DMD č. 13. pro 13. 4. 2020. Téma: Zdravá strava

"V žádném případě. Dostáváte všechna vyšetření a my nemáme čas!"
Holopřenos byl přerušován výstřely, výbuchy a všemi známkami toho, že posádka Nameless opravdu nemá čas na prohlídku na Kaminu.
"Mistře, je nezbytně nutné-"
"Abyste se smířili s tím, že kluky neuvidíte."
"Kluky? Požadujeme přítomnost RC-3814, RC-4541, RC-4542, RC-4668, RC-6006, RC-6118 a RC-7921."
Holoobraz Gwen se zatřásl (něco vybuchlo) a zmizel.
"Prffrrrfftt!" vyplázla generál na vypnutý holovysílač jazyk.
RC-doplňtečíslo, určitě! myslela si Gwen a řezala droidy na kousky.
Neměla Kaminoance ráda. Byli hnusní, chladní, nevěděli klučičí jména, vlastně s nimi jednali jako s věcmi a navíc jim cpali jenom zdravou stravu.

Odkojen přísnou sokolskou výchovou se celé mládí stravoval zdravě a sportoval, co to šlo, atletická postava, prsa vystrčit, břicho zastrčit, lopatky srovnat, morálka, zdraví, sport a zásady společně na prvním místě.
S příchodem všech těch zatracených dějinných událostí pravda přišla doba, kdy sport musel výrazně omezit a zdraví zůstalo nahlodané jak červivé jablko. Jak dosažitelných hodnot ubývalo, o to zavileji se držel těch zbývajících. Možná z něj udělali trosku vděčnou za hnusný mazlavý vojenský komisárek, ale své zásady si vzít nenechá. Tehdy ani dnes.
Proto měl v jedné věci zcela jasno. Nějaký zatracený rudý bolševický nok jeho práh nikdy nepřekročí!

„Cože?!“
Ryko, který právě opravoval lavici v kuchyni, málem spolkl hřebíky. Irena, sedící na stole a předčítající poslední dopis od Robina, se zazubila.
„Slyšel jsi dobře, náš synáček jedl červy,“ potvrdila. „A dobrovolně. V Gaetě na trhu jich za pár halířů dostaneš celý kornout.“
„To je hnus,“ nakrčil Ryko nos.
„Jak se to vezme. Spousta chudších lidí si nemůže dovolit maso a tohle je nejlepší náhražka. Dodává jim živiny, udržuje je zdravé. Pokud je umí dobře okořenit, tak si člověk i pochutná.“
„Pochutná? Vážně? Radši mlč, ženo, nebo už v životě nevezmu do pusy nic, co jsi vařila,“ zavrčel Ryko.

Nakonec se Gormlaith podařilo najít budoucnost, ve které Corann mohl přežít a zároveň byla zažehnána hrozba Běsů. Jen jí chyběl poslední dílek do skládačky, páka, která uvede věci do pohybu.
Tady musel nastoupit její zázrak.
Našla ji daleko, v zemi, jejíž jméno neznala. Zrovna upozorňovala svého pána, že se zabral do čtení a celý den jen zobal sladkosti. Přinesla mu zeleninu, aby se najedl něčeho pořádného. Pasovala do Gormlaithina plánu lépe než kdokoliv jiný.
Budeš pro ně těžko skousnutelná, a ještě hůř stravitelná, ale prospěšná , pomyslela si Gormlaith škodolibě. Jenže jak tě dostat sem? A co mě to bude stát?

Lucka mě pozvala na nedělní oběd.
„Dneska jsem uvařila něco extra zdravého,“ křenila se.
Zaskočila mě. Bohužel jsem totiž v televizi zahlédla pár reklam hlásajících hlubokou pravdu – Jezte zeleninu, je zdravá! Škoda, že od války, kdy mi dušená mrkev lezla i ušima, mám k zelenině poněkud averzi. Lukášek měl nejspíš na zdravou stravu podobný názor. Šklebili jsme se oba.

Jenže vůně linoucí se z kuchyně zas tak zdravě nevypadala.
„Tramtadá,“ hlásila Lucka. „Tradiční česká kuchyně. Kachna se zelím a houskovým knedlíkem.“
Pozdvihla jsem obočí.
„Neboj,“ smála se. „Kamarádka z venkova, která kachny chová, mě ujistila, že tahle byla zaručeně zdravá.“

Adamova maminka byla znamenitá zahradnice a byla si toho vědoma. Její azalky jí záviděla i ta protivná snobka z vedlejší ulice a jahody měla vždycky červenější než všichni ostatní.
Jen ty kapustičky ji poslední dobou trápily. Vždycky, když je chtěla otrhat a uvařit, jako by uschly a zčernaly. A špenát ne a ne vylézt ven. Vlastně… ani pórku a zeleným fazolkám se letos moc nedařilo.
Nemá ale smysl klesat na duchu. Adamova maminka má pořád být na co pyšná. Ten pistáciovník a kokosová palma jim na zahradě vyrostly doslova do týdne. A to si ani nevzpomínala, že by je sázela.

Na raňajky ovsené vločky, orechy a hrozienka.

Na obed ryža, zelenina a možno kúsok ovocia.

Na olovrant čaj a malý kus čokolády.

Na večeru pôst.

Skrátka, zdravá strava.

Medzitým plno Facebooku, Twitteru, Youtube a ďalších digitálnych médií.
Najradšej má tie o alternatívnej medicíne a pravdách Vesmíru, ktoré málokto uznáva.
Verí v plochosť Zeme a v liečbu rakoviny kombináciou ženšenu a medovky.

V zdravom tele zdravý duch, hovorí si.
Nevie, ako to reálne funguje.
Nepotrebuje to vedieť.
Hlavne, že má čakry lesklé ako psie gule.

Jeden múdry človek kedysi povedal: „Nie len chlebom je človek živý.“
Táto bytosť toho bola dôkazom.

„Neobjednáme čokoládu?“ navrhla Sandrine manželovi.
Leopold si nakroutil knír. „Co tak najednou?“
„Píší tady v novinách,“ ukázala na výtisk Národních listů rozložený na stole, „že zdravotní sladovou čokoládu parní a sladový prášek čokoládový doporučuje jakýsi profesor z Vídně. Zejména pro ženy a děti, na posílení zažívání. Nu a tobě bychom mohli objednat tady tu zdravotní sladovou kávu.“
Dokud mluvila o čokoládě, Leopold se tvářil svolně, při zmínce o kávě se ovšem zachmuřil.
„Dobře víš, že mám rád kávu černou a pořádně silnou! Čokoládu si klidně objednej, ale s nějakými kávovými náhražkami na mne nechoď. Káva je zdravá tak, jak je!“

Strejček kovář chytit kleště...

Nádražní pianino obsadila pětičlenná parta. Nikomu z nich by netipoval víc než dvacet. Kamarádi na výletě, kteří čekají na přestup? Možná, asi. Ale co on mohl vědět... Snad právě proto ho tak bavilo sledovat lidi kolem, z malých střípků zkoušet skládat jejich životy.

Tak šáh’ kamsi pro pivo...

Tak třeba ten kluk, co teď hraje. Má rád pivo? Nebo je to jeden z té raw-bio-vege generace?
Zavzpomínal, kdy ho naposledy pil on. Pět let zpátky? Určitě ještě před dialýzou.

Seděl, poslouchal a tiše si pobrukoval.
Pak odešel do hospody.
Diety už měl plné zuby.

Nalu otevře dveře a vejde do domu, zamíří rovnou ke kleci s králíkem, nechovají ho na jídlo, ale proto že ne a ne umřít. Ještě jeho babička toho králíka vlastnila, pan doktor říkal, že se bude předávat z generace na generaci ještě dlouho. Naluovi ho matka předala teprve před třemi dny a on vůbec neví co králíci žerou...
Přijde ke kotci a vybalí z tašky celozrnnou bagetu a žužu.
Ke kleci přiběhne jeho matka.
„Proboha, co to Koulínečkovi dáváš??? Říkala jsem, kup mu zdravou stravu!"
„Ale mami, vždyť je bageta celozrnná, ale neboj nezdravej nebude, žužu mu chutná daleko víc."