DMD č. 19. pro 19. 4. 2026. Téma: Kurník

„Sednem na koně…“

„Takto mu neunikneme,“ zamítl Vajgorův nápad Trnilam. „Koně dožene. Raději nás proměním v orly, protože do oblak za námi nemůže.“

Zatímco na něj muži zaskočeně hleděli, on na nic nečekal, neboť cítil, jak se netvor sápe ven. 

Až když rozepjal křídla a za ním plachtili oba jeho společníci, uklidnil se. Teď, když nehrozilo nebezpečí, mohl promyslet plán. Nazýval jej kurník. Když byl malý, v jejich sídle hubila drůbež kuna. Jejich lovčí si na ní musel počíhat mezi slepičinci. Když se soustředila na lov, zabil ji. Teď stačí najít vhodný kurník, neboť návnada mu právě plachtí za perutěmi.

Kiliána zachránil zázrak. Konkrétne teda slepice, ale nehodlal sa sťažovať. Hneď po ich rozrušenom kotkodákaní sa totiž ozval Tomášov hlas. Pravda, nehovoril práve spisovne..

"Á, on je v kurníku." zahlaholil Kilián šťastne. "Tak ja sa za ním hneď stavím." Ráznym krokom vzdialil doterným otázkam, na ktoré nechcel odpovedať. Vedel presne, ako sa Tomáš ocitol o polnoci na cintoríne a rozhodne to nehodlal zavesiť na nos jeho mame...

"Tomáš." Sykol na neho hneď, ako ho uvidel. "Keby som vedel, že budeš roztrubovať také nezmysly o Helginom duchovi..."

"Otče." prerušil ho Tomáš nešťastne. "Videl som postavu, ako sa zdvíha z jej hrobu..."

Víceboj družstev ve sportovní gymnastice na letošním Mezinárodním ptačím poháru má překvapivé vítěze. Nejvíce bodů v celkovém hodnocení získaly slepice, které byly považovány spíše za outsiderky. 

Porotu zaujaly především jejich komplikované sestavy na kladině. Ty prý gymnastky nacvičovaly po večerech i přímo v kurníku na hřadu. 

„Trénuje se poměrně těžko, když vás pořád nutí chodit spát se slepicemi,“ uvedla jedna z gymnastek.

To, zda spolu vítězné družstvo bude trénovat i nadále, však zůstává otázkou. Hned po finále na sebe totiž slepičí gymnastky začaly otvírat zobák, nejspíš proto, že jedna z gymnastek do médií vyzvonila několik citlivých informací o své kolegyni.

„PA3110, povolení ke startu, dráha 16.“

„Startujeme, dráha 16, efcharistó, PA3110,“ potvrdil Black. „Můžeme.“

„Motory naplno,“ zahlásil Snape. Levou rukou začal posouvat plynové páky, zatímco očima hypnotizoval mořskou hladinu na horizontu.

Kurník, proč zrovna já?

Oznámil rozjezd a pustil brzdu.

Prudká akcelerace je vmáčkla do sedadel. Ruka na ovládání tahu malinko povolila. Black okamžitě položil svou dlaň na jeho a přitlačil páky dopředu.

Celým tělem mu projel jiskřivý výboj. 

Kurník, co to se mnou je? 

„V1.“

Nebylo návratu. 

„100… 110…“

Konec dráhy byl nadosah. Sekundy běžely.

„Rotace!“

Přitáhl. Zabral. Podvozek těsně minul plot. 

„Kurník! To bylo o šourek japonskýho krasobruslaře!“

Když se Andrew zašel podívat za novou majitelkou koňských stájí, povykládala mu Charlotte o svém snu rozšířit chov o nějaká domácí zvířata. Chtěla tu mít slepice, kozy i krávu. 

Zbývalo jí jen postavit pro ně obydlí. 

Nerada něco odkládala, s přípravami začala hned.

Sehnal v Groove řemeslníka, který jí za menší poplatek pomohl se stavbou chlívku pro kozy, jednoduché stáje pro krávu, ale kurník - ten si chtěla postavit Lottka sama. 

Sice jí to trvalo dvakrát tolik času, než Liamovi, ale mohla být na sebe pyšná. 

První snáška vajíček byla sice slabá, ale zanedlouho už patřila mezi dodavatele pro celé město. 

Představte si tu situaci. Někdo vás jako mládě odtrhne od maminky a zavře vás do malé dřevěné bedny s úplnými cizinkami. I když vás občas pustí ven a vidíte tak alespoň slunce, nažene vás pak zase vždycky zpátky. A teď si ještě představte, že tam se všema nevycházíte a nikoho to nezajímá. Jídlo je taky dost bída a ještě k tomu vám denně krade vajíčka. Co když chci mít taky mládě?!

To se pak nemůžete divit, že to psychicky nezvládnete a impulzivně (ok, možná ne tak impulzivně) toho člověka napadnete. To může být ještě rád, že přišel jenom o oči.

Daniel se krátce probudil, když Jaroslav odcházel. 

"Spi, řekl mu. "Vraspír je tady." 

"Spi," zopakoval Vraspír, když za Jaroslavem zaklaply dveře. Nepochodil však.

"Já chci pohádku," zašklebil se Daniel, který se cítil lépe než včera. Z pod Vraspírovy kápě bleskl úsměv. 

Pohádku? Dobře. Povím ti tu o kurníku, řekl Vraspír v myšlenkách.

"Nahlas nebo ti neusnu," provokoval Daniel.

"Ty se nudíš?" zeptal se Vraspír.

"Ne. Nezvládnu soustředit," přiznal Daniel.

"Bylo nebylo. V jedné malé vesničce ztracené v hloubi lesů žil byl sedlák. Sedlák měl krávu, kozu, ovce, prase a slepice. Slepice žily v nádherném světlém kurníku. Žilo se jim dobře."

Apolena jde jako každé ráno pro vajíčka. Vleze do kurníku a sáhne pod první slepici. Místo vajíčka ale najde něco úplně jiného. Zlatý náramek!

Druhý den se situace opakuje. Pod dalším opeřencem se zaleskne prstýnek. Třetí den se objeví rubínový řetízek.  

Apolena běží za paní domu. Ta šperky identifikuje jako její vlastní. Vyptává se jí, a zjistí, že se poslední dobou kolem kurníku podezřele motala Róza, která přitom pracuje v domě. 

Okamžitě přichází o místo a zanedlouho ji odvádí stráže.

Apolena září. Dostala pochvalu od paní, a ještě se nemusí koukat na tu slepici Rózu. 

Další na řadě je Světlana. 

Krystal fungoval. Asi. Nebo za to mohlo zbožňování, jímž je zahrnula Marie, donedávna kurátorka lokálního muzea, nyní jejich nová následovnice.

Každopádně Eliův bůh doslova kvetl. 

„Neměli jsme být zatím nenápadní?“ ohlédl se Elio nervózně. Za ním už se táhla celá suita žen. Bohužel vesměs ve věku Eliovy matky a starší. Eliovi připomínaly střídavě sbor načepýřených slepic a útočnou jednotku vyřazených armádních stíhaček.

"Bůh potřebuje následovníky,“ zaduněl hlas v jeho hlavě podrážděně. „Stanou se mými kněžkami! Založí mou první svatyni!"

Elia rouhavě napadlo, že spíš kurník, ale rychle tu myšlenku potlačil.

„Jistě, založí,“ uklidňoval svého hosta. „A neměly by už začít?“

- A či si mi tu, Pištík môj?
- No a kde by som mal byť?
- No veď ja len tak, či si nešiel sliepkam zrno nasypať, keď nám ich predseda kúpil.
- Už som nasypal. Ale povedz, čo ho to napadlo, nám sem na salaši kurín postaviť.
- Možno si myslel, že sa nám so sliepkami bude viacej dariť. Dojiť to nemusíš, strihať to netreba, len vajíčka zbieraš.
- Hej, ale kŕmiť to treba. To ovce si samy trávu nájdu.
- Veru pravdu máš. Ale neboj, presvedčime predsedu, nech nám sem Anču pošle, aby ich kŕmila. Všetci budú spokojní. Sliepky, my a hádam aj Anča.