem prosince pouhá polovina mužů.
"Aarone, nebudu to opakovat, buď si nech řeči o Quebecu pro sebe," upozornil ho Laurens. "Nebo konečně prozraď, jak chutnají lidi."

Netrvalo dlouho a jak muž řekl, tak se také stalo. Z dálky již bylo slyšet dopady těžkých nohou následované šustěním.
Kroky se zastavily u dveří cely, které se s trhnutím otevřely a v nich stálo cosi mezi koněm a ještěrem. Dvě koňská kopyta a hlava koně, ocas ještěra.
"Co to pro Mistra Kápě je?" zašeptal Šumař.
"Jsiiii Ššumařřř?" otázala se nestvůra syčivým hlasem. Z tlamy přitom vylétával hbitý hadí jazyk.
Šumař se vzmohl jen na tiché přikývnutí.
"Pojď se mnou! Budeš souzen!"
"Za co?"
"Sssnědl jsssi přřříliššš mnoho Zdrrravé ssstrrravy!" dostalo se mu odpovědi.
Nutno podotknout, že toto skutečně nečekal.

Sam znepokojeně pozoroval Deana, jak jednou rukou drží volant Impaly a druhou velký hamburger.

"Vážně nechápu, jak to můžeš pořád jíst a přitom nevypadat jako bečka."

"Na tuhle práci potřebuju sílu, kterou z tvého jídla pro králíky nedostaneš. Navíc to při našem povolání vyběháme."

"Jen abys démonům ještě utéct zvládl."

Nakonec to nebyli démoni ale vlkodlaci. Plán se bratrům zrovna nevyvedl a teď se oba hnali k autu.

Dean zrovna otevíral dveře, když na něčem uklouzl. Byl to umaštěný obal od hamburgeru.

"Ani slovo," zasyčel.

Sam by se rád zasmál, ale vlkodlačí tesáky za oknem mu ve spokojené náladě bránily.

Farář od svatého archanděla Michaela se posadil do volného boxu. Vzápětí přišla servírka. Unaveně se usmála a podala knězi jídelní lístek.
„Co si dáte k pití?“ zeptala se.
„Obyčejnou vodu, děkuji,“ odpověděl slušně kněz.

„Dobrý den, otče, mohu si přisednout?“ ozvalo se knězi nad hlavou.
Kněz se pohlédl na ovečku, která si žádala jeho pozornost. Zjistil, že spíše než na ovečku hledí na pořádného berana. Prošedivělý muž byl velmi mohutný, poněkud zanedbaný a hlavně naprosto neznámý.
„Nebojte se,“ vyložil si muž mylně farářovo překvapení. „Mám na zaplacení. Jen je všude obsazíno. Takže si dám si toho zdravýho žvance s váma.“

The world was spinning. He coughed and tried to sit up. His ribs hurt. His clothes were damp.
There was a fire nearby. Someone tended it.
He tried to focus his eyes, shook his head.
He was not tied up. That was surprising...
Who... what... how? I have questions to ask.
He tried to stand up, but his knees buckled.
“Oh,” she noticed him. “You woke up. Are you hungry? Care for a moose burger?”
He was hungry, the burgers smelled nice. He devoured two and licked his fingers.
The world started to spin again.
“You drugged me...”
“Of course.”

Emma took a pen and neatly wrote down her phone number on the pamphlet, then put it back in the box. For weeks now, she was leaving doodles or short sweet messages for her. They only spoke a few times but she liked her. And Francesca always welcomed her with a smile. It was worth the try.

Francesca opened the door and took a box, filled with fresh organic vegetables. The subscription came every week. She took it to the kitchen and opened the fridge. She grabbed the pamphlet and threw it in the bin. She never looked at it.