Tin Man

Velký mozek si poradí se vším.
Ale přeřízni jeho společenské vazby, nitě, které ho poutají ke království, pavučiny jeho myšlenek a seber mu polovinu mozku, polovinu duše a celou lásku a pohoď ho venku. Ze vznešené mysli nezůstane téměř nic.
On sám se zavrtá do slámy a roztomilé hlouposti.
Velké srdce z člověka nevymlátíš.
Ale připrav jej o ženu, syna, svobodu a nech ho den za dnem čelit té ztrátě. V přímém přenosu. To velké srdce vybledne, pak vyhasne a nakonec se rozdrobí na kousíčky jako zuhelnatělé dřevo.
On sám se oděje do oceli, vezme zbraň a nevěří už nikomu.

„Dobré ráno, má paní,“ zašeptal jsem do tmy. Vždycky se budím první. Krom dneška.
„Má paní? Lavender!“
Královna sedí u řeky.
Čerstvé zprávy čtu z jejích očí. Už není o čem mluvit, pro co bojovat. Uchopím ji za ruku a políbím ji. Čekáme na konec světa. Našeho světa.
*
Rozdělili nás. Toho jsem se bál. Taky se bojím o ni a mám strach z bolesti, ale kvůli ní musím vydržet vše. Nezradím, nezklamu a nezapomenu.
*
„Říkají mi Glitch! Znám tě?“
„Tak znova. Já jsem DG a už pár hodin spolu jdeme do Smaragdového města najít tvůj mozek a moje rodiče. Chápeš?“

„Buď zdráv, Ambrosi.“
„Rád tě vidím, kamaráde. Teda doufám, že tě vidím rád. Nejdeš pracovně, že ne?“
„Vedu ti pomocníka. Říká, že je zámečník a opravář a kdovíco ještě. Tu moji starou plechovku spravil tak, že se v ní dá celkem pohodlně bivakovat. Ne že bych to chtěl znovu zkoušet.“
Když Cain odešel, Ambros se rozhodl nechat pomocníka v pracovně napospas osudu. Konkurenci je třeba testovat.
Po návratu mu pomocník hlásil, že opravil tu věc v koutě. Tiše bzučela a Ambros jen nevěřícně zíral.
„Ty jsi zprovoznil mé nepovedené perpetuum mobile?“
„Hm,“ odpověděl Cimrman a podal si další Ambrosův vynález.