Neodvažovaly se vzhlédnout. Krčily se ve stínech, schoulené k sobě jako plátky růže.
Ale růže zbavené trnů se nemají jak bránit. Květiny hoří, když se dostanou moc blízko k plameni. Růže zarůstají popelem. Těžko vzdorovat zákonům přírody.
Milosrdná noci, neodcházej! Postav se Bohu, jehož jsme pro tebe odvrhly. Neber život květinám. Zachovej nám naději, zachovej nám svit luny a hvězd!
Květiny nepláčou jinak než kapkami rosy, bledé okvětní plátky se chvějí ve větru.
Slunce vychází.
Těžko vzdorovat silám přírody.
Tváře zarůstají popelem jako růže v plameni. Mění je v sivé sochy, příliš krásné pro sluneční záři.
Rozlétnou se v prach.