Slovanská mytologie

Podobni světluškám. Svahem. Nahoru, dolů. Volají. Slabě. Moc slabě. Já umím silněji. Brzo tu budou. Jako slunce. Spousta malých sluncí. Krásné korálky ze skla. Světla v ruce. Velká světla nesou. 

Křoup, chroup.

Slunce, aby v noci viděli. Slabě. Když nemají, hledají ho. Hledají ho, i když není. Za kopci. Ve hnilobných pařezech. Na vodě. V korálcích. Jako mušky. Žene je mrcha. Říkají jí strach.

Chřump, hryz.

Strach. Tu neznám. Ani tu, co volají. Moc slabě. Všude les. Neznám, ale jím. Chybí jim. Hledají. Moc slabě. Malé slunce krásně září. Nevidí mě. Umím se krást. Mokřinou. Pak stačí zavolat. Silně.

HEEEEEJ!

Hlavní zásadu po tisících let znovu objeví tvůrci dokumentárních filmů: Nezasahovat, byť je situace v rozporu s jejich postoji.
Další zásady:
Nenechat se vylákat do komory, truhly, sudu…
Nepít alkohol.
Žádné kmotříčkování.
Nenechat se zlákat k šachu, kartám (uno ne!), skákání panáka… (Schovávaná a honěná představovaly výjimky – součást poslání.)
Morana musela podřízené vysvobozovat z neuvěřitelných šlamastyk, ale při jejich povolání se s nehodami musí počítat.
Když však Radegast a Veles ze zničené vsi zachránili každý jednoho chlapce, Morana se zadívala na děvčátko, které tam zůstalo, a porušila první pravidlo. Pomohla malé vstát.
Beztak děvče stálo jednou nohou v její říši.