DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

Koncem třetího věku ve Středozemi:

„Mohu Vás vyrušit, paní Arwen?“

„Jistě, Glorfindeli, pověz mi, co máš na srdci.“

„Působíte smutně, doufal jsem, že se mi povede vás rozveselit.“

„Děkuji. Jen přemýšlím nad tím, jestli je elfí nesmrtelnost darem, nebo spíš prokletím.“

„To je normální, má paní. I já nad tím často dumám, a to mám jistě mnohem prostší důvody než vy.“

„A jaké?“

„Víte, vždy jsem měl slabost pro tu nejhorší lidskou kuchyni – zejména přeslazené vdolky. Ale když je mým údělem žít navěky, jak je mohu jíst? Copak si mohu během několika staletí zničit zuby a pak být navždy mrzákem?“

„Jste to vy, pane Poirote?“ rozlehlo se hotelovou restaurací.
Detektiv se otočil. „Doktor Thompson! Quelle surprise!“
„Smím si přisednout?“
„Oui, évidemment.“
„Snad tady nejste pracovně…“
„Non, monsieuer, Jen na dovolené.“
Ke stolu přišel číšník s jídelními lístky. Jak Hercule Poirot listoval v nabídce, začaly se mu sbíhat sliny. Doktor Thompson ale jeho nadšení rychle zchladil. „Jistě si pamatujete, že jsem vám předepsal dietu…“
*****
Už čtvrtý den svého pobytu Hercule Poirot obědval salát. Tu portýr přinesl k jeho stolu telegram.
„Inspektor Japp píše, že došlo k vraždě, jejíž objasnění neodkladně vyžaduje mou pomoc,“ odpověděl detektiv na lékařův tázavý pohled. „Dieu merci.“

“Hmm, zeleninové karbanátky,” pronesla Múza.

Mladý spisovatel měl zástěru uvázanou kolem pasu a se soustředěným výrazem přidával ingredience do mísy.

“Moc ti schvaluji, že ses pustil do vaření. Zdravá strava je důležitá pro správné fungování mozku a celého těla. Člověk pak lépe zpracovává nápady, které dostává, a má více energie na tvoření."

Po třech hodinách si Múza zdvořile odkašlala.

“Ehm… Podívej, psaní ti ze začátku taky moc nešlo, ale je to čím dál lepší, protože se vzděláváš a trénuješ a… S vařením to určitě bude podobné,” nadhodila s trochu křečovitým úsměvem, když sledovala svého mladého spisovatele, jak hasí hořící karbanátky.

V ponuré uličce u krčmy seděla na dřevěných bednách stařena zabalená v šátcích a asi pětileté děcko s očima tmavýma jako ta ulice, podle sukní děvče.
„Na, vem si sýr,“ vybalila žena ze zdánlivě nekonečné řady kapes balíček s jídlem. Děvčátko nezaváhalo, toho dne jedly jen málo.
„Uvidíš, až budeš u panstva, tam budeš mít jídla habaděj! Maso, omáčky, všelijaké sladké.“
„I marcipán a perník?“ rozjasnily se oči netajenou touhou.
„Určitě,“ usmála se její opatrovnice. „Samá zdravá strava.“
A my nebudeme mít už na krku cizího parchanta. Ať si ji vezmou jiní...

Na Vídeň padla noc. A sny plné cukrkandlu...

SOL 505
Potravinové balíčky na tři sta dní. Proteiny. Spousta vitamínů. Vlastnoručně vypěstované marsovské brambory. Nebylo to zrovna rozmanité, ale s tím se ve vesmíru počítá. Málem první otázka ve vstupním dotazníku cílí na zdravou výživu. Měli by se začít zajímat o názor na oranžovou barvu. Nesnáším ji.
*
[09:38] MAV: Posíláte mě do vesmíru v kabrioletu s plátěnou střechou.
[09:40] MAV: Počkat. Místní strava není nic moc. Určitě jsem zhubnul. Započítali jste to? Klidně ještě kilo vypotím, chci střechu!
[09:54] HOUSTON: Změnu vaší váhy propočítal expertní tým lékařů a nutričních terapeutů s přesností na třetinu kilogramu. Užijte si jízdu kabrioletem.

“Miláčku, co to prosím tě je?”
Manžel před sebou nevěřícně nesl talíř hnědé kašovité hmoty.
“Svíčková, drahý. Jako od maminky,” odpověděla manželka, nenamáhajíc se zvednout od nedělní křížovky.
“Svíčková? Před a nebo po natrávení, miláčku?”
“Nemusíš být hrubý, drahý. Zkouším nový recept,” manželka položila křížovku a otočila se k manželovi. “Maso je ze sójové náhražky, omáčka je z mandlového mléka a knedlíky z cizrny.”
“Proč je to všechno tak hnědé, miláčku?”
“Nejsou tam žádné konzervanty a barviva, drahý.
“A prosím tě, miláčku. Kde máme ten velký nůž, ten pořádně ostrý?”
***
“Prosím povstaňte a vyslechněte rozsudek jménem republiky,” vyzval soudce manžela.

Rick šel vyrábět zbraně, nicméně Edvin s Catherine v síči neosaměli, a protože toho o místních nevěděli zdaleka tolik jako jejich nahý společník, chtěli to změnit. A náhoda tomu chtěla, že to bylo zrovna v době oběda, takže do jeskyně záhy naklusaly ženy s košíky jídla z místního koření. Návštěvníci se dozvěděli, že prý je to strava nejen chutná a výživná, ale také s blahodárnými účinky na zdraví.
Neodmítli a nelitovali. Catherine po pár sušenkách zahlédla samu sebe, jak pobíhá po Bathu, Edvin jídlo zapil kořeněným pivem a viděl takové věci, že kam se na to hrabalo LSD od Eris.

"Ale ono se to hýbe!" vyjekl mírně hystericky kvestor.

"To je v pořádku, člověče, v tom receptu jasně psali przydejtesz czerstwou zeleninu" mávl rukou Výsměšek a snažil se znít soucitně. Výsledný dojem byl podobný, jako by se zápasník sumo snažil soutěžit ve skoku o tyči.

"Zelenina se nemá hýbat, Vzoromile" poznamenal děkan tónem někoho, kdo zeleninu kdysi potkal v příkopu u silnice cestou od Bubnu a to z něj dělalo prakticky botanika a výživového poradce v jednom těle, do něhož by se pohodlně věšli ještě nejméně onen zápasník sumo a průměrný účetní.

"Děkujeme za příspěvek, děkane!" šlehl zuřivým pohledem arcikancléř.

"Špenát, špenát, špenát. Pětkrát do týdne," nadával kadet Nowotny.
"Máš snad rande, že nechceš zelený zuby?" dobírali si ho Hartmann a Fraser. Počáteční rivalita se už dávno vypařila.
"Mám. Je to docela kočka, mluví trochu německy a její bytná není tenhle týden ve městě."
"Tak to zní jako recept na veselý večer. Hodně štěstí," popřáli mu oba a odebrali se do studovny, kde už na ně čekali jejich kolegové.

Porada se protáhla, a když se rozcházeli na ubikace, potkali Nowotnyho znovu. Naštvaně kopal do kamení na cestě.
"Co se stalo? Problém?"
"Ani se neptej. Uvařila nám... špenát. Zatracená zdravá strava!"

Když váš kolega jednou zradí vaši důvěru, nikdy už váš vztah nebude stejný. A tak, když se Rimmer připomněl s "dohodou", kterou s Listerem "uzavřel" ohledně pravidelné výměny těl, nebyla to domluva jednoduchá.

"Je červenec, mám mít tvé tělo čtrnáct dní."
"Odpal Rimmere!"

"Nemůžu se dívat jak se takhle cpeš samým svinstvem. Být tebou dal bych si..."
"Jakou stravu jím je jen moje věc, tobě do toho už nikdy nic nebude."

"Pche, ráno to uvidíš jinak."
"To už tu jednou bylo a přísahám, že jestli to zkusíš znova, tak tě oživím a naklonuju, abych tě mohl zabít víckrát!

"Listy..."
"RIMMERÉÉÉÉÉ!!!!!!"