Patrik opatrně stáhl z válendy deku i s hromadou nepořádku a bouchl rukou do matrace. Nezvedl se oblak prachu. Kupodivu. Nejradši by obalil válendu igelitem a ustlal si na něm. S povzdechem šel hledat smeták. A rovnou podlahovku a kýbl.
Že existují magicky nadaní lidé a magické dimenze a že čarodějové mají vlastní policii, věděl Patrik od táty. Od Adriána se dozvěděl, že jako obyčejný má jistou výhodu, protože nezanechává magické stopy. A když si vezme kuklu, rukavice a návleky na boty, nezanechá ani žádné fyzické, které by ho mohly spojit s místem činu.

Milá Ryo,
děkuju za přání a za limit na délku - to pomohlo :D
Přála sis nějaký konflikt, kde nikdo nepřijde o život a skončí to pohodově... snad se mi to povedlo.
Přeju krásné Vánoce a klidný nový rok.
p.s. omlouvám se, neumím tady na Sosácích moc zacházet s odstavci...
Dva dny před Štědrým večerem padla mlha. Jasně bílá, skoro šeříková. Bylo jasné, že až se rozplyne, bude modrá obloha a třeskutý mráz.

Sláva už je sníh, jedem' na saních… Což o to, blátem by se saně protáhnout daly, ale sníh vážně nevidím, pomyslel si Samuel s úšklebkem. Vyzdobené supermarkety ani příliš nahlas pouštěné koledy nezvládaly přebít nevánočnost okolního světa. Zas abychom byli fér, pacifikování děcek, které se právě chystaly vytvořit někde časový paradox, taky nebyla tapická vánoční tradice. Kolega volal ráno, že se omlouvá, jestli ve vánoční den budí, ale že má takový předčasný dáreček (spoustu práce). Samuel se opět ušklíbl a Romanovi stojícímu ve frontě na svařák zaklepal na rameno.

Veselé Vánoce, Ježíškové!
Ti, kteří nestíhají svou povídku zveřejnit včas, mohou poprosit o strpení v komentářích k tomuto článku.
Bude hezké, když naznačíte, kdy má váš obdarovaný dárek asi tak očekávat. Budete-li povídku, či její pokračovaní vkládat, upozorněte nás na to prosím na sos.hp.ff@gmail.com. Urychlíte tím tak zveřejnění, neb sem už nekoukáme každou půlhodinu.

Milá ef77, doufám, že jsem alespoň trochu vyplnil Tvé vánoční přání a že se ti povídka bude líbit. Omlouvám se zároveň, že je rozdělena na několik částí. Téma si vyžaduje více času na zpracování. Slibuji však, že dílo brzy dokončím. Přeji Ti veselé Vánoce a pohádkový rok 2016. :-)
Slunce se úspěšně zavěsilo na smogově šedivý obzor pražského prosincového rána.
Božena procitla na plovoucí podlaze Františkova bytu.
František se probral na dně sprchového koutu a z vlasů si vytřepal zlaté konfety.

To bylo před dvaadvaceti léty. První vánoce bez naší maminky.
Nechtěla jsem tatínka nechávat u nich doma samotného ve smutných myšlenkách a tak jsme jej spolu s mými, tehdy ještě malými, kluky pozvali k nám. Jeden talíř se vždy najde a kluci budou mít vánoce s dědečkem.
Všichni byli svátečně naladěni, i naše kočka Micka si spokojeně pochrupávala na radiátoru.
A tak jsem vše chystala, jak se patří. Stromeček, dárky, salát, naše oblíbené tresky a pro dědečka kapříka, když jej má tak rád.

Malý princ pracně bojoval s obzvlášť zarputilým výhonkem baobabu. Přišel už o tři západy slunce, a baobab se odmítal hnout. Růže se kvůli tomu tvářila trochu dotčeně, a také trochu ustrašeně, když se malý princ nedíval.
„Kdybych jedl baobaby,“ vyčítavě řekl výhonku, „tak bys viděl! Jenže já je nejím,“ dodal upřímně. Baobab mlčel.
Malý princ odhodil rýč a otočil se k baobabu zády. Zjistil, že se dívá přímo do velkých hnědých očí.
„Ty jsi velbloud,“ řekl udiveně. Měl pravdu.
„Ale já tu nemám velbloudy,“ upozornil ho, „nebo ano?“
Velbloud zamrkal.

Jistým hlubokým lesem kráčeli dva muži. Nebyl to žádný upravený, čistý, zelený městský parčík plný odpadkových košů a překypující lavičkami, ani nudná, hospodářská smrčina, kde by nebylo na co se dívat a kam se ukrýt: byl to divoký les, a to znamená dobrodružství.

Milá Dangerous,
přeju Ti krásné Vánoce a hodně štěstí do Nového roku. Chtělas k Ježíšku tohle a já se tomu snažila opravdu dostát, ačkoli to možná nebude přesně to, v cos doufala.
---
Zaručuji: Záměnu pohlaví, aby se dostálo pravidlům (pre)slashe, kabinet humoru, zdobnost východu, kočičí chlupy na oblečení a mnohé efekty…
Prohlášení: Jakákoli případná podobnost s žijícími osobami je čistě náhodná
-

Vykartáčoval si černý svrchník. Pověsil ho na ramínko do skříně. Pohřeb, ze kterého se právě vrátil, bylo to poslední, co mu ještě mohlo zkazit náladu. Desítky falešných pámbíčkářů a svíčkových tetek, co vždycky všechno věděli nejlíp, a teď doma nad hrnkem kafe pomlouvají. Bylo málo pompy, málo muzikantů, málo květin a jídlo na hostině nebylo dost nóbl.