Gabriel a Evangeline

„Případ Léona Wauterse už před válkou otevřel otázku regulace magických schopností.“
Studenti nenápadně pokukovali po Cameronovi, červeném M na jeho kabátě a lesklých náramcích na jeho zápěstích. Gabriel se mračil se na každého, kdo se otočil. Z učebnice se na něj zpátky mračila fotografie Léona Wauterse, nezaměnitelná díky uhrančivým očím, tenkému knírku a zvláštnímu sestřihu vlasů, nahoře krátkém, vzadu dlouhém.
„Wauters se rozhodl převést Van Visserovu filozofii magické nadřazenosti do praxe. Jeho útok na hlavní nádraží v Shackamaxonu je dodnes považován za magický zásah s největším počtem obětí mimo dobu války. Právě strach, vyvolaný tímto běsněním, zajistil podporu Segregačnímu zákonu.“

Evangeline se třetí ráno po sobě probudila v té samé posteli. Od chvíle, kdy opustila domov, nikde tak dlouho nevydržela.
Její bratr Beau spal a vší silou k sobě tiskl hadrového králíka. Delphine, její sestra, ale bděla.
„Ještě spi,“ zašeptala Evangeline.
„Předtím,“ hlesla Delphine a nemusela upřesňovat, že myslí dlouhé týdny na útěku, „se mi pořád zdálo o tom, že jsme konečně našli smečku, kde můžeme zůstat, ale vždycky jsem se probudila. Prosím, řekni mi, že to teď není sen.“
„Kdyby byl, neříkám ti, ať jdeš spát,“ usmála se Evangeline. „Vypadá to nadějně. Myslím, že tady si ještě chvíli pobudeme.“

Je to pitomost,“ prohlásil Gabriel, aniž by zvedl oči od spisu. „Cameron nosí antimagické náramky. Co může provést?“
„Ukaž mi firmu, která si pustí do spisů čaroděje,“ pokrčil rameny Aurelius. „Prostě to tak je – Nepřirození můžou chodit na přednášky, ale praxi mají zakázanou. Aspoň na právech.“
„Na medicíně našinec pustí zase jen k Nepřirozeným pacientům,“ dodal Cameron a upravil si už zmíněné antimagické náramky. Houpal se na židli a nahlížel Gabrielovi přes rameno. „Neboj se, na Západním břehu je spousta příležitostí seznámit se s právním systémem v praxi. Rozhodně nebudu plakat, že přijdu o… Vážně? Spor o vlastnictví banánového háje?“