Jane Austen: Pýcha a předsudek

Darcy byl od rána celý bez sebe. Už týden se musel dívat na tvář slečny Bennetové.
K nesnesení! Celá ta situace mu způsobovala úzkostné pocity. Snažil se nedávat nic najevo, zvlášť před tetičkou se to nehodilo, ale uvnitř trpěl.
Dnes tomu udělá konec. Všechno jí řekne.
Vsedl na svého koně a odjel do domu pana Collinse. Byla sama doma. Tím lépe.
Vešel dovnitř a snažil se nevšímat jejího údivu.
Vypověděl jí jako o překot, co ho trápí. Požádal ji o ruku.
Chvilku oba mlčeli. Ona překvapením, on šokem z toho, co jí právě řekl.
Vlastně se jejímu odmítnutí ani nedivil.

Už to oddalovala příliš dlouho. Na psacím stole seděly dva dopisy, o kterých stále neřekla svému manželovi.
"Drahá Lizzie, určitě ti nebude vadit, když s mým drahým Wickhamem přijedeme, že ne?" stálo v jednom.
"Přijedu i spolu s Kitty a Mary, tatínek plánuje zůstat doma. Tvoje mamá," stálo ve druhém.
Nejhorší bylo, že její muž byl v posledních dnech z neznámého důvodu nabručený. Jindy by se tomu společně zasmáli, ale teď se jí bůhví proč vyhýbal.
Překvapením nadskočila, když se najednou objevil ve dveřích.
"Já už to prostě nevydržím, musím ti to říct. Teta Catherine se rozhodla, že nás navštíví!"

Půl Merytonu je na nohou! Do sousedství se přistěhoval mladý svobodný pán jménem Bingley. Jak se k nám doneslo, jeho renta činí 5000 ročně! Považte!
To vzbudilo pozdvižení v nejedné rodině s neprovdanými dcerami, takže na druhý den po příjezdu páně Bingleyho otcové utvořili u dveří Netherfieldského panství tlačenku, aby se co nejdříve představili. (Pan Bennet si prý dal na čas a možná tak ztratil možnost udat jednu ze svých pěti dcer!)
Šušká se, že s ním dojela i vybraná společnost s dalšími mladíky s ještě větším majetkem. S pány přijela i suita dam – snad na místní dívky někdo zbude!

Když měla Elizabeth chuť být spravedlivá, dovedla to i přiznat. Její matka měla pro každou svou migrénu zatraceně dobrý důvod. Hysterické výlevy na téma, co s nimi všemi bude po smrti pana Benneta, byly o to nesnesitelnější, že jejich jádro bylo pravdivé. Ani jedna z dcer by se nedokázala sama uživit. Budou-li jednoho dne muset z Longbournu odejít, jejich situace bude zoufalá.
Vlastně chápala i její neutuchující snahu provdat je kdykoli za kohokoli. Dělala to neuvěřitelně hloupě, ale dělala pro ně aspoň něco. Bylo to pořád mnohem dospělejší chování než chování jejího otce, který se ironicky usmíval a nedělal nic.

Plakala den.
Náhodná setkání? Úsměvy, vzkazy? Znovu vzpomínala a znovu se styděla, že jí dělaly tak dobře. Že se nechala zmást. Že zapomněla na zlé řeči.
Plakala dva.
Bratr ji chlácholil a bolelo to snad víc, než kdyby hřímal tak, jako křičel na něj. Zklamala. Nechtěla, nevěděla, ale bála se, že důvěru už jí nevrátí.
Plakala tři.
Lehkost a radost byly pryč. Vrátí se někdy? Portréty rodičů mlčely. Bratříček se na svět mračil, ale na ni se usmíval.
Další ráno vyšla na terasu. Rozkvétaly jabloně.
Bude silná. Bude opatrná. Zkusí se ještě smát.
Na šeď smutku je v šestnácti brzy.

Lydia netušila, co má Wickham za lubem. Už týden byla zavřená v jedné místnosti.
Chtěla jít aspoň do divadla!
„Jak dlouho ještě?“ ptala se ho.
„Vydrž, holubičko, už jen chvíli,“ smál se na ni lišácky.
Takhle si to tedy nepředstavovala. Myslela, že být dospělou vdanou ženou znamená moci to dávat okázale najevo. Chodit na nákupy, švitořit s přítelkyněmi, koketovat s mladíky...
Ach, ty bláhová.
Nakonec si ji vzal. Prvních pár měsíců byla šťastná, měla svého Wickhama a ještě ho ukradla Líze!
Zakrátko hořce litovala. Nákupy si dovolit nemohla, na severu neměla přítelkyně a s vdanou ženou nikdo nic mít nechtěl.

Byl to jeho celoživotní boj, dostat se snadno a rychle k majetku. Neměl to štěstí jako někteří, aby se narodil do zlatých plenek.
Stát se duchovním nebylo tak výnosné, právnické povolání bylo příliš náročné a všechno ostatní bylo pod jeho úroveň.
Nezbývalo mu než se výhodně oženit. Překážkou ale byl jeho chudý původ.
Vstoupil do armády, protože když už nic jiného, na uniformu se snadno naláká nějaká oběť.
Myslel si, že s Georgianou na to šel chytře.
Nicméně zjistil, že čím vyšší věno dotyčné, tím hůře se dá dívka zlákat.
Když sliboval věrnost Lydii Bennetové, měl mnoho důvodů skřípat zuby.

Tak moc ho nemohla vystát! Procházela se hájkem, aby si utřídila myšlenky.
V půli cesty se málem srazila s jeho bělákem. Zdál se být překvapený víc než ona. Potěšilo ji, když beze slova zmizel.
*
Nesměle procházela pokoji panství Pemberley a snažila se nemyslet na to, že mohlo být jejím domovem. Kdyby neměl takového pána...
Potkala ho na pozemku, když vycházel z lesíka. Z rozpačitosti se jí dvakrát zeptal, jak se daří jejím rodičům.
*
Zhrouceně seděla nad dopisem od Jane. Nečekaně za ní přišel a ona mu vše vypověděla.
Když se otočil k odchodu, myslela si, že už ho nikdy neuvidí.

"... jako tady slečna," otočil se pan Bennet v křesílku. Ani ho nepřekvapilo, že přistihl Miss Clearance, jak na něj zkoumavě zírá.
Gwendylon chvilku trvalo, než zareagovala.
"C-co? Pardon. Moc se omlouvám. Zamyslela jsem..."
"Jistěže, zamyslela," usmíval se pan Bennet.
"Stále vás vidím s notesem. Píšete, pozorně sledujete stavení i nás. Pozor, aby má drahá nezjistila, že pracujete pro pana Collinse," zašeptal.
"Copak spřádáte?"
"Já... totiž... Jste hrdiny mého... románu?" pípla Gwen.
"Hrdiny?" podivil se pan Bennet.
"Nejsme na to trochu staří?"
Gwen chtěla namítnout cosi o mladých slečnách. Pak zjistila, že on ví. Viděla v jeho očích hrůzu překročených staletí.

Důstojníci jsou ve městě! Potenciální manželé! Srdce paní Bennetové plesalo radostí.
Mary to ale ani v nejmenším nezajímalo.
Paní Bennetová byla na zhroucení. Už i Kitty byla dávno z domu a Mary pořád jen seděla zahloubaná ve svých knížkách. Pan Bennet jí nebyl žádnou oporou, očividně ho naprosto vůbec nezajímalo, že je potřeba zajistit i jejich poslední dceru!
Nemůže přece žít jen tou svou filozofií a náboženstvím, vzdychala si starostlivá matka na pokraji nervového záchvatu.
Ale pak ji to napadlo a už slyšela vyzvánět svatební zvony, byly tak blízko!
Pošle ji na návštěvu do Hunsfordu. Pan Collins má přece bratrance!