DMD Bonus č. 9 pro 30. 4. 2016.

Když jste procházeli Bránou, nikdy jste nevěděli, co vás čeká.
Jisté bylo, že se nevrátíte stejní, jací jste odešli.
Občas se někdo z nich nevrátil.
Zatím to vždycky bylo dočasné.
Daniel na to měl zvláštní patent - mizet a zase se objevovat.
Návraty byly příležitost k oslavě.
Jack přinesl pivo a suchý humor.
Saminým příspěvkem bylo dušené hovězí a pochopení.
Teal'c dorazil jako poslední, v ruce klec.
"Teal'cu, to je... pozorné, ale... moje alergie..." koktal rozpačitě Daniel.
"O'Neill říkal, že končetiny tohoto tvora zajišťují v kultuře Tau'ri štěstí," vysvětlil Teal'c. "Měl jsem za to, Danieli Jacksone, že živé zvíře bude mocnější."

Děj se odehrává v době, kdy se k službě teprve připravuje Jan Hus, a skutečná jsou v něm jen místa - Cimburk, z něhož se dodnes dochovalo málo, a nedaleké Zástřizly.
Důsledkem jednoho zlého činu byl radikální zásah do života mnoha lidí. Muž ztratil milovanou manželku a nadějného syna a ani se nedozvěděl, že se má stát znovu otcem. Žena přišla nejen o manžela a syna, ale i o paměť. Dívka se nikdy nedověděla nic o svém otci a bratru a mladému muži zůstaly jen útržky vzpomínek a nesnadný život chlapce odtrženého od rodiny.
Možná se dozvíme více v dubnu 2017.

Na Lotrníku nebyl dobrý den.
Kníže Ignor vstal z postele levou nohou, přišlápl Stoupu, narazil si pravý palec o truhlu. Sáhl po svém šťastném talismanu, ale ten nebyl k nalezení.
Mezi nervovým zhroucením a sopečným výbuchem nařídil všem Tupounům udělat stojku.
Tím se vytřásla spousta pohřešovaných cenností (následné hádky vedly k vyraženým zubům a přelomeným končetinám), ale talisman nikde.
"Okamžitě sežeňte náhradní zaječí pacičku!" pěnil kníže.
Tupouni se rozběhli ven.
"Hele, ječí," konstatoval jeden, zdvíhaje Báru za nohu.
"Tak jí ufikni pacičku," ušklíbl se druhý.
"Dovolujte si na někoho stejně velkýho!" ozvalo se dřív, než je smetl poskakující gumídčí uragán.

Ať systém vždy funguje, databáze se nepřeplňuje a aktualizace jsou milosrdné.
Ať všechny maily nakonec dorazí do cíle.
Ať se vždy najde volná chvilka a zaměstnavatel je milosrdný.
Ať počítače fungují, připojení je pevné a elektřina proudí.
Ať slov je vždy přesně sto.
Ať se všechny hádky utiší.
Ať pokoj a mír zavládnou pod tématy.
Ať se dokážeme vyhnout tomu, že bychom někomu ukřivdili.
Ať nám to případně odpustí.
Ať ti, co pokorně čekají, nacházejí nápady.
Ať přichází i k těm, co úpí.
Ať je půlhodina před půlnocí magická.
Ať nás to nikdy nepřestane bavit.
Ať po nás přijdou další.

Mniši z Opatství neloví.
Démoni loví naopak velice rádi. Splynula ale s narezlou trávou, vítr foukal špatným směrem a oni si jí nevšimli.
Zato si jí všimla kočka. Měla ale bříško plné zbytků z kuchyně, takže na ni jen prskla (to aby jí dala najevo, kdo je tu pánem) a pak se vztyčeným ocasem hrdě odkráčela.
Později kolem prošlo nebezpečí páchnoucí krví a smrtí. Skryla se v kořenech stromu a šílenství ji minulo.
V plném jaře se konečně mohla v klidu rozvalit na sluníčku a pozorovat čtyři chlupaté kuličky, jak se poprvé pasou.
Čtyřnásobně šťastná zaječice.
Za každou pacičku jednou.

Když si k němu přisedl, celkem zbytečně se představil jako Remus Lupin.
Sirius ho chtěl setřít. Samozřejmě věděl, kdo je. McGonnagalová před chviličkou vyvolala jeho jméno a nasadila mu Moudrý klobouk. A Sirius dával dobrý pozor, protože chtěl poznat další nové Nebelvíry. Ale když se na něj podíval, nic neřekl.
Remus se na něj usmíval podivně plaše, nejistě. Působil křehce a byl trochu moc hubený a bledý. Sirius si usmyslel, že ho chce chránit. Kdo ví, kde se ta myšlenka vzala.
Remus brzy přišel s několika vypečenými nápady. Ukázalo se, že žádnou ochranu nepotřebuje, protože sám umí být pěkné kvítko.

Suverénně nakráčel k jídelnímu stolu. Posadil se a významně pohlédl na Wilhelma. Wilhelm seděl schován za novinami a vyzývavé záblesky v Alexandrových očích ho tudíž nechávaly chladným.
„Něco po tobě chce,“ poznamenala Aneta od snídaně. Vystrčil hlavu.
„Nechám si narůst vousy,“ prohlásil Alexandr.
„Ano?“ zvedl Wilhelm obočí.
„Ano,“ přisvědčil zaraženě.
„Jdu do kanceláře,“ dodal po chvíli a konsternovaně se zvedl.
„Chci polibek na rozloučenou,“ protáhl Wilhelm. Aneta se rozhodla věnovat situaci zvýšenou pozornost.
„Proč právě dnes?“ otázal se Alexandr podezřívavě.
„Chci ti dopřát poslední radost, než se necháš zarůst.“
Aneta se rozesmála a Alexandr zrudnul.
Okny se prodírala zlatavá prasátka.

Každý z nás určitě měl, nebo ještě stále má kamaráda, co sice není moc chytrý, ale má velké, dobré srdce. Derek byl jedním z nich. Vždycky, když se mnou letěl na misi, dostal strašnou nakládačku. Ale stejně mě potom pozval na pivo. Mluvili jsme o jednoduchých věcech; o jeho domovu, jeho matce a jeho milé. Bylo to fajn. I když jsme měli těžký den, vždy nás dokázal rozesmát. Ostatním byl sice jen pro smích, ale my ho měli rádi. Byl takový ten správný kluk.
Když se jednoho dne nevrátil, strašně nás to vzalo. Nezůstala po něm myšlenka, ale bolavá srdce.

Frances se snažila zachovat dekorum a necivět na druhou ženu s otevřenou pusou. Protichůdné pocity zamaskovala souhlasným kývnutím a rychlým popisem cesty.
Magdalene se vydala hlouběji do šera podpalubí.
Ani ne po deseti krocích se zastavila. Její úsměv se změnil v zamračení, zatímco oči, přivykající nedostatku světla, bloudily po skrytých zákoutích.
"Kdepak asi..." zabručela pro sebe, než její zrak přitáhl drobný pohyb. V koutě stál poručík, snažící se splynout s ostěním - v jeho rukách se cukala umlčená vetřelkyně.
"Ah, tady jsi, holubičko. Já věděla, že tě tu najdu!" zapředla Mrs. Fletcher.
"Madam, prosím, vůbec si nás -jí- nevšímejte," zavrčel poručík.

Maglor vedl děti k znalosti jazyka, písma, hudby a kresby. Byli šikovní a rychle se zdokonalovali. Elrond byl dobrý v quenye. Plynule mluvil a psal též obstojně. Elros na jazyky moc nebyl, dával přednos kresbě.
Když je poprvé měl nechat doma samotné, zkontroloval všechno, čím by si mohli ublížit a co by mohli provést. Dal jim pastelky a papíry a navíc měli dovoleno dívat se v televizi na pohádky. A byl si jistý, že nic podlého nevymyslí.
Jaké překvapení bylo, když po návratu spatřil na stěně obývacího pokoje v modrých, červených a zelených barvách vyvedeny nápisy Elerondo a obrovský traktor.