Lidé s kocovinou

Nora se rozloučí s kočkovitou kamarádkou a v ptačí podobě opustí výběh, než si někdo všimne, že zoologické přebývá gepard.

***

Diviš se vypotácí ze sprchy, přerazí o kočičí záchodek a zapřemýšlí, co tady ta věc dělá, když na bytě není žádná kočka. Sjede žárlivým pohledem Adama spokojeně vyloženého na poprsí nějaké Berlíňanky a zamžourá na displej mobilu.
To je zas… ráno.

***
Roman usrkává turka a přemítá, kdo naházel ty flašky za gauč, proč na projektoru běží ve smyčce jeden díl Doctor Who, kde se na podlaze vzal soused z chaty v tři kilometry vzdálené vesnici a který idiot rozbil kávovar.

"Kdo mi snědl moji pizzu?" rozčiloval se Jindřich. "Měl jsem tu dva kousky a jsou pryč, vy kurvy!"
"Jindřichu," začal klidně Ivan, "včera jsi tady vypil tři prdele panáků, sežral plato chlebíčků, přivez jsi hovno a budeš tu vysírat, že ti někdo sežral kousek studený pizzy?"
"Vy jste po piči bohatý Pražáci, u nás musíme šetřit!"
Saša se s elegancí umírajícího hrocha zvedl z gauče a zařval: "Drž hubu, sbal si ten svůj batoh a táhni do Ostravy!"
Za Jindřichem se zabouchly dveře.
"A je v prdeli," oddechl si Ivan.
"No, na dlouho ne," usoudil Saša. "Zapomněl si tady deodorant."

"...jako my Češi jsme úplně stejný hovada jako Rusové nebo Ukrajinci, ale ten zásadní rozdíl je v tom, co chlastáme," vysvětloval Brukva svou teorii. "Oni lejou vodku a to vzbuzuje v člověku agresivitu. Takovej Rusák tě zabije kvůli kravině, když je na hadry, což je v podstatě furt."
"Aha," přikyvoval Ivan.
"Jenže my lemtáme pivo. A lupulin utlumuje, takže jsou z nás vlastně takový neškodný hovádka." Brukva rozmáchl rukama a zahleděl se k nebesům, kde se pnuly liány chmele. "Zde leží počátek všeho!" vykřikl, načež se přerazil o bezvládně ležící tělo.
"Já myslím, že tu hlavně leží úplně ožralej Saša."

"Lyndo, žiješ?" zjišťoval Ivan.
Postava zhroucená nad půllitrem se lehce pohnula, načež se ozval zvuk připomínající skřek raněného stegosaura.
"Žije!" zvolal Saša.
"Lyndo, seš už úplně na hadry, zavolám ti tágo, jo?" navrhl Ivan.
Lynda se vztyčila, hodila do sebe zbytek piva, načež pravila: "Dojedu sama, jdu na tramvaj!"
Saša s Ivanem pokrčili rameny a objednali si další Staráč.

Tak jak jsi dojela?

Jako poslední co chceš je vzbudit se ve čtyři ráno někde v prdeli na konečný, hodinu bloudit po sídlišti, než konečně potkáš živou duši, aby jsi se mohl zeptat, kde kurva jsi. A ty vole zajebanej Barandov!

"Ty vole, to mi chceš říct, že už tu jako nemáme nic k pití?" zaskučel Ivan.
"Tak zajdem do Pennáče, ne?" navrhl Jindřich.
"Já nevím, jak u vás v Ostravě, ale tady Penny zavírá v devět. A je půl jedenáctý," uzemnil ho Saša.
"V lékárničce je určitě Alpa!" napadla Ivana spásná myšlenka.
"Přece nebudem chlastat francovku!" namítla Týna. "Dyť je to hnus."
"Je tu mandarinková Clever šťáva, tak si uděláme drinčík," zasmál se Ivan a jal se konat.

"Tak jaký to je?" vyzvídala Lynda.
Ivan zkušeně ohrnul ret. "Hele, není to marný. Chutná to jako pomerančový Hallsky. Nemáte někdo paraplíčko?"

"Chlastat s Lyndou je v pohodě. Vypije dvě flašky vína, chytne lítostivou, vybleje ti první poslední o svým životě, ráno se tváří, že se nic nestalo a udělá ti brunch," rozumoval Ivan.
"S Albertem je to taky bezpečný," přisadil Saša. "Většinou pije whisku a po tom člověku není blbě, i když se vyleje jak doga."
"A co s Jindřichem?" dotazovala se Líza.
"Hele, tam je to na pováženou, ale vcelku safe. Většinou doveze láhev vodky, kterou si sám vypije a tím to končí."
"A co L'uboš?"
Ivana polil studený pot. "Po tý kombinaci tatranskýho čaje a borovičky toho člověka neznám!"

"Ivánku, já potřebuju spinkat!" zahlaholila Líza mezi dveřmi a jala se vratkým krokem naplňovat svou tužbu.
"No to vidím, co jste tam pili?"
"Já nevím, víno a nějakou whisku," lovila z paměti. "Se mnou se točí celej svět!" vykřikla a svalila se na postel. "Točí se a točí!"
"Musíš to ukotvit," radil zkušeně Ivan.
"Co?"
"Normálně dej jednu nohu na zem."
"Já budu asi blinkat."
"Hlavně zas nenablij do koše s prádlem!"
Ivan vyběhl pro kýbl, který umístil k posteli doslova za minutu dvanáct.
"Jejda," zajíkla se Líza.
"Co se děje?"
"Asi jsem spustila kotvu do řízku s bramborovým salátem."

"Já jsem náhodou svýho času hrál divadlo!" vykřikl Ivan a v rozmáchlém gestu vychrstnul trochu Martini. "A napsal jsem i nějaký hry!"
"Zahrajeme si nějakou scénku?" navrhl Fanouš. "Já budu víla!"
"Jestli je Fanouš víla, tak já chci bejt Minotaurus," zamyslela se Lynda.
"A já budu nekromant a budu vyvolávat kostlivce!" zvolal Jiřík.
"Předem upozorňuju, že má jediná a životní role byl vodník," sdělil suše Saša.
"Moment," škytnul Ivan a odvrávoral směr koupelna.

"Tak co, Lízo, bude ten vodník?"
"No, zatím je leda tak podvodník. Ivan si napustil vanu, strká hlavu pod hladinu a vykřikuje něco o perlách a sviních."

"Tak co, vašnosto, jaká byla legendární narozeninová pařba?" zajímal se kolega Ježek, celý lačný po vyprávění.
"Ty vole, ani mi nemluv," zahučel otráveně Ivan.
"Povídej, přeháněj, zveličuj!"
Ivan se složil do židle. "Albertovi s Viktorií utekla kočka."
"A?"
"Takže nedojeli. Sašovi s Týnou vybouchlo hlídání, Lyndě nějakej kokot naboural auto..."
"Takže jste nakonec jenom hulili s Brukvou?"
"Vole Brukva se na starý kolena posral a šel do aktivních záloh. Svobodník Svoboda, píčo."
"Počkej, tak byl vůbec nějakej flám?"
"Hovno bylo."
"Co?"
"Je mi čtyřicet. Jsem už starej. Takže se klidně můžu celej víkend jenom válet na gauči a chlastat lahváče."

"Ty vole, já snad přestanu chodit do hospody. To snad není možný, jak je to pivo drahý," filozofoval Ivan nad půllitrem Smíchova. "Na vejšce mi stačily dvě stovky a měl jsem na šest piv a cigára. Teď jdu na jedno a litr v prdeli."
"A kolik jsi vydělával, když jsi byl na vejšce?" zajímala se Lynda.
"Něco mi posílal fotr, občas brigoška, tak možná čtyřku?"
"A teď vyděláváš kolik?" zeptal se Saša.
"Nějakejch čtyřicet?" odhadoval Ivan.
"Jako desetkrát tolik?" zafuněl udiveně Jiřík.
"Takže teď to máš vlastně o půlku levnější," vypočítal bleskově Jindřich. "A můžeš nás všechny pozvat na panáka."