DMD č. 18. pro 18. 4. 2023. Téma: Poznávací znamení

Ve chvíli, kdy generál Beauregard zvedal ruce, byli ještě RC-7117, RC-7444, RC-7470 a RC-7473 prakticky identičtí. Jistě, Dude měl momentálně navlečené šaty a na hlavě zrzavou paruku, Mate slamák, Pal zas slušivou vestičku a Bro sáčko, ale jinak šlo doslova o klony jednoho chlapa. Ve sprchách by je po misi nikdo nerozeznal.
O pár vteřin později už jeden zásadní rozdíl vznikl, a to nástupem separatistických droidů. Ozvalo se pár výstřelů, pár výbuchů a 7470 nejen že nedobrovolně ležel na zemi, taky se snažil si zaškrtit pahýl po noze.
Přesto se neubránil úsměvu; bude mezi bratry unikátní, pokud to tedy přežije.

Proč musíme všechny obcházet a klepat na každé dveře? Proč nestačilo vymyslet nějaké poznávací znamení jako varování...
Connor byl otrávený, že musí objíždět všechny muže čekající v úkrytech na boj. Paul Revere měl otravnou povahu.
"No tak, Connore, poběž! Nemáme moc času!"
Volal na něj, když přistáli se člunem na břehu a Connor sám tahal loďku na souš, aby neodplula.
"Nechali tu jen jednoho koně, musíme jet spolu."
No skvělý.
Když zaklepali na třetí dveře, čekalo je nemilé přivítání.
"Britové přicházejí," oznámil Paul ve dveřích jako už dvakrát předtím.
"Tady. Jsou tady!" Křikl někdo. Ze vchodu vyběhla skupina červených kabátů.

Věděl, že Angua je pozná na první… nádech. Bylo mu jasné, že většinou je rozezná i Karotka. Byla to taková malá hra, kterou hrál sám se sebou, ujištění, že nepatří do starého železa.
Proto z drobných náznaků extrahoval ta téměř neviditelná znamení, tajená pod vrstvou kůže a kovu, zamaskovaná vousem a přilbou, ukrytá pod mácháním korbelem, lemtáním piva, zpěvem pijáckých písní*, maskovaná urputným výrazem, sekerou po pradědečkovi a krumpáčem po kmotrovi.
Trpaslice. Nakonec to bylo vlastně docela jednoduché – jako u většiny lumpů** se stačilo pořádně se jim podívat do očí, nasadit elániovský kamenný výraz a počkat, až se prozradí samy.

"A jak budeme vědět, kdy máme vyplout a pomoci vám vyplenit Tróju?" zeptal se Odyssea Meneláos.

"Zablikám vám lucernou," odpověděl Odysseus.

"Dobře. Poznávací znamení - zablikání lucernou," řekl Meneláos, "tak my se teď nalodíme, odplujeme a budeme hledat nějaký nejbližší ostrov, na kterém se ukryjeme."

Meneláova a Agamemnónova loď plula mořem a narazila na ostrov velmi blízko od pobřeží Tróje. Meneláos, Agamemnón a jejich vojáci se schovali a Meneláos učil vojáky Morseovu abecedu.

Vyzval jednoho vojáka: "Co znamená: tečka?"

Voják odpověděl: "E."

Pak vyzval jiného vojáka: "Co znamená: tečka, tečka?"

Voják odpověděl: "EE."

Meneláos vzdychl a najednou si všiml blikání lucerny.

Bill seděla v TARDIS před velkou tabulí. Doktor zamával ukazovátkem.

"Co je tohle?"

"Brambora?"

"Ano, Sontaran. Jak poznáš Dáleka?"

"Vypadá jako pepřenka."

"To už bude pozdě, stačí slyšet "VYHLADIT". Co sochy?"

"Pozorovat a nemrkat."

"Správně! Co tenhle?"

"To vypadá jako... já?"

"Anebo přestrojený Zygon, nikdy nevíš."

Další list byl prázdný. Bill povytáhla obočí.

"Když máš pocit, že jsi něco zapomněla, je zle."

"Ale takový pocit mám pořád!"

"A teď to nejdůležitější - co uděláš, když někdo začne recitovat poezii?"

"...poslechnu si ji?"

Doktor udeřil ukazovátkem o tabuli. "Utečeš na konec vesmíru, pokud je ti život milý! S vogony si nebudeme zahrávat!"

Na dvoře polikliniky hořel ve starém barelu oheň. Sestřičky vynesly ven pár stolů a shromážděná komunita se vesele činila. Po letech byl zrušen zákon, který Nelidem nakazoval nosit mimo ghetto na oblečení červené N, a tak všichni pilně párali a pálili.
Evangeline, která nikdy nedostala povolení ghetto opustit, seděla stranou. Pivo jí dnes nechutnalo a písničky, které notovali bratři Camposovi, ji jenom rozčilovaly.
V novinách s ním dnes vyšel rozhovor, kde popisoval další chystanou legislativu.
Já vím, že bojuješ za nás za všechny, povzdechla si v duchu. Ale chybíš tady. Dneska jsi měl být na místě, kde to všechno začalo…

Patřila mezi ně. Byla součástí jeho následovníku a podporovala jeho názory na kouzelnickou společnost. Byla zatím jen stoupenec samotného Pána zla, takže ještě neměla znamení. No věřila, že ho jednou příjme a bude se jí vyjímat na jejím levém předloktí.

Přeci jen už byla na několika schůzích a navíc měla i svůj vlastní cíl, kterého chtěla dosáhnout....

Pomstu!

Chtěla se pomstít za to, že její rodiče museli zemřít. Za to, že ministerstvo kouzel o tom muselo něco vědět a i přesto to tajili. Měla vztek. Na bystrozory a všechny ostatní, kteří měli nějaký podíl na jejich odchodu z tohoto světa.

Podívejme, vysázeli tu nové stromořadí, všiml si. A potom se na ty stromy překvapeně zahleděl.
Taková vzácnost to bývala. Pamatoval si jeden, který rostl v jejich čtvrti, a ten byl tehdy jediný široko daleko.
Odmala ho zajímaly květiny a stromy, a tenhle vzácný ho fascinoval. Na dvoře, kde rostl, se scházela parta, taková uzavřená společnost se svými rituály a tajnostmi, něco jako svobodní zednáři. Povedlo se mu do ní vstoupit a dostal list jako členský odznak. To bylo vzrušující.
Zamyšleně zvedl jeden jinanový list.
Jak je to dávno…
Ale možná i díky tomu vystudoval přírodovědu a stal se profesorem botaniky.

"Hey Rimmer!" Lister leaned back and raised his eyebrows, "d'ye know why ye've got that H on yer head?"

"Because I'm dead, Lister."

"Yeah, but you know."

"The H," Rimmer said, sardonically, "stands for-"

"I know! But why?"

"So people can tell I'm a hologram! Have you finally gone space crazy?"

"Why do they need to, though?"

"You know why! Holograms aren't people, not in any ways that matter. Go bother Cat!"

Lister watched him walk away, turning his attention back to the JMC crew manual, and resumed reading: -to prevent the crew from forming unhealthy attachments to the dead.

Mohlo by to být špinavé tajemství, ale není. Nemluvíme o tom, ale ne cíleně. Naprosto přirozeně. Není to vyhýbání se tématu, jen jeho prostá absence.

Vlastně ani nevím, jestli víš, že vím…

Ach ta ironie, že někoho tak málomluvného prozradil hlas. Ten tón. Nepatrně měkčí. Vyhrazený jen pro mě.
A pak úsměv. Stejný jako pro ostatní, jen šplhá trochu výš k očím.
Osobní prostor. O kousek menší než u zbytku světa.
Gesta. Přejímáš ty moje, aniž by sis to vůbec uvědomil.

Ty jsi zadaný, já taky.

A naše světy se paličatě, s poklidnou nevyhnutelností víc a víc spíjejí do sebe.