DMD č. 15. pro 15. 4. 2026. Téma: Kandidátka

Když odezněl zmatek se změnou obyvatele krystalu, mohl se Nejvyšší začít věnovat otázce svého následnictví. Přeci jenom mu už bylo přes sedmdesát a cítil se dlouhou službou unaven.

„Sestav kandidátku nejvhodnějších uchazečů,“ pověřil svého služebníka, „a nezapomeň tam zapsat i Evelínu.“

„Evelínu? Myslíte, že bude chtít?“

„Asi ne, ale snad to vezme to jako poctu za léta strávená péčí o magii. A možná i jako omluvu…“

„Dobrá, takže Evelínu také…“ poznamenal si služebník.

„Hlavně ne Zimoře! To by byla tragédie!“ podotkl Nejvyšší

„Samozřejmě, to se nemusíte bát. A i kdyby se na kandidátku nějak protlačil, poslední slovo má vždycky krystal…“

"To je ono?" Elio nedůvěřivě obrátil v dlani hrubý krystal, zavěšený na zašlém řetízku.

"Srdce boha," přisvědčila PhDr Marie Brošková, CSc, okouzlený pohled upřený na návštěvníka. "Prý shromažďuje volnou moc a předává ji nositeli. Samozřejmě to je jen legenda." 

Svádivě zamrkala a koketně si urovnala pramen vlasů. Kdyby byla schopna jasně uvažovat, uvědomila by si, že její okouzlení není přirozené, ale přesně toho schopna nebyla. Proto ani neprotestovala, když si Elio pověsil chráněný exponát muzea na krk a otočil se k odchodu. Zadržet se ho sice pokusila, ale z docela jiného důvodu.

"Vezměte mě s sebou," zaprosila, pohled naplněný zbožnováním.

Dobrý den, milí studenti. Jsem rád, že jste dnes zavítali do mých sbírek. Noční bouře přivála do depozitáře množství poněkud neobvyklých předmětů. Naším úkolem bude pokus o jejich určení či jejich vyřazení. Vezměme první exemplář.

Nikoli, toto není plachta. To je velrybí kůže. Náhodou jsem ji kdysi viděl. Domnívám se, že je to plejtvák obrovský.

Věděli jste, že plejtvák komunikuje na frekvencích 10-12 hertzů? Existuje velryba, mezi romanticky založenými jedinci považovaná za kandidátku na nejosamělejší velrybu světa. Ta zpívá na frekvenci padesát dva hertzů. Je to velmi vysoká frekvence a ostatní velryby ji možná vůbec neslyší. Zaznamenána byla roku 1989.

"Výborně, tady ji máme!"

"Ale...," zasekla se jen kolemjdoucí žena.

"Kandidátka přišla zcela dobrovolně bez žádného nátlaku," mluvil k porotě mužský hlas.

"To není pravda!"

"Cožpak jste nevkročila na místní náměstí ze své vlastní vůle a bez toho, aniž by vás někdo nutil?"

"Ano, ale..."

"Tak vidíte," řekl muž jako by to bylo samozřejmé. "Kandidátka je zcela připravena. Můžeme začít?"

Porota přikývla.

"Výborně!" otočil se na kolemjdoucí slečnu. "Podívejte, vím, že to bude znít neuvěřitelně, ale to, že jste tady, má velký význam. Jste mrtvá! Byla jste bloudícím duchem, ale našla jste cestu! Kandidátko, už nemusíte bloudit. Byla jste povýšena!"

Chell otevřela noviny s inzercí zaměstnání. Byla už nějakou dobu bez práce, takže pomalu začínala být ochotná vzít cokoliv. Jeden inzerát ji zaujal. Stálo tam:

Podpořte vědu! Hledáme kandidáty na testování nových technických zařízení. Vědecké či technické znalosti jsou vítané, nikoliv nezbytné. Potřebujeme co nejširší základnu testovacích subjektů. Můžete to být i vy!

„To zní zajímavě,“ pomyslela si. „Vědec sice nejsem, ale vyzkoušet, jestli je nová verze mixéru dostatečně blbovzdorná zvládnu…“ trpce se pousmála.

Zmínka o testovacích subjektech sice zněla trochu zvláštně, přesto spustila počítač, aby odeslala přihlášku.

„Aperture science? Tu firmu neznám… Zkusím to. Co by se mohlo stát?“

Před dveřmi ordinace se potkají dvě známé:
Slečna Fialová: "Kampak? Kampak? Vstříc světlým zítřkům?"
Paní Černá: 'Mám nakročeno... (Odmlčí se.) ...jen pořád ještě nevím kam.'
"Však vy si ještě zatančíte tango."
'Jen aby to nebylo v pekelné výhni.'
"Proč ty černé myšlenky?"
'Ááále... Dneska si prý uříznu pořádnou ostudu. Psali mi to v horoskopu.'
"A máte tušení?"
'Obvykle po bůčku s kořaličkou.'
"Tak dokud to jde..."
'Mějte se svěže. Už mě volají.'
(Paní Černá mizí v ordinaci. Uplyne nějaký čas. Ozývají se znepokojivé zvuky. Po chvilce ticha vystrčí hlavu pan doktor Pilka.)
Doktor Pilka: TAK KDO JE DALŠÍ NA ŘADĚ?

Matthew žmoulal v ruce ohnivou zprávu a v tváři měl nepřítomný výraz. Sylvain hladil nervózního, zmateného Oscara.
"Mathieu?" pokusil se jej zpřítomnit.
"Charles se bude ženit."
Sylvain se rozesmál: "Jistě a já budu létat."
"Ne, tentokrát doopravdy," řekl Matthew a ukázal mu svatební oznámení i s datem.
"Rosamund Whitelocková z Bostonu?" přečetl Sylvain.
"Neuvěřitelné. Byl zasnoubený..." počítal Matthew na prstech, "pětkrát. Doma jsme věděli, že se nikdy neožení, protože nejbližší kandidátka na nevěstu byl tak možná Alastair. A najednou Rosamund z Bostonu."
Sylvain nevěděl, co na to říct. 
Matthew si pohrával se svým pečetním prstenem. 
A pak si ho sundal.

Stála před velkým zrcadlem. Vytřeštěně zírala na dlouhé králičí uši, které jí vyrážely mezi  vlasy. Z místa, kde končí páteř, laškovně vykukovala velká chlupatá bambulka.
„Okamžitě mi ty erotické pomůcky sundejte! Nehodlám kandidovat na playmate,“ vykřikla rozhořčeně.
„Nepůjde to tak lehce. Můžete se přesvědčit, že obé vyrůstá přímo z vás,“ opáčil Severus.
Laděnka výrůstky ohmatala. Uši opravdu nahrazovaly její vlastní boltce a ocásku udělaly místo pečlivě obšité otvory v kalhotkách a džínách. „K neuvěření,“ vydechla.
„Chápu vás,“ ozvalo se z obrazu. „Tohle je skutečná magie. Pokud vás to uklidní, sám bych se jí zdráhal uvěřit, kdybych ji celý život neprovozoval.“

„Už jste vybral nejlepšího kandidáta?“ otázala se kapitánka Avis, když vešla do pracovny svého prvního důstojníka, a klon přikývl, protože po těch dvou dnech si byl jistý, že z hromádky Jediů, co ještě nedostali křižník, letku nebo aspoň komando klonů, vybral toho pravého.
„Kandidátku,“ opravil kapitána opatrně a vyvolal si na datapadu příslušnou složku. „Abby Malone. V tuhle chvíli padawan, ale s titulem stíhacího esa a mistr ji chce příští týden pustit ke zkouškám.“
„Výborně, provedu patřičné kroky.“
O týden později dorazila na Mstitele Abby Malone, padawanka mistryně Kamaz a archeoložka v zácviku, co ještě nikdy nedržela v ruce knipl.

Všudypřítomná růžová sladkost k nesnesení lepí a zahlušuje. 
Xénie beze slova vykročí do mlžně kouřového soumraku. Vyfrkne zbytky vtíravé vůně, zachytí Drahošovu stopu a letí.
Drahoš jednoho vydlaka zničil. Jestli si ten lotr vede nějaký seznam nepřátel k účtování, chlapec v něm bude napsaný hodně vysoko.
Dupot a prudký dech za zády. 
„Počkejte,“ sípá Slávka.
Xénie se nerada zastaví, pochybovačně rozhodí rukama.
„Nebudu překážet.“ Dívka v předklonu tiskne dlaň k boku. „Myslete si, co chcete,“ vyráží ze sebe, „ale já Drahoše osudu nenechám.“
Xénie se maličko usměje, jemným gestem přivolá svěží vánek.
Překvapená Slávka se nadechne volně a lehce.
„Pojď.“