DMD č. 28. pro 28. 4. 2023. Téma: Hluk ticha

Svenovi se sice úsměv zdál až příliš ostrý, ale jinak na cizinci v kápi nebylo nic zvláštního. Už si zvykl, že ve městě se pohybují různá individua, a tenhle se nezdál tak hrozivý.

Sebevědomě se usmál a napřáhl ruku. Z širokého rukávu se vysunula rezavá tlapa a stiskla mu dlaň. Jestli byl předtím sál tichý, tak teď nastalo Ticho s velkým T.

***

Souboj netrval dlouho, zpocenému Svenovi nezbylo než uznat porážku. Když neznámý sáhl po penězích, kápě sklouzla a...

"Vždyť je to opice!"

Ticho, které nastalo teď, nebylo ticho. Všem okolo skoro praskly bubínky z toho, jak se Vesmír nadechl.

Dominik zatajil dech. Teď! Šejla si vzpomene, jak pomohla jemu, napije se a ten… ta… šílenost ji opustí. Vzápětí si vzpomněl na radu Stopaře. Couvl ke dveřím.

Šejla zamrkala. Nedokázala se soustředit. Gonny? Láhev? Proč ji přitahuje láhev?
Pryč, pryč!
Pár nerozhodných kroků. Láhev! Někde vzadu v mysli… láhev, drží ji v ruce…
Pryč, pryč!
Chytila se za hlavu. Tohle už déle nesnese! Hřmotná hudba a křik Šedého drtily její mysl jak mlýnek na maso.
PRYČ!
Dominik… láhev… alkohol…
Popadla láhev.
PRYČ S NÍ!
Přikývla. Mrštila ji po rádiu.
Třesk rozbitého přístroje, cinkot střepů.
Konečně ticho.

A pak… PRYČ! PRYČ!

Večírek v plném proudu, hostitelé pozvali všechny své přátele a známé na oslavu narozenin. Alkohol teče proudem, na stolech je bohatý raut, pán domu stojí u grilu na terase a připravuje steaky.
Najednou se objeví ve dveřích dvě úplně nahé děti a jdou pomalinku kolem stolu. Rodiče jsou zkoprnělí hanbou a dělají, že nic nevidí. Hosté se cítí trapně a tak rovněž hrají, že si ničeho nevšimli. Rozhostí se ticho, které duní v uších.
Děti obejdou stůl kolem dokola a zmizí za dveřmi, a v tom tichu je slyšet dětský hlásek: „Vidíš, říkal jsem ti, že je to prášek neviditelnosti!”

Komisař se natáhne pro šálek čaje a zvolna upije. Ticho mezi námi křičí do uší. Nakonec ho prolomím já: „Ono je to vážně všechno, že? Na nic jste nepřišli...“
„Je mi líto, že vás musím zklamat. Případ zůstal nevyřešen. I když ještě léta se okolo něj vynořovaly nejrůznější spekulace. Tím sklem je musel někdo trávit dlouhodobě, rozhodně to nemohla být nešťastná náhoda nebo zkrat. Ještě po šesti letech se v tisku objevily spekulace, že vraždila nějaká krásná neznámá, snad ze žárlivosti. Postupem času jsme zjistili několik nových skutečností, třeba jsme našli ten ztracený Cymbalovův zápisník. Ale průlom z toho nebyl...“