Opráski sčeskí historje

To bylo pořád "hej mistře, vstaň bystře!" a "překonej hranice neznáma!" (anotati) a "mistře, už jsi měl hodinu být v Betlémské kapli!" (no jo, dyk už vstávám)
Tak jsem vstal bystře, dal si k snídani dobré slovo, postrašil farníky peklem, zakázal spřežky, a najednou, kde jsem se vzal, tu jsem se vzal -
Hm.
Překonávat hranice, to se mu to řekne ... a co je to jako ta HRANICE NEZNÁMA? To je nějaký město ve Velkopolsku nebo kde?
No, tak hlavně že bystře tvrdnu v Kostnici.
AUUUU!
Kurva, kdo sem dal tu hromadu dřeva?
Já vás přerazím, zmetci! Málem jste mě zabili!

Probudila jsem se s pocitem dvojrozměrnosti.
A nezhopnosťý psád psrávňe česki.
Sem na prašskím hraďe.
Záblsek rudí midá nápat.
Přivleču sa ze Huza, kuopím prá vajc vod klomejduocí framářki a du čýhať.
Zmikund savčí na baklóňe.
Hub vecjem po ňom.
Psrk! Zsáh do koruňi.
Zmikund visakukje jk čerťýk s krabički.
Psrk! Druhí zsáh - pířmo do chruďy.
Zmikund posálí stárže.
Shovám se dovintř, proplýšim se aš k ňemu a satacham mu sa vocas.
Zmikund se točý, řšíské jabko mu padá s ruki.
Poseldňý vajce mu křáp vo šikšu.
"Se s tim smiř, Zmikund!"
Bru jabko a misim ponaglicku.

Na ženckou toprí!

„Božka, ciwe, ǎ senato vyšaklu,“ postěšoval si Kaler Ǎromír Ebren. Poseldních pár dní sem nezkóroval. Š upák Máhca si ze mˇě taky futr dělá reglaci. Hcjo. Božka řekni sem fokolrista bo nejsem?“
Božěna uvjedomˇěle kývla. „Pohátky zbíráte, bartrě?“
„Vo tom právˇ mlvim byl sem u Olmiku zbjěr a zas semho mˇěl vzádech. Kudlu debilňícho liodvího sem mu řek vifič, ciwe von nevifičel.“
„Mu řěkni vimři dyš ti špicluˇe nápady zazády.“
„To ě víborní, Božěno! Tak es umsí na Kudlu vzádech! Přečtu mu ňěco z KITICE a Kudlu přějte pasní.“
„To ě zákeřňí, toschvaluji,“ potvrdila Božěna a udělala hup přěs plod.