Originální

The camera's flash conjured a glare on the victim's bald head. The medical examiner turned to the inspector, who was frowning at the dead man's ID.
"Preliminary cause of death, strangulation. Judging by the marks, it was done by a rope made out of extremely thin strands. Why that sour face, Jack?"
"You see, Doc, he had a new ID made today, and look at this."
The coroner looked at said document and made a double take.
"Holy Billy Ray Cyrus, that hair's distilled eighties! Could it be relevant to the case?"
In the shadows, something indubitably hairy skittered away.

„Budete tam ještě?“ z hlasu nejmladšího bratra zněla pochybnost. Na dané místo mohl dorazit nejdříve za hodinu.
Alice ze zadního sedadla zkontrolovala dvojici mužů vpředu auta. Kajetán seděl rozvalený na sedačce spolujezdce – nepřipoutaný. Provokativně se usmíval.
Petr, kupodivu ještě stále jeho přítel, se zhluboka nadechoval. Jeho sebeovládání opět dostávalo na frak.
„Neser mě, zapni ten pás, než ti něco udělám.“
„Co třeba?“ zajímal se černovlasý právník vesele. Vytáčet Petra bylo jeho životní poslání. „Chci to slyšet ve všech podrobnostech.“
Petr se nadechl. Nebezpečně mlčel.
Alice si odkašlala. Zůstala ignorována.
„Jo, bude to tu ještě na dlouho,“ povzdechla si do telefonu.

„Tak už nejsme v pytli,“ s úlevou sdělil Ansel po tom, co zkontroloval nově nalezivší ukradené zásoby.

„Obávám se, že ještě v tom tvém pytli zůstaneme,“ odvětil Conroy s pohledem upnutým k horizontu.

Vzduchem zaznělo hvízdání různých tónů o rozličných délkách a zabarveních.

„Ďáblovy píšťaly,“ vysvětlil Conroy.

„Ďá… co?“ nechápavě brebtal Arden.

„Tam dole je země protkaná vymletými tunely a dírami. Jednou za čas jsou jedovaté výpary a vřící pára explozí nahromaděného tlaku vyvrženy ven. Fumarola ale vypudí z děr i všechnu havěť, která tam žije. Pískání je předzvěst. Nemáme moc času. Musíme pryč.“

Na obzoru se objevil jemný opar.

„Od rána tu sedí a pozoruje mě,“ snaží se netřást, šminky rozmazané.
Ukáže na prázdnou židli.
Mám-li sejmout, musím věřit.
„Jak vypadá?“
„To ho nevidíš?!“
„Popiš mi ho!“
„Červený oči, zadírají se mi pod kůži!“
„Chlap, ženská, strašidlo?“
„Po spánku mu teče krev, úsměv roztržený do šklebu. Podobá se tomu… Tomovi…“
„Tomášovi H., oběti autonehody?“
„Ale já za to tenkrát nemohla!“
Vybavím si nešťastníka, nadechnu se a stáhnu na sebe.

„Budeš tam mít ještě další kamarády, neboj se, zapadneš!“
Klepe se, když na něj zpoza dveří vyhlédne vychrtlý Jákob a do uhlova osmahlý Tibi.
„Nebo se seber a vypadni. Navěky!“

Zbavte se hlavy. Popravte nás co odhalíte. V řadách lidu ještě tam budem. Revoluce žije. Revoluce zpívá.
Jsme jedna mysl, jsme tichý šepot. Zbavte se hlasu, zbavte se lidu, revoluce však zůstane. Revoluce jest tichým králem.
Utište jednu stranu a z druhé strany pak přijde náš šepotavý křik. Bojujte, ale vězte, že oddalujete čistě jen vaší smrt. Revoluce neprohraje, revoluce neumírá.
Slyšte náš křik, slyšte naše ticho, ať pochyba ve vás žije. Usekněte drakovi krk, jen abyste zjistili, že naše revoluce jest květina, jež useknutím své hlavy roznáší svá semena.
Udělejte cokoliv ještě tam budem. Revoluce ta jen tak neumírá.

Noc je teplá, vzduch po dešti voní. Prohlíží si nebe poseté hvězdami a připadá si malinká.
„Jednou zmizí,“ ozve se za ní. Tiše, laskavě.
Překvapeně s sebou trhne, ale neotočí se. Pomalu přikývne.
„Všechno jednou zmizí.“

Je toho tolik, o čem by mohla vyprávět. Jak kdysi věřila, že svět je věčný. Že život nikdy neskončí. Že každý z nás je milovaný a že za to stojí. Ale proč o tom mluvit?

Pomalu se otočí, potmě vyhledá její dlaň, v zoufalé touze nebýt sama. Nechá se přitáhnout do objetí a zhluboka se nadechne.
Na malou chvilku je svět zase v pořádku.

Čokoládové bonbóny sú vec veľmi zákerná, nielen z dôvodu, že po požití na seba viažu gravitáciu. Legenda vraví, že jedna žena to riskla, kúpila bonbóny a, domnievajúc sa, že na stole počkajú, šla variť čaj.
Ani voda sa zohriať nestačila, a bonbóny boli fuč!
Záhada sa vzápätí vyriešila. Jednému nezletilému členovi domácnosti sami naskákali do bruška, potvory! A niektoré sa navyše netrafili!
Na druhého nezletilca zaútočili čuchovo, vizuálne, a vlastne aj hmatne, čo si vyžiadalo náležitú reakciu. Nedá sa neveriť nevinným detským očiam!
Hlavu rodiny dostali tak, že sa tvárili smutne, a úpenlivo žiadali zmeniť životné prostredie. Situáciu samozrejme zachránil...

A heavy-looking piece of equipment flew through a glass door, shattering it to tiny shards.
"Liars! Fucking liars!"
A kick to a desk flipped it, sending small instruments and tablets flying all over.
"You said you'd still be there when I get back!"
A fist hit a bulkhead several times, leaving red smears on the metallic surface.
"You said you'd still be there. You promised."
The voice now sounded quiet, fragile.
"I should have known you would lie to me, just like you always have."
Red-rimmed eyes stared at the screen, reading the words CRYOGENIC UNIT FAILURE over and over.

Dívám se na starou fotku a vzpomínám. Úplně vlevo nahoře je Al, tváří se zamračeně, ale byl to veselý kluk. Vedle něho Igi, tichý a zamyšlený, jaký byl i ve skutečnosti. A dole jsem já, sedím mezi Martym a Kitem a objímáme se kolem ramen. Tváříme se hrozně důležitě.
I v největší palbě jsme drželi spolu, vždycky jsme si kryli záda. To ovšem z fotky nejde poznat, nejsou na ní vidět žádné zbraně.

Poslední společný snímek nás všech. Já jediný jsem přežil a vrátil se domů. Ale na té fotce, tam jsme ještě byli všichni spolu a už navždy budeme.

Zamyšleně hleděla na obraz, když přišel hrabě.
„Poraďte mi. Mistrovské dílo, dokonalé barvy. Ale nechápu, co to má být? Zelený kůň?“
Zatvářil se překvapeně. „To je pochopitelně drakůň. Kříženec draka a koně. Neslyšela jste o nich?“
„Proč tu máte takový nesmysl vyobrazený?“
„Má rodina je chovem drakoňů proslulá!“
Sanie zamrkala. Konečně se potvrdilo, že hrabě je cvok.
Jenže najednou ji vedl celou zahradou, do zadní části – za keřem se ukrývaly stáje a v nich… zelené, šupinaté potvory s koňským tělem a ještěří hlavou, s kožnatými křídly, které hraběte vítaly láskyplným šťoucháním.
Ach bože. Hrabě jí určitě dal něco do pití.