V jednom domě

Tady je odkaz na povídku, kterou jsem psala v kurzu tvůrčího psaní a která mi posloužila jako zdroj letošních drabblů do fandomu V jednom domě.

“Vítejte, Madam.”
“Ráda bych věděla, Esmeraldo, jak dlouho u mě ještě budeš pracovat.”
“Ale já se nechystám odejít.”
“Opravdu? Slyšela jsem, že tvůj stálý zákazník, pan Manu, má o tebe větší zájem než jen jako o kurtizánu.”
“Madam, také jsem si to myslela, ale byla to jen moje představa. Taková chiméra. Navíc se zřejmě natrvalo stěhuje do ciziny.”
“Snad nepláčeš, Esmeraldo? Je to jen zákazník, vážený, jistě, ale jen jeden z mnoha.”
“Máte pravdu, Madam. Omlouvám se za svoji chvilkovou slabost. Uvědomuji si, jak je třeba se chovat.”
“Výborně. Musím za sebe říct, že mě těší, že s námi zůstaneš.”

„Pane Manu, chystáte se někam do ciziny?“
„Ano, a na delší dobu. Výzkum ohledně nemoci šílených dětí.“
„Takže vás dlouho neuvidím? Ale už se těším, co mi po návratu povíte nového.“
„Víš, Esmeraldo, je tady možnost, že v cizí zemi zůstanu natrvalo.“
„Natrvalo…“
„Musím říct, že mě to docela láká. Neznámá nemoc domorodých lidí...“
„Já... Mám ve vašich plánech nějaké místo?“
„Jak to myslíš? Kdybych se někdy vrátil, zase tě přijdu navštívit. Jsi skvělá společnice.“
„Aha. Promiňte, jestli jsem něco nevhodného plácla. Takže mi nezbývá, než vám popřát všechno nejlepší do nového života.“
„Děkuji, Esmeraldo. Ať se i tobě daří.“

„Růžičko, chci si s tebou promluvit.“
„Ano, Madam, jistě.“
„Prý se nechováš hezky k jednomu ze zákazníků. Otec pana Waniho byl za mnou.“
„Myslím, že není o čem mluvit.“
„Samozřejmě že je! Jeho syn je prý z tebe nešťastný. Co na to řekneš?“
„Madam, nejsem si ve svém chování vědoma ničeho špatného.“
„Tak poslouchej. Je to tvůj zákazník a dobře platí. A jeho otec… Nerada bych si s někým dělala zlou krev. Nebo chceš, aby se od nás kvůli tobě všichni odvraceli?“
„Tohle přece nikdo chtít nemůže.“
„Ber moje slova jako varování. Propříště se chovej tak, abys mi nedělala ostudu.“

“Pane Wani, musím váš návrh odmítnout.”
“Slíbilas mi, Růžičko, že se za mě provdáš, když splatím tvoje dluhy!”
“Ano, ale... Moji rodiče s tímhle sňatkem nesouhlasí.”
“Myslel jsem, že budou rádi. Přece na tobě finančně závisejí.”
“Proti rodině nemůžu bojovat.”
“Pochybuji, žes jim to vůbec řekla.”
“Já...”
“Zdá se mi, že nevíš, co vlastně chceš. Než jsem tvoje dluhy zaplatil, bylas naštvaná, že neplním svoje sliby. Když už jsou splacené, zase se ti něco nelíbí.”
“Pane Wani...”
“Růžičko, chováš se ke mně jako k odpadu! Jinde by mě přijali s vděčností.”
“Řeknu jen jedno. Jako zákazníka vás vždycky ráda uvidím.”

“Představ si, Růžičko, co se stalo Violetě.”
“Něco už jsem zaslechla. Víš nějaké podrobnosti, Esmeraldo?”
“Jeden z jejích zákazníků jí slíbil manželství. A prý pokud nebudou jeho rodiče souhlasit, utečou spolu.”
“A dál?”
“Jak se dalo čekat, rodiče mladého pána nesouhlasili. Kurtizána jako manželka v tak vážené rodině! Tohle tam nemohlo projít. Violeta čekala, že tedy dojde na ten společný útěk, ale to nedopadlo.”
“Rozmyslel si ho?”
“Odmítl mít s tím cokoli společného.”
“A Violeta?
“Má zlomené srdce. Už ho nikdy nechce vidět.”
“Kdyby to s ním uměla jako já s panem Wanim...”
“Od zákazníků se dá čekat ledacos, Růžičko.”

“Ukaž se mi, Lily. Budeš hezká nevěsta.”
“Slečno Esmeraldo, chtěla bych vám poděkovat za všechno, co jste pro mě udělala.”
“Přišla jsi k nám docela nedávno. Byla jsi vyplašená, ale rychle ses učila.”
“Také vaší zásluhou. Znovu vám děkuji. Jistě se mnou bylo hodně práce.”
“Všechna námaha se vyplatila. Zákazníci oceňovali tvé vybrané chování.“
“Jsem vám vděčná.”
“Doufám, že i v rodině mladého pána budeš projevovat jen to nejlepší ze své povahy. Je pro nás pocta, když si zákazník vybere za ženu jednu z nás.”
“Dostalo se mi velké cti. Nezklamu ani vás, ani Madam. Sbohem, slečno Esmeraldo.”
“Sbohem, Lily.”

“Růžičko, ty dneska záříš,” usmála se Esmeralda.
“Ano, dneska je můj velký den,” přikývla Růžička.
“Slečna svíti jako sluníčko,” Mari zrovna vešla do salónu.
“Pan Wani za mnou dneska přijde.”
“Tak přece jen nezapomněl,” řekla Esmeralda. “On a Jasmína...”
“O té čarodějnici nechci nic slyšet!” přerušila ji Růžička a přivřela oči. “Ode dneška na ni ani nepomyslí.”

Mari nic neříkala, ale myslela si svoje. Růžička možná září jako sluneční paprsky, ale ne kvůli panu Wanimu. Je to tím, že vyhrála nad Jasmínou.
Ne každá je milá jako Esmeralda, povzdechla si Mari a odešla. Musí pomoct Růžičce s přípravami na večer.

“Slečno Růžičko, uklidněte se!” snažila se služebná Mari.
“Jak se mám uklidnit?! Pan Wani začal chodit za Jasmínou!” Růžička byla vzteky bez sebe.
“A co čekáte? Může chodit za kteroukoli slečnou.”
“Slíbil, že zaplatí moje dluhy u Madam!”
“Tak jste se k němu měla chovat jinak a ne zneužívat, že jste jeho oblíbená společnice.”
“Máš pravdu. Až za mnou přijde, předvedu mu všechny své dovednosti. Odvykne si chodit za tou čarodějnicí Jasmínou!”
“Jestli tohle dokážete...”
“Jasně že dokážu. Odvykne si chodit nejen za Jasmínou, ale za kteroukoli jinou slečnou.”
“Hlavně ať se tu ještě ukáže, aby to odvykání vůbec začalo.”