DMD Bonus č. 7. pro 23. 4. 2013. Téma: Nesmrtelný strýček - bajka

V lesíku u řeky žil odvážný Střízlík. Sýkorka Modřinka byla jeho ženou. Měla ho ráda a udělala, co mu na očích viděla. I doslechl se jednou Střízlík, že nenasytný Orel z druhé strany řeky si chce lesík zabrat. Rozhodl se tedy, že půjde lesík bránit. Sýkorka mu do ranečku zabalila sušené žížaly pro strýčka Příhodu a Střízlík odletěl. Bránil řeku dlouho a statečně, až si ho všimla Labuť. Střízlík se jí zalíbil. Naparovala před ním peří a pěla ódy na jeho odvahu, až Střízlíka dočista omámila. Zapomněl na Sýkorčinu dobrotu. Zůstal s Labutí a k Sýkorce se už nikdy nevrátil.

Žil byl jeden vlk. Byl tuze mazaný a kdejaký lišák mu mohl závidět. V celém lese nebylo lepšího lovce a leckde jsi našel jeho vlčata, ale všechna mu říkala strýčku, protože se k nim neznal.
Tenhle vlk šedivák měl jedno tajemství: byl nesmrtelný.
Jednoho dne potkal ovčáckého psa.
„Jsi hloupý, když jsi věrný ovčákovi a staráš se o stádo!“ posmíval se mu.
„A co bych měl dělat?“
„Užívat si a o nic se nestarat.“
„Ty jsi nesmrtelný, vlku, ale já mám jen krátký psí život a chci být užitečný.“
Vlk se zamyslel. „Mohl bych ty ovce chvíli hlídat s tebou?“

Byla jednou jedna Červenka, která dělala hodně hlouposti. Tatínek Netopýr jí varoval, že se jí něco stane, ale ona si z toho nic nedělala. Měla totiž strýčka Ještěrku, který už mnohokrát umřel, ale jeho děti ho ponořili do jámy s horkou vodou a on zase vylezl, živý a zdravý.
Červenka na svou lehkovážnost doplatila. Jednou jí chytil lovec a zlámal jí křidýlka a upekl na ohni. I Ještěrka Červenku hodil do jámy, aby jí oživil. Když Červenka vylezla, rány se jí zahojili. Ale její mysl byla navždy zničená.
To, že něco neuškodí jiným, neznamená, že to nemůže uškodit i nám.

Na Špicberkách žili dva chvostoskoci. Vasil a jeho strýček Váňa. Strýček měl tři sestry. Lisu, Brittu a Annu. Žili nedaleko višňového sadu a měli se dobře. O kousek dál žili dva bratři Karamazovi. Jeden pracoval jako revizor a druhý byl idiot.
Jednoho dne řekl Vasil strýčkovi:
"Chtěl bych se oženit, strýčku Váňo."
"Nemůžeš se oženit, dokud sem živý."
Vasil čekal. Umřely tři sestry, oba bratři i višňový sad. Jen strýček ne.
"Proč neumíráš, strýčku?"
"Protože jsem nesmrtelný, chlapče. A ty se nikdy neoženíš."
"To bych se na to podíval." řekl Vasil.
Odtěhoval se do Itálie a založil si velikou rodinu.

Žil pradávno stařičký sýc,
co rád se díval na měsíc.
S ním přebýval malý sýček;
ten starý sýc byl jeho strýček.
Pravilo jednou ptáče malé:
„Až dáte, strýčku, světu vale,
já zůstanu samotno tu,
kdo rozptýlí mou temnotu?“
Tu jemu vznešeně strýc děl:
„Já ti dám, hochu, na prdel!
Proč, když tě nikdo nenutí,
Tu medituješ o smrti?
Nic neztratí se, co už bylo,
v srdci přežívá vše, co žilo.
Když podíváš se na měsíček,
bude tam vždycky tvůj strýc sýček.“
A z toho plyne poučení:
Na Zemi věčný život není,
však všichni dobří moudří sýci
navěky žijí na Měsíci.

Žil byl jednou jeden malý cirkusový psíček,
tomu zemřel jeho starý nesmrtelný strýček.
Říkali mu nesmrtelný, protože znal historky,
o kterých si štěbetaly v širém světě sýkorky.
"Když můžou mít cirkus lidi, proč ne taky zvířata?",
povídal si na začátku tenhle strýček - udata.
A jak si tak povídal, příběh běžel rychle dál.
Do cirkusu přišli lidi, říká se jim lesníci,
u krmelce před posedem manéž měla tradici.
Psi zvířata naháněli aby přišla účinkovat,
proslýchá se, bezpečnější že je před nimi se schovat.
Diváci jsou ukáznění do chvíle než přijde hon,
v té době dej cirku vale, ať nepřijdeš o ohon!

Žil byl páv jménem Ernest, který nade vše miloval krásné a drahé věci. „Každý týden musím mít novou korunku,“ říkal.
Jenomže páv Ernest byl velice chudý. I přiletěl papoušek. „Já ti korunku koupím,“ pravil. „Ale budeš mi za to říkat strýčku.“
A koupil Ernestovi novou korunku. Bohužel se tím zadlužil a krátce nato pošel hlady.
„Já nešťastný, co jen budu nosit příští týden?“ plakal páv Ernest.
I přiletěl sup. „Já ti korunku koupím,“ pravil. „Ale budeš mi za to říkat strýčku.“
A koupil Ernestovi novou korunku.
A jaké je morální ponaučení? Bohatí strýčkové sice nejsou nesmrtelní, zato je jich hodně.

Tohle se přihodilo, když Radka s Bořkem byli ještě malí.
Všimli si mísy s hroznovým vínem. Někdo ji krokvíproč odložil nahoru na kredenc.
Zkoušeli na ovoce dosáhnout ze židle. Nestačilo to.
Přivolávací kouzlo ještě neuměli. Akorát shodili dvě sklenice a ožehli strop.
„Když si budeme myslet, že jsou ty hrozny kyselé, třeba na ně přestaneme mít chuť,“ navrhla Radka rezignovaně. „Máma mi vyprávěla jednu bajku, kde to tak liška udělala.“
Bořek se vzdát nechtěl, řešení však nenašel.
Vtom přišel tátův bratranec Ambrož a mísu s hrozny jim podal.
Z toho plyne poučení, že všechno jde, když máte toho správného strejčka.

Povedal jedného májového dňa chrúst: „Môj strýko je šváb. Po ňom som nesmrteľný.“
Zbehli sa profesori zoológie, entomológie a etológie, aby mu posvietili na krovky. Na ich pätách dorazili páni filozofi a teológovia a debatovali, či je niečo také vôbec možné, a aký vplyv to bude mať na morálku budúcich generácií.
Chrúst si pozornosť náramne užíval. Zrazu bol slávny, všade vítaný a dobre hostený.
Konečne sa na chrústa prišli pozrieť deti.
Fyzikov syn zhodnotil: „Tvoja nesmrteľnosť je hypotéza, treba ju potvrdiť pokusom-“
A chrústa zašliapol.
Ponaučenie: Nevystatujte sa. Môže sa nájsť niekto väčší a silnejší, kto to vezme ako výzvu.

Na kraji lesa byly tři nory. V jedné žila králičí rodinka, ve druhé starý jezevec a ve třetí liška. Všichni se přátelili, malí králíčci říkali jezevci „strýčku“ a lišce „tetičko“. Jednoho dne mladý králičí kluk usoudil, že už je velký a založí si vlastní rodinu. Novou noru se mu kopat nechtělo, a tak zaškrtil starého jezevce ve spánku. U činu ho ale viděla liška. Proplížila se za postel a pohrozila králíčkovi nehybnou jezevcovou rukou. „Sakra, ten strýček je snad nesmrtelný,“ zařval králíček a chtěl jezevce dorazit. Když liška neviděla žádnou lítost, králíčka bez milosti sežrala. Takhle, milé děti, funguje policie.