DMD č. 8. pro 8. 4. 2023. Téma: Namaluj mi svět

Průvodní list tramvajového vozu neboli vozová kniha slouží k denním záznamům o provozu tramvaje. Každý řidič ji nalezne uvnitř kabiny a je povinen zapsat do ní své nacionále, případně informovat o vyskytnuvších se závadách. Někteří jedinci však tuto knihu využívají spíše jako poznámkový blok, zarážku do dveří, utěsnění oken, zaslepení děr, kterými na panel kape voda, anebo třeba skicák.
„Ježíši, co to zas je?“ zavyje mistr, když kontroluje průvodní list vozu 9237, který Tonda přivezl po nehodě.
„Jsem se při čekání na policajty nudil, tak jsem z tý skvrny od kafe chtěl udělat mapu světa, jenomže Austrálii už jsem nestihnul.“

„Maminko? Dostali jsme úkol, je to dobrý?“
Prvňačka mi podává výkres.
„Téma je: namaluj mi svět.“
***
Při prvotním prohlížení ve mně hrklo. Okamžitě jsem si vybavila samu sebe v jejím věku.
„Tati, namalovala jsem naše okolí, je to hezké?“
Obsah měl nepřesné barvy i rozměry. Ale jako dítě jsem byla ze svého díla nadšená. Jenomže můj alkoholem posílený otec, měl jiné cítění: „Hnus! Svět není barevný a vůbec není hezký! Tak jako ty! A teď vypadni!“
***
Už nikdy jsem nemalovala ráda... zabil mou fantazii. To nesmím dopustit u své maličké malířky.
„Tvůj pohled na svět, je nádherný! Tak jako ty!“

Seděl na palubě a jen si líně čmáral do skicáku, když se k němu přišoural Pete.
"Co to maluješ?"
"Ve skutečnosti kreslím, ale na tom nezáleží," odpověděl a nechal ho nahlédnout.
Pete uznale zahvízdal při pohledu na dvojstranu pokrytou zdařilými studiemi lodních plachet, lidských rukou splétajících uzly na laně a letících racků.
"Páni! Máš talent. Vsadím se, že umíš nakreslit všechno na světě!"
Otočil se a vypočítavě si přeměřil Peta od hlavy k patě.
"Chtěl bys být naskicován?"

*

Nahý Pete roztomile zrudnul, když mu Lucius ukázal výsledné dílo.
"To je... To je můj..."
"Ten nejhezčí kousek světa," usmál se Lucius.

V ateliéru bylo teplo. Edward litoval, že si vzal rolák, nechtěl však přitahovat zraky ostatních, což jeho třinácticentimetrová jizva na krku často dělávala. I tak na něj zůstávali zírat, když vešel. Zralý muž postrádající známky výstřednosti, zženštilosti nebo posedlosti alternativním životním stylem. Na kurzu pečení ohrožený druh, na lekcích jógy jeden ze dvou statečných, na hodinách malování dokonce jediný zástupce mužského pohlaví.
Lektorka prošla kolem. Pak se vrátila. Minutu fascinovaně hleděla na plátno, do nějž Edward precizními tahy uhlem a brilantním stínováním otiskl podobu zatraceně přitažlivého chlapa.
„Téma bylo Svět,“ upozornila ho.
„Já vím,“ odvětil klidně. „Tohle je ten můj.“

"Kde je?"
Lefty se probudil tak prudce, že se praštil do hlavy. Trenér vypadal nepříčetně. Bylo to snad poprvé, co ho viděli bez přilby.
"Kde je Dots? Ještě v noci byl u mě."
Tys ho měl hlídat, přemohl Lefty úšklebek. Tys mu sliboval, že všechno bude v pořádku. Tebe nechal, abys mu maloval krásný svět pro vás dva. Tys mu lhal, že nebude jen klon jako my ostatní. Tebe bránil, i když si ho dostal na ošetřovnu.
"CT-3562!" zavrčel trenér, a Lefty radši hned vyskočil na nohy.

O pár světelných let dál vyklouzla z Kaminonské lodi postava v Mandalorské zbroji.

"Poslední objednávky!" ohlásil pingl znuděně.
"Tak ještě tři griotky," objednala Lynda.
"A pivo s sebou do petky," dodal Saša.
"Dvanáctku," upřesnil Ivan, hodil na stůl pětikilo a cestou ven odpálil startku.

Praha je přivítala chladným objetím listopadové noci.
"Hele, tady jsem si nechal vykérovat znamení zla!" zahalekal Saša, když míjeli tetovací salón.
"A maj ještě otevřeno!" okomentovala Lynda světlo linoucí se z provozovny a přihnula si piva.
"Jdu si nechat udělat kérku," pronesl Ivan a hrnul se dovnitř.

"Tak kam to chcete?" zeptala se pokreslená holka s piercingem.
"Na záda," oznámil Ivan a sundal si košili.
"A co?"
"Mapu Středozemě!"

První slůvka táta, máma,
první cesty do neznáma
po čtyřech pod nízkou seslí.
První dílo umělecké,
které prsty do talíře
rozmáchlými gesty kreslíš.

Svět je plátno sotva naplé,
barvy pro něj teprv mícháš,
jeho taje zatím prvně
vidíš, slyšíš, chutnáš, dýcháš.

Tvrdost skály, měkkost mechu,
rachot bouře, tichost dechu,
světlo dne a temno noci,
bolest touhy, sladkost moci,
konejšivou náruč snění
než tě vzbudí rozednění.

Do obrazu barvy skládáš,
někdy víš a někdy hádáš,
někdy ke tvé malbě jiný
přidá barvy nebo stíny.

Každý má svůj obraz světa,
měníme ho jak jdou léta.
Neskončíme s tímhle dílem,
dokud nedojdeme cíle

"Tak o čem to bude?"

"O historii."

"Dobře, to je hodně široké téma..."

"Bude to o křížových výpravách."

"Aha. A kdo tam bude?"

"Bude tam jeden člověk. Angličan. A bude daleko od domova."

"A bude to rytíř?"

"No, ani ne, spíš cestovatel, bojovat moc neumí."

"A budou tam draci?"

"To ne, žádní draci, ani skřítci. Ale budou tam Arabové a Řekové a Jeruzalém a Istanbul a středověká Evropa,..."

"A co bude ten pán dělat?"

"Bude chtít domlů. Ale bude to mít těžké."

"Proč?"

"Protože mu to osud nebude přát."

"Ale vždyť ty mu určíš osud.... Tak co tam ještě bude?"

Evan přistoupil ke sklu a díval se dovnitř. Mimozemšťana našli jediného živého ve ztroskotané lodi a vytvořili pro něho tuhle obrovskou kostku, aby na Zemi přežil. Uvnitř bylo mínus padesát stupňů.
„Je tu horko,“ promluvil mimozemšťan přes automatický překladač, „ale venku bych se uvařil.“
„Přesto je na Zemi krásně. Můžu ti ukázat fotky,“ navrhl Evan.
„Radši mi to nakresli. Je to… osobnější.“

Když mu Evan obrázek krajiny podával dovnitř, mimozemšťan se rychle svými prsty dotkl jeho ruky. Oba ucukli.
„Chtěl jsem se tě dotknout,“ usmál se omluvně mimozemšťan a foukl si na spálené prsty.
Evan se zamyšleně dotkl svých omrzlin.

Redaktor odložil papíry na stůl.
"No…" povzdechl si: "jak bych to jenom řekl. Ten příběh není špatný. Vlastně je dobrý!" dodal rychle: "Dobrodružný. Jenom…" vytáhl návrh jedné z postav: "myslím, že mládež potřebuje někoho, s kým se ztotožní. Tady kamarád hlavního hrdiny by se na to ideálně hodil."
"Žádné změny."
Redaktor složil hlavu do dlaní: "Pane Rogersi, chápu, že jste si ten svět nějak nakreslil. Ale ten vztah hrdinů… myslím, že mentorský vztah k mladému chlapci bude cenzura vnímat lépe."
Steve přikývl. "Asi to vážně bude lepší."
Jen bude muset Buckymu nějak vysvětlit, že z něj udělal žáka základní školy.