DMD č. 00 pro březen 2023. Téma: Rozsypaný vagón

Troubení, cinkání, skřípění brzd, výkřik, pak jen sedající prach a ohlušující ticho.
"Odkdy pracuješ jako strážný anděl?"
"Crowley! Nevěděl jsem, že jsi ve městě."
"Ty toho nevíš víc, anděli, ale řekni mi, proč jsi měl pocit, že je nutné dezintegrovat tu tramvaj?"
"Jen jí spadly parohy a upadla kola. No, možná ještě tady jí chybí kousek..." Azirafal postupně umlkal. Crowley na něj koukal tím pohledem. Pohledem, který mu říkal, že mu vidí až do žaludku.
"Nelchael si jen odskočil a požádal mě, abych tu na to hodil očko."
"Jak dlouho?"
"Já nevím, pár let? Co to je vůči stáří světa?"

Jede jede mašinka, kouří se jí z komínka, jenomže nejede do dáli, nýbrž supí pořád dokolečka po tý samý trase. Jede a nevidí rezivějící součástky, neslyší vrzání kol, necítí narůstající otřesy, až nakonec jedna větší větev, škyt, a mašinka se rozsype jak tři dny stará maková buchta.

Dlouho se jen zaraženě rozhlíží a nechápe, co se stalo. Jenže ví, že takhle dál už neujede ani metr. A tak se sebere, těžce, pomalu, a poprvé v životě se vydá mimo koleje. Čeká ji dlouhá, neznámá cesta s nejistým koncem.

A ona k vlastnímu neutuchajícímu překvapení zjišťuje, že je to tak správně.

Sedíme naproti sobě ve vlaku. Nedívám se ti do očí, neumím to a připadám si vždycky tak průhledná, odhalená... Místo toho jen pozoruji odraz ve skle - lehce roztřesený, jak vlak drncá, úsměv na tváři, oči sklopené, koukáš do mapy a plánuješ výlet. Dívám se. Všímám si.
Najednou zvedneš hlavu, podíváš se z okna, naše pohledy se střetnou. Usměješ se a otočíš se pryč, jako by se nic nestalo, prostě náhoda, zatímco já v duchu panikařím, zrychlený tep, srdce se třese, drolí, kousky se sypou po podlaze, mezi tvoje nohy v pohorkách, moje v sandálech.
Nestalo se nic.
A přitom všechno.

Na podruhé určitě všechno půjde skvěle!
VBAC je možný, dokonce ho podporujeme, není se čeho bát!
"Nebudou tě ale zase tejrat X hodin, že ne?" Projevují se manželovy obavy a zasunuté trauma z toho, co viděl minule.
No jo, když on vám synátor za poslední měsíc hodně vyrostl. A VY málo. (A nikdo se neobtěžoval s kontrolou, že?)
Takže zase orgány jak zasraný Eschede, zase pocit, že jsem jako matka zklamala. A k tomu ještě hnusná infekce, dítě s kanylou, a já vůbec netuším, jak to zvládají matky nedonošeňátek. Obdiv.
Můj svět je momentálně pěkně v háji. Tak vítej, J.

Jářku, vyjelo se po kolejích bez skrupulí, nálepek a hesel, inu, jiná doba, jiný mrav, leč časy se mění a pravidla s nimi, tahle země není pro starý. Durdit se nebudeme, pásku ani pupeční šňůru jsme nestříhali, naplaveniny, vagon se nerozsype, za jízdy-li vyskočíme, vykolejeni plácnutím do vody, gesty příslušnosti, (uni)formováním různosti. Milujme nadále každého bližního, a že jich na světě je!, věšíme-li nad fantazii Damoklův meč, někde něco skřípe, vlci větří, kostky vrženy.

Vlak ujíždí jak splašený, ale nezoufáme si: až jako tečka zmizí na obzoru, stejně uvnitř, ta intenzivní léta, kde žádné místo pro zívání. Děkuji za ně.

Až se přestěhujete za polární kruh a budete chtít mít vzpomínku na domov, můžete vypěstovat jabloň! Permafrost většině rostlin nesvědčí, a to ani jabloním. Místní však využívají takzvanou vlakovou selekci. Cestující ve vlaku totiž jedí a ohryzky a jiný bioodpad vyhazují oknem ven. Semínka jablek nerostou stejně jako původní strom. Mnoho vyhozených semen vyklíčí, ale většina nepřežije zimu. Postupně se však najdou taková, která přežijí. Nemají ale dobrá jablka. Takový stromek lze přesadit na zahradu. Pak si koupíte strom s dobrými jablky. Jeho větve se naočkují přesazenému stromu a pak ho postupně zbavíte původních větví.
Snad vykvetou i na Marsu!

V desátém roce obléhání Tróje se už skoro všichni pomátli, někteří vojáci se vozili na vagónu plném uhlí a bojovali s trojskými vojáky, kteří se také vozili. Zrovna proti sobě jeli Hektor a Patroklos, ale srazili se a vagóny se rozsypaly. Na Olympu se bozi chichotali nad rozsypanými vagóny a Zeus řekl: "Zajímalo by mě, kdy Řekové zjistí, že to nebylo uhlí, ale papírové koule natřené na černo."

"To jsme si s těmi vagóny s uhlím moc nepomohli," řekl Agamemnón.

"Což takhle vytesat dřevěného koně, do kterého bychom se mohli schovat a v noci Trójany pobít," navrhl Odysseus lstivý plán.

Některé noci jsou jako těžká deka. Olovo spánku dusí nádraží i vechtrovny a neviditelná ruka stáhne šraňky pro Mrtvej vlak.
Rezavá a špinavá lokomotiva, popraskaná skla, dveře kotle visí na posledním pantu. Vagóny s vytřískanými skly i dveřmi drží pohromadě snad jen silou vůle. Telegrafní dráty se rozezvučí a do noci monotónně šeptají jména cestujících: Těch, kteří skončili svůj život na kolejích. Těch, kteří skončili jiné životy při stavbě tratí. Těch, kteří do dobytčáků nakládali živé mrtvé a posílali je do Osvětimi, Bergen-Belsenu, do Vorkuty, na Kolymu.
Jedou až na konečnou. Do Poslední stanice, černé jako peklo samo. K nám.

„Víc času už ti nedám.“ Stopař se zvedl. „V pondělí odlétáme do Borovce. Problémy v horách.“
„Ale…“
„Počkáme, až se objeví.“
Dveře zaklaply. Bouchla jsem pěstí do stolu. Druhý měsíc pátrám po čímkoli, co by mě přivedlo k Dominikovi. Až se objeví! Co když bude pozdě?
Otevřela jsem notebook. Anomální jevy, nevysvětlitelné případy – všechny aktuální jsem prozkoumala. Nic. Jen zjitřená fantazie druhořadých pisálků. Nejdu na to špatně?
Obrovský titulek Blesku se ale nedal přehlédnout.
Šokující vandalismus! Vagóny zničené nelidskou silou! Kdo nasprejoval na trosky tag ovce? Jde o válku nádražních gangů?
Sbalila jsem počítač, připravenou tašku a vyběhla z bytu.

Píše se datum 08. 08. 08. V Bohumíně se s úderem desáté hodiny času letního středoevropského, dle GMT ovšem teprve hodiny osmé, vydává z Varšavy jedoucí vlak EC 108 Comenius po přepojení lokomotivy a části vagónů na další cestu ku Praze.
O půl hodiny později: ve Studénce rekonstruují silniční most přes trať. Tento náhle padá do jízdní dráhy vlaku, strojvedoucí brzdí marně. Vlak naráží do zříceného mostu, lokomotiva a přední vagóny jsou doslova masakrovány. Nastává chaos, panika, první zprávy prognózují přes stovku mrtvých. To se sice nepotvrzuje, následky jsou i tak strašné. Nakonec je mrtvých osm a zraněných osmdesát osm.