DMD č. 23. pro 23. 4. 2025. Téma: Zlá krev

"To bolí, to tak strašně bolí,"zraněný templář sténal bolestí a i když měl zaškrcenou nohu, zdravotník i Morreti věděli, že bude potřebovat krev, pokud to má vydržet až do nemocnice.
Rychlý pohled na levý rukáv, kde všichni nosili nalepenou krevní skupinu. Chyběla.
"Kurva!"
"Hej Josephe, jakou máš krevní skupinu?"
Zraněný ale jen sténal.
"To bolí..."
"Krevní skupinu!"
Zdravotník stiskne rty. Zvenčí se pořád ozývala střelba, jak se ostaní snažili odrazit útok.
"Já mám A plus."
"Já taky."
"To je špatná krev, potřebujeme nulu." Zdravotník si povzdechne. "A vím, kdo ji má."

"Crevane, potřebujeme tě uvnitř."
"Proč?"
"Máš správnou krev."

Milan rozrazil dveře kanceláře. Alča unaveně zvedla hlavu od monitoru počítače a stoh papírů na stole připlácla rukou, aby ho ochránila před průvanem.
„Pojď a fofrem! Máme první krev!“ chrlil ze sebe Milan. Alča si povzdechla. Vést kompletní agendu chovatelské výstavy a zároveň dělat zdravotníka nebyl žádný med.
„Úraz? Je vážný? Některý z dětí?“ zajíkl se znepokojeně Tonda.
„Ne,“ ujistil ho Milan. „Posuzovatel.“
„Pavla zas poštípal houser?“ obrátila Alča oči v sloup.
„Ne,“ zavrtěl hlavou Milan. „Ale jedna novozélandská samice prokousla Davidovi bradavku.“
Tonda vytřeštil oči. Alča rezignovaně vstala od své práce.
„A mám mu to vyčistit, nebo zavěsit piercing?“

Začne to Verou Yaxleyovou, matkou bez dítěte. Poprvé v životě ví, co musí udělat. Infiltrace. Pramen je v začátcích a podléhá nejvyššímu utajení. Rodiče ale mohou být u porodu. Nepředpokládá se, že by čistokrevní návštěvníci představovali riziko.
Porod se táhne třicet hodin. Vera se prochází, pozoruje, zapisuje. Poznámky putují dál. Rukama Evelyna Flinta jako oklikou k jednomu rukávu odboje. Longbottomovi naoko skončí jako bystrozoři, jejich diskreditace je kompletní, je čas na začátek konce.
Začne to Verou. Zatknou ji doma s jedinou zatoulanou stránkou zápisníku. Zabije ji vlastní bratr, než z ní něco dostanou. Není nic horšího než zkažení dobré krve.

Když se vám do rukou dostane starožitná zbraň, budete ji zřejmě muset vyčistit od rzi, aby nabyla reprezentativního vzhledu. Tím pádem se můžete dovědět, co se stalo s minulým majitelem. Rez bývá několika typů. Například rez ze zaschlé krve. Krev totiž taky rezne, jelikož obsahuje velké množství železa. Krev se špatně čistí, a proto na mnohých předmětech zůstává léta. Během čištění obyčejná rez obarví vodu dohněda, nicméně rez z krve obarví vodu do barvy krve. Navíc začíná zapáchat, jako kdybyste smažili steak. Tak poznáte, že předmět ve vašich rukou by mohl povědět pár zajímavých příběhů, pokud by tedy mohl mluvit.

Toho večera se pro ni všechno změnilo. Dodnes se jí vybavují některé útržky.

Strastiplná cesta, během níž několikrát padla na kolena a zase zpátky vstala.

Jejich dům se zvláštními fontánkami. Symboly na zdech. Temný rituál s krví. Nepředstavitelná bolest celého těla. Neznámé hlasy v její hlavě. Zahalené postavy v kruhu kolem ní.

Až příliš dlouho se svíjela na té špinavé zemi.

Když bylo po všem, cítila se mnohem silnější než předtím, i když pro někoho měla možná „zlou krev“.

Ale ona už patřila jemu.

Pánovi smrti.

Až v dalších dnech poznala, že projít tím zvláštním přijímacím ceremoniálem byl jen začátek.

„Mocný jsi, cizinče, to ti uznám. Ale cítím zvláštní podtón. Nemáš v sobě čistotu staré krve.“
„Zlá krev, říkají. Ale přežila… a naučila ssse ohýbat sssmrt,“ syčí Voldemort s úšklebkem v hadí tváři.
„Smrt není podstatná. Podstatná je absolutní kontrola. Podrobení vůle. Jeden prsten vládne všem!“ duní Sauronův hlas z hlubin brnění.
„Další prsssteny jsssi musssel rozdat služebníkům. Já sssi vyssstačil sss kletbou.“
„Jistě, tvá kouzla jsou působivá. Ale těch pár Smrtijedů? Co zmůžou ve srovnání s mou armádou skřetů?“
„Nepotřebuji armádu. Jen hrssstka je těch, kdo ssse mi odváží vzdorovat.“

Časssss, tedy… čas ukáže, jak hodně se oba mýlili.

Vydechl úlevou. Musel uznat, že se otcovy reakce bál až moc.

„Scorpiusi Hyperione Malfoyi, tvůj děd nejspíš vyletí z kůže, až to zjistí, ale pokud jsi nepřivedl nějakého mudlu, tak s maminkou nemáme nic proti tvému soužití s mužem.“

„Je to dobrý kouzelník, tati, a párkrát mi dokonce zachránil život! Albusi, nestůj tam v tom rohu!“

Malfoy starší si kriticky prohlédl příchozího. Tmavé vlasy, zelené oči, stejný škleb.

„Potter?“

Jak jeho syn mohl? Mezi Potterovými a Malfoyovými byla vždycky zlá krev. Ten kluk to neví?

„Přivedl jsi sem Pottera?“

„Tati, chodí se mnou do Zmijozelu!“

„Pak je to v pořádku.“

Bylo jedno krásné aprílové ráno, kdy se Caroline a John vyjeli na vyjížďku viperem. John řídil už roky a se silným Viperem měl už nějaký ten pátek zkušenost, ale dnes měl špatný den. Pes jim vběhl před auto asi 50 metrů a John zpanikařil. Naboural sporťák, a zjistil, že Caroline ztratila velké množství krve. Naštěstí jela okolo sanitka, a na místě ji doplnili krev. Bohužel ji dali krev kterou darovala rodina brutálního vraha, proto byla zlá. Hned po probrání se vynadala Johnovi jak neumí řídit a rozešla se s ním. Skoro ho napadla. Je to opravdu znamení prokleté krve vraha?

Vzduch byl pln očekávání. Aneta to cítila až k okennímu výklenku, kam se ukryla, aby se mu vyhnula. Neměla náladu na návštěvy. Neměla náladu na nic. Byla ráda, že Nora, jež jí byla na stopě už hodnou dobu, svou přítomností jejich domov dosud nepoctila.
Po očku pozorovala Wilhelma v hovoru s tím, jenž pořád neměl ahnung.
„Jožin dorazí co nevidět,“ zářil Alexandr.
Aneta zírala.
„Už ne Navrátil?“ usmíval se Wilhelm.
Aneta zírala.
Alexandr mlčel. Zjevně za něj mluvily oči, do kterých nedohlédla.
„Nora a Judita taky přijdou, ale je mezi nimi nějaká zlá krev…“
Anetino srdce se na vteřinu zastavilo.

Andromeda ho přijala vlažně, a nic na tom nezměnily ani následující návštěvy. Otevřela mu, mechanicky nabídla čaj. Nechala ho zvednout Teddyho z kolébky. Zdráhavě mu dovolila vzít ho na chvíli ven. Téměř nemluvila.
Chvílemi se bezděčně vracel k její nepopiratelné podobě se sestrou, k tomu, že je přece Blacková. Uvědomoval si nespravedlnost svých myšlenek, ale nedokázal si pomoct. Možná ho za maskou rezervovanosti v hloubi duše nenávidí, jen proto, že je.
Dokud nezachytil, jak se jí třese ruka, kterou otírá prach z fotografií na zdech. Dokud neuviděl prázdno v jejích očích. Dokud nepochopil, že je na tom stejně jako on.