Příšerky s.r.o.

Ty hlasy něco šeptaly.
Pod postelí cosi bylo.
To jsme věděli oba.
Ségra to vyřešila prostě tím, že zalezla pod peřinu.

Já byl chytřejší. Věděl jsem, že peřina mě neochrání, že je to falešný pocit bezpečí. Že když se před tím schovám, strach přetrvá, usnu a budou se mi zdát noční můry.

Zaťal jsem pěsti a rozhodl se konat!

* * *

Když ráno rodiče budili své dvě děti, uviděli pokojíček jako po zemětřesení. Postele byly obložené batohy, hračkami a převrácenými židlemi tak, že prostor pod postelemi byl úplně zabarikádovaný. Natálka spala pod peřinou, za to Tomíček spal s blaženým úsměvem na tváři.

Mike Wazowski vešel do haly plné barevných dveří. V lidském světě už brzo odbije desátá hodina a zaměstnanci společnosti Příšerky s.r.o. se pustí do práce. Konečně nastoupili strašáci. Mike poplácal svého přítele Sullyvena po chlupatých zádech: "Vlítni na to, kamaráde!"

Sully vylezl tiše ze skříně a zavřel za sebou dveře. V pokoji byla tma a klid. Tiše se plížil místností a obratně se vyhýbal hračkám. Když už se ale dostal skoro k posteli, rozsvítila se lampa a pokoj zalilo jasné světlo.

V místnosti s ním stáli dva dospělí muži. "Ty jsi ale pěkně podivná příšera," řekl Dean Winchester.

„Co se děje?“ zeptal se ustaraně, když Mike zaječel.
„Moje máma,“ zašeptal, oko fixované na dopise na podlaze. „Přijede.“
„To je fajn, aspoň nás konečně seznámíš,“ řekl Sully dobrácky.
„Ty to nechápeš! Moje máma je ta nejděsivější, nejpříšernější příšerka všech dob.“
„To přeháníš, určitě je to milá dáma.“
„Uvidíš,“ pronesl temným hlasem plným zkázy.
Paní Wazowská dorazila následujícího odpoledne. V rukou držela huňaté cosi nepopsatelné barvy a tvaru.
„Miláčku, tak se tak nevrť!“ lamentovala. „Už jenom jednu tlapičku...“
„Mami! Už jsem dávno dospělý! Sully, řekni něco!“
Jeho nejlepší kamarád se s úsměvem opřel o stěnu. „Mámu musíš vždycky poslouchat, Miku.“

Do ticha temného dětského pokoje se všemi náležitostmi včetně polic s leporely a bednou na autíčka a kostky se vkradlo zaskřípění. Jen docela jemné, na hranici slyšitelnosti (psi v celé ulici se mohli zbláznit). Zelené dveře polepené obrázky Spidermana a jednou ubohou, pomačkanou samolepkou s tyranosaurem se rozlétly. Za nimi zírala tma. A zdaleka ne jen ona...
Toby si tiskl peřinu bradě, ale neodvážil se odvrátit oči od příšery. A pak...
„Áúúúúúúúíííííííí.“ Dveře se zaklaply.
V hale se rozezvučel rudý poplach. „Zdravotnická služba ke dveřím č. 16!“
„Pod dekou na zemi, Larry, byla tam!“
„Ale co?“
„Kostička lega, Larry! Bože!“