Druhá kapitola povídky pro Urrsari. Plánuje se ještě třetí. Neslíbíš termínu bližnímu svému, ale řekněme, že do půlky ledna bych to ráda uzavřela. Doktorovi děkuji za pročtení, povzbuzení a důležité opravy.
*~*
Je mi úplně jasný, co si myslíte. Fakt. Praporčík Haškovec se pod vlivem úplňku plně oddal svým krvelačným instinktům a nyní se s hrůzou shledává s dílem své zkázy... Tak zase zpomalte. Takhle to nefunguje, aspoň ne u nás.

Štvaní to bralo stejným směrem co já, takže nějaká naděje, že se zahrádkám vyhnou, byla v hajzlu. Slyšel jsem ten šílenej vzteklej štěkot, a jak se ty mrchy domlouvaly mezi sebou, tlumený ňafání. Kdybych nevěděl, čeho jsou schopný, asi bych se smál, protože to bylo jako kdyby se bavily kreslený postavičky v dětský grotesce. Až na to, že kreslený postavičky asi nedokážou prokousnout ovci krční tepnu.

Drahá Profesor.
Tady máš malou povídku jako poděkování za tu, kterou jsem od Tebe dostal já.
Vše nejlepší do nového roku Ti přeje Vatoz
Holčička pláče v kuchyni. Každá slza, kapka, kulička se tříští o zem na desítky drobných krůpějí. Každá kapka si tvoří svoji duhu, svoji malou slzavou duhu.
Maminka leží ve vedlejším pokoji na pohovce. Zelené oči, pleť mírně promodralá. Je přikryta dekou až pod bradu, zpod deky vyčuhuje jen hadička zapojená na infuzi. Hnědé vlasy, teď již nakrátko ostříhané.

Dvere sa s treskotom zavreli. Mladík, čítajúci pri stole Proroka, sa takmer ani neobťažoval zdvihnúť hlavu. Tušil, kto to je. A naozaj, do miestnosti sa ako voda vrútil Sirius.
„Ani sa ma neopýtaš, ako mi to išlo?“ oboril sa na Námesačníka, ktorý mu venoval nevzrušený pohľad.
„Nemusím. Vidím,“ kývol rukou smerom k Tichošľapovi.
Ten odfrkol, ale uznal, že zo špinavého kabáta, roztrhaných nohavíc, strapatých vlasov a rozhnevaného výrazu je to jasné.

tento dárek je neoficiální!
Drahá Kleio,
omlouvám se za zpoždění i za slabou délku útvaru. Po dojmu z předchozích výplodů si na víc než na doubledrabble netroufám (ale škrtat 28 slov byl porod). Snad se mi povedlo splnit aspoň kousek tvých přání :)
Hezký zbytek svátků!
Z.
Věděl, že zase povolí a pozve někoho dál. Ale tuhle krizi, ohlášenou zděšeným pípáním přístrojů, si chtěl vyřešit po svém.
Zavrzání, cvaknutí rukojeti deštníku o zábradlí.
"Změnil jsi výzdobu, to se mi líbí!"

První setkání „Brumbálovy armády“ proběhlo na výbornou. Nejen, že první lekce proběhla hladce a podle plánu, ale hlavně proto, že proběhla vůbec. Všichni byli samozřejmě nervózní z toho, že by se o jejich schůzce mohla Umbridgeová dozvědět. To se ale nakonec nestalo a tak jejich projekt mohl skutečně odstartovat. Dokonce i Hermionu během lekce přešly veškeré pochybnosti, které v ní do té doby hlodaly (i když to byl původně její nápad, což jí Ron nepřestával připomínat).

Byl den před Vánoci. Ten ples, jak ho jeho choť opakovaně ujišťovala, patřil k nejdůležitějším událostem svátečního společenského dění. Ne, že by to náhodný pozorovatel dokázal nějak rozeznat, ušklíbl se v duchu Willoughby. Společnost zde byla stěží průměrného společenského významu. Hostitel byl pouze natolik významný, aby odřeknutí účasti znamenalo společenské riziko, které si v této části světa nikdo nemohl dovolit. Vedly se ordinérní a v konečném důsledku bezvýznamné debaty o politice, přerůstající občas v tak vyhrocené spory, jak jen společensky přátelská atmosféra dovolovala.

Byla to obyčejná přístavní krčma, jakých můžete v čase a prostoru najít tisíce. Vývěsní štít se s vrzáním pohupoval ve větru a neonový nápis na něm poblikával do tmy. Krčma se jmenovala Indie a podle zdejšího štamgasta bylo celkem jedno, jestli se tím myslela ta západní, nebo ta východní. On totiž stále ještě připíjel na to, že objevil západní cestu do Indie (tedy země), a věřil, že Indiáni a Indové jsou jedna a ta samá tlupa domorodců. Obvykle mu po několika takových přípitcích krčmář navrhl, aby zkusil najít i cestu z Indie (tedy z hospody). Ten štamgast byl Kryštof Kolumbus.

Pršelo. Už čtyři dny vytrvale a vlezle pršelo. Temže se leskla a lidé, nakupující vánoční dárky, zápasili kromě balíčků i s deštníky.

V čajovně to tlumeně hučelo. Společnost byla cele zabrána do historek o sjíždění řek, takže první zakašlání úplně přeslechla. Teprve, když se ozvalo znovu, zraky všech se obrátily ke dveřím. Stál tam Loki a tvářil se dosti zoufale. Díky maskování ve formě trička a kalhot vypadal spíše jako Tom Hiddleston. Druhou část dveřního prostoru beze zbytku vyplňoval Thor maskován za Chrise Hemswortha a tvářil se podobně.
Zaražené ticho přerušila Kleio:
„Gwen, že ty nemáš postaveno na kafe?“
„Ngh,“ odpověděla Gwen a dál zírala.
„Potřebujeme pomoct,“ kníkl Thor.