Jane Austen: Pýcha a předsudek

fandom: Pýcha a předsudek
poznámka: Mám takový sen, že si o dalším životě Mary Bennetové jednou napíšu nefalšované austenovské béčko ;)
Mary se během osmnácti let usadila v pozici středu skoro dokonale.
Jane držela s Elizabeth, Kitty s Lydií. Mary zůstávala uprostřed a měla pro sebe celou knihovnu.
Starší sestry miloval otec, mladší sestry milovala matka. Mary usedala na ke klavíru a hodiny hrála a zpívala.
Starším sestrám skládali komplimenty pro jejich krásu, mladším pro jejich živost. Mary byla pokládána za "vzdělanou" a byla na to hrdá.
Elizabeth byla ve společnosti vtipná, Lydia prostořeká. Mary si osvojila mravoučné citáty.
Mary se během osmnácti let usadila v pozici středu skoro dokonale.
Už jen málokdy cítila, jak skrz ni provívá studený vítr osamění.

fandom: Pýcha a předsudek
pozn.: Postavy jsou asi trochu OOC, ale nic jiného jsem nezplodila.
Nejdražší tetičko!
Nemohu jinak a musím si Ti postěžovat.
Matinka požaduje, abych se přátelila se Susan, dcerou plukovníka McGregora. Měla jsem nejlepší vůli uposlechnout, ale Susan je velice, neskutečně hloupá! A tak trpím celé hodiny a doufám, že alespoň jednou řekne tři rozumná slova.
Modli se za mne, ať se dožiju Vánoc.
Tvá utrápená Elizabeth
Milá neteři,
zcela chápu Tvé rozhořčení a snad Ti trochu ulevím.
Pro mladou hezkou dívku hloupost není hřích. Hloupost je požehnání.
Přej Susan ten dar a doufej, že se díky němu velmi brzy bohatě provdá někam daleko.
Upřímnou soustrast s Tvým postavením
Tvá milující teta

"Vážená slečno Bennetová, udusila jste ve mně plamen mocného citu …. atd., atd. atd. …. To, co teď udělám, Vám nedávám za vinu – ne vy, to hořké mandle vedly moji ruku … Z celého srdce Vám odpouštím. Vám oddaný, William Collins"
Elisabeth se vyděsila. Pan Collins jí připadal příliš namyšlený, aby si byl schopen něco udělat, ale člověk neví ….
Vyběhla po schodech a vrazila do jeho pokoje.
Ucítila vůni hořkých mandlí.
Pan Collins spočíval bezmocně na lůžku.
Elizabeth si všimla prázdné lahve od mandlového likéru a rozepsaného dopisu na stole. Začínal
"Vřele milovaná slečno Lucasová ..."
.
Ozvalo se mohutné zachrápání.
Elizabeth dostala záchvat smíchu.

Širé venkovské lány. Pitoreskní parky okolo venkovských panství.
Projíždí kočár se čtyřspřežím.
Výlohy plné látek. Krejčovské panny.
Pluk pochodující do městečka.
Budova, jejíž rozsvícená okna září do noci. Mladé páry víří po parketu v rytmu čtverylky.
Kostel uprostřed vesnice. Začínají bít zvony.
Hluboký mužský hlas pomalu recituje:
Svatba, nejzazší hranice. Toto je celoživotní mise paní Bennetové k provdání všech pěti dcer. Její cíl: odhadnout jmění svobodného muže, poznat jeho příbuzenstvo a zvážit společenský význam případného svazku. Odvážně vysílá své dcery do míst, kam by se samy o sobě bály vydat.
Na obrazovce se rozsvítí velký modrý nápis.
PÝCHA A PŘEDSUDEK

Dva roky poté, co provdala Lydii, měla paní Benettová všechny dcery z domu. Byl to absolutní úspěch, s kterým se nemohla měřit žádná rodina v hrabství. Ještě ji neomrzelo líčit paní Lucasové podrobnosti Maryiny svatby, citovat své švagrové z dopisů od Jane a Liz nebo vykládat novinky ze života Kitty každému, kdo před ní v kostele neutekl. Do všech pěti rodin vyrážela na neočekávané návštěvy a vyhlížela nanejvýš spokojeně.
Jen občas ji pan Benett zastihl, jak se probírá vyřezávanou skříňkou, kam si schovávala dětské dárky od svých dcerek. "Je tu moc ticho," hlesla. A na okamžik si oba dokonale rozuměli.

Sepjal ruce, až mu zbělely klouby, ale nepomohlo to. Nedokázal se soustředit na modlitbu ani na kázání. Zrak mu neustále bloudil o několik lavic dopředu, kde pramínek tmavých vlasů vyklouzával zpod čepce. Přihladila si je za ucho a on zavřel oči. Jeho uspořádaný příkladný život se otřásal základech. Bál se každého jejich setkání a zároveň v něj zoufale doufal. Čím dál víc si uvědomoval, že bude muset udělat to, před čím uchránil svého nejlepšího přítele.
Věděl, že je ve čtvrtek znovu pozvána na Rosings. Ve čtvrtek to udělá. Překročí všechna svá předsevzetí a učiní z ní nejšťastnější ženu na světě.