DMD č. 00 pro březen 2023. Téma: Rozsypaný vagón

Kdysi, a už je to velice dávno, jezdila za Smíchovského nádraží Pracovitá mašinka. Byla to velice malá nákladní lokomotiva.
Nebyla rychlá, tahala nákladní vagóny mezi Smíchovem a Kařezem a zpět. Byla tichá, nikdy si nestěžovala, a to ani tehdy, když se jí vysmívala Pyšná mašinka. Vždy sklopila světla, zapřáhla vagónky s pískem a jela a jela, kama ji zavedly koleje. Celou dobu byla neviditelná. Teprve když se na nádraží vysypal celý náklad uhlí, pohladil ji pan Blahoš se slovy: "Ty to zvládneš, protože jsi silná a statečná."
Pracovitá mašinka se začervenala, a když dovezla obsah vysypaného vagónu, spokojeně si odpískla.

Malá holka na sedadle v protisměru lepí nos na okno. “Venku je zelený světýlko!”
“To bude pan výpravčí,” odpoví unaveně máma. “Dává znamení. Už pojedeme.”
A vlak číslo 608 se dává do pohybu.

Výpravčí stanice Stéblová vyběhne z kanceláře, svítilnou mává jako o život. Vlak 608 ale dál nabírá rychlost.

Telefon! Honem!

Vytáčí linku obsluhy závory přejezdu Stéblová a Semtín.
“Zastavte vlak 653!” vyštěkne. “608 vyrazil, hrozí čelní srážka!”

“Vlak 653 právě projel,” zachrčí ze sluchátka.

Malá holka na sedadle v protisměru maluje prstem na sklo. Vlak drncá, nedaří se jí rovná čára.
“Mami?” zeptá se. “Kdy už tam budem?”

Jedeme již od rána. V poledne narazíme na rozsypaný povoz se zbožím. Kočí sedí v příkopě a zachmuřeně čeká na koláře.
"Zieh dich das verdammte Wagen aus dem lausigen Weg!" zařve Jan. "Wir haben nicht den ganzen verfluchten Tag Zeit!"
„Cos mu řekl?“ ptám se.
„Ať uhne.“
„To bylo delší,“ namítnu. „A co bylo to slovo uprostřed? Wa-wagon?“
„Wagen. Vůz. Weg znamená cesta, Tag den, Zeit čas. Nadávky tě učit nebudu.“
„Wagen, Weg, Tag, Zeit,“ opakuji. Všechno to zní tak cize.
„Nedělej si s tím starosti, malá,“ usměje se a vezme mě za ruku. „Máme na to přeci celý život.“

Až cinknutí kovu o podlahu mu připomnělo, že místní vozový park se obnovoval naposledy ještě v dobách páry.
Bongo se chvilku vrtal v otvoru po klice, ale bylo to k ničemu - část s kolíčkem zůstala ležet na chodbičce. Bušení a křik bylo jednak nedůstojné, jednak v rachotu kolejí zbytečné. Zacouval si tedy, kolik mu kabinka dovolila, a vyrazil.
Po prvním úderu se dveře zatřásly, ale nepovolily. Druhý odneslo spíš Bongovo rameno. Rozběhl se k třetímu.
Prosvištěl otevřenými dveřmi, kolem průvodčí s rukou na klice, do stěny vagónu.
Chvilku na sebe mlčky zírali. Pak k němu průvodčí natáhla ruku…
"Jízdenku, prosím."

Toho roku přišel Malfoy za Harrym už ve vlaku do kupé a vyhodil ho z okénka. I s kufrem.