DMD č. 15. pro 15. 4. 2026. Téma: Kandidátka

Kdyby Tony nebyl už nějaký ten rok střízlivý, nalil by si teď pořádného panáka.

Steve by asi udělal to samé, kdyby na něj alkohol zabíral.

Takhle seděli děsivě na sucho. Jen oni dva a nekonečná hromada přihlášek k Avengers.

Steve jednu z nich zvedl. Ruce se mu trochu třásly.

“Další je…” hlas mu přeskočil: “señor Piscina de la Muerte.” Otočil papír k Tonymu: “To je Wade. A ne Wade z jiné dimenze nebo tak. Prostě Wade. S špatně nalepeným knírem.”

Tony praštil hlavou o stůl.

“Všichni jsou Wade. Celá kandidátka, a je to Wade, Google překladač, a deset různých paruk.”

Do CIA přijímají novou agentku. Uchazečky musí projít sérií náročných testů. Když zůstanou jen dvě vhodné kandidátky, ředitel prohlásí, že rozhodne test loajality vůči jejich novému zaměstnavateli. Dá první agentce pistoli a říká: „Vedle v místnosti je váš manžel. Běžte a zastřelte ho.”

Žena vezme pistoli, zmizí v místnosti a po chvíli vyjde, hlavu v dlaních, a říká: „Ne, prostě to nemůžu udělat.”

Druhá kandidátka zmizí v místnosti. Ihned se ozve několik výstřelů, potom tupé dřevěné zvuky a mužský křik. Po chvilce vyjde ven zakrvácená uchazečka a říká: „V tý pistoli byly slepý náboje, tak jsem ho musela umlátit židlí.”

„Nie na papier“ riekla fretka Frederika, mladá kožomeňka dychtivá preraziť na pracovnom trhu väčších predátorov. „Hodíme to do Excelu.“

„Ok,“ vzdychol Ferda. „Takže, kto by sa nám hodil...“

„Bratranec Ladislav. Zahadzuje talent, básnické spolky vraj nechcú vlkolačiu poéziu. Presvedčím ho na copywriting.“

„Bosorka Alžbeta. Tá mávala grády. Rakúsku šľachta si od nej dala aj vŕtať koleno a toľko panien, čo jej poddaní nanosili...“

„Ideálny CEO. Ešte produktového manažéra.“

„Alchymista Rudolf?“

„Všetko mu pod rukami buchne. Treba niekoho, čo chápe produkt-market fit.“

„Poznám čarodeja, ktorý pivotol slovenskú produkciu prekliatych tlačiarní. Vynúdza sa vo vile v Tatrách.“

„Skvelé. Už ich len presvedčiť!"

Vedoucí komise pro Olšanskou sekci pečlivě studoval náborový dotazník. Bílá paní na židli naproti se choulila a vypadala zmrzle.  
"Tady píšete, že jste flexibilní. Můžete to rozvést?"
"Krom Bílé paní umím udělat i Černou vdovu."
Vedoucí komise přikývl. 
"Dále uvádíte, že jste komunikativní. Jakými jazyky?"
Bílá paní se zhluboka nadechla. "OOOUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUIIIIIAAAAAAAAAOOOOOOOOUUEEEEEEEEEEEEEE!"
Vedoucí si odkašlal a rychle si prošťoural zvonící ucho. 
"Výborně, výborně. Vaše kvalifikace se zdá být velmi dobrá. Mohl bych poslední dotaz?"
Bílá paní se narovnala v ramenou. "Samozřejmě."
"Proč jste skončila v minulém zaměstnání?"
Bílá paní se opět přikrčila a posmutněle odpověděla: "Z mého hradu udělali turistické letovisko."

„K čertu s nima!“ 

Suť nám ujíždí pod nohama, krok dopředu, půl zpátky. Často obráceně. 

Supíme do kopce. Funím, Marta se potí a Rita vyčítá nahlas růžovým keckám (původně jen na cestu autem) labilitu.

„Buď ráda, že je máš!“ Zastavuju a fotím zelené krovky. Každá záminka k zastavení dobrá. 

„Chci svoje pohorky.“ 

„To znám,“ Marta se po ní křivě koukne. „Mazalas je, leštila a napouštěla impregnací za tři kila. Rup bez varování.“

„Jsem je milovala.“ 

„A chtěla jsi s nima žít až do smrti,“ už se dokážu chechtat nahlas. „Jsi jasná kandidátka na pořádnej průser.“

Ten brouk je vlastně prima.

Ačkoli už dávno nechodí do školy, 
každý den odškrtá TO DO list s úkoly.

Může-li vyhne se přímému útoku,
pod palbou kritiky, upadá do šoku. 

Málokdy dočká se ovací vestoje, 
obsese pořádkem nedá jí pokoje. 

Na srovnání věcí talent, pro systém má cit, 
běží-li vše podle plánu, zachovává klid.

Jakmile jí do fárplánu někdo hodí vidle, 
pociťuje vnitřní chaos, co ji zvedne z židle. 

Každá věc má svoje místo — běda, jak se někde válí, 
vše musí být dokonalé, a tak nikdy nezahálí. 

Nároků je pořád málo, tak na sebe klade víc, 
zdá se, že je kandidátkou na exkurzi do Bohnic. 
 

Zadrnčení.

Svist.

Zběsilé úhyby.

Jako první kandidátku na smrt si vybrali Jorchu.

Marná snaha.

Dva šípy našly cíl.

Zasténání.

Fleuriot mizí.

Kryju Jorchu štítem.

Klíšťák, o kterém jsem myslel, že spí, se náhle napřímil s lukem v ruce a spustil palbu na nepřátele ve tmě.

Někoho rozhodně trefil.

Výbuch, asi fajrból, nás rozhodil.

Svazek blesků mi propálil štít a ruku.

Dva v černém na blízko.

Ten s palcátem těsně minul, já jeho ne.

Ocákala mne krev z rozseklého stehna.

Jorcha vrazila dýku do břicha toho, co ji chtěl dorazit.

Náhle zaduněla salva kouzel od Fleuriota, dostal se útočníkům do zad.

Oblaka páry se vznášejí nad žehlicím prknem. 

„To krásně voní,“ Markétka maluje, Filip drandí s autíčkem po překážkové dráze. Po noze stolu, vzuuuum na papír, černá kolečka zanechávají na čtvrtce ošklivé stopy. „Přestaň,“ odstrkuje ho holčička. Sporťák zrychlil, papír se krčí. „Vzuuuum!“

„Mamí, ať mě…“ Dveře. Táta. 

Pusa, herda, objetí.

„Proč ty košile nenecháš pro Marynu? Na co ji platím?“

„Chtěla jsem sama. Už máte nového ředitele?“

„Igor tu kandidátku zrušil. Samí zelení fanatici!“

Klučík strká obrázek se stopami po pneumatikách tátovi před oči.

„Tatí, koukej, přejel jsem najednou dva koně!“

Markétka mizí v pokojíčku, dveře nezavírá. 

Pára se rozpíná.

"Zvažuji, že bych Gertrud pozvala k učení."
Jacma to nevyslovila jako otázku. Se svou nejstarší společnicí se přesto toužila poradit.
"Máš za to, že to děvče dokáže kráčet v našich šlépějích?"
"Poctivě chodí poslouchat čtení. V řeči se mimořádně zlepšila. Její srdce je na prvním místě s matkou a sourozenci, ale Domu dává vše, co dokáže. Má otázky, její porozumění se neomezuje na přísady do polévky. Jejich otec musel být mimořádným znalcem Písma."
"Věřím, má drahá. Přesto mám pochyby. Je to prosté děvče. Patří světu."
"Yseldo, vzpomeň na svoje počátky," krčila rameny starší představená. "I z kuchyně může vzejít kazatelka."

Armádní elita rokuje. Kdo bude vést jezdeckou kompanii arkebuzírů, když velitel i jeho zástupce zemřeli na tyfus, a nejvyšší žijící důstojník nestojí za zlámanou grešli? List je dlouhý. 

„A co poručík od Bludenze, Königsberg?“ napadne najednou někoho. „Slyšel jsem, že mu vypověděl poslušnost, když chtěl zmasakrovat obyvatelstvo té vzbouřené díry. Má odvahu a čest.“ 

„Budeme snad odměňovat porušení rozkazu?“ zavrčí podplukovník Bettelhofen. „Pokud někoho, tak bych raději Bludenzova pobočníka, toho Bánffyho. Pošlete pro něj.“ 

Pobočník Bánffy ale jejich nabídku odmítá. Důvod nesdělí. 

Po dalších dlouhých dohadech, třech spálených svících a jedné ostré hádce nakonec vyberou Königsberga. Zvítězila morálka. 

Alespoň prozatím.