Hra o trůny

Celým táborem se rozléhalo kvílení strážních rohů. Vojáci zmateně pobíhali sem tam a ve spěchu si připevňovali zbroj.
Obyčejní vojáci a důstojníci se překřikovali v nastalém zmatku.
„Ze stanu lorda Tywina byl slyšet křik! Něco se mu stalo!“ zavolal někdo z davu.
„Démon!“ odpověděl další výkřik. Všichni měli v živé paměti, co se povídalo o smrti Renlyho Baratheona. Je možné, aby takový osud potkal i Strážce západu?
Skupinka nejodvážnějších mužů se protlačila až k velitelskému stanu. Připraveni bít se za svého lorda vrazili dovnitř.
Lord Tywin stál na stole a zuřivě ukazoval na pavouka na podlaze.
„Zabte toho pavouka! Rychle!“

„Roslin chytila pěkně tučného pstruha. Její bratři jí dali svatebním darem pár vlčích kožešin. Podepsán Walder Frey.“ Četl Kevan nahlas. Potom zvedl hlavu od kusu pergamenu a nechápavě se na Tywina zadíval. „Co to znamená?“
„Copak nechápeš? Svatba ve Dvojčatech!“
„Svatba? Říkal jsi, že Frey Starky pozabíjí a on je místo toho vzal rybařit?“ stále nechápal mladší Lannister.
„Ne,“ bouchl do stolu Tywin. „Náš plán vyšel. Přečti si to ještě jednou.“
„Tys chtěl, aby spolu šli rybařit?“
„Ale ne, Starkové jsou mrtví. Ti pstruzi a kožešiny. Představ si jejich rodové znaky.“ Snažil se mu pomoci. Kevan se dlouze zamyslel.
„Nechápu.“

Nejčerstvější novinky k superhvězdné kauze Hra o trůny!
Spor o nástupnictví na stále ještě neobsazený post krále Severu pokračuje! (TOP všech hitparád, The Red Wedding Song, ke stažení ZDE! Doplněno o záběry z akce "Zabij si svého Starka!")
Poslední dobou se zdá, že ve válce Chobotnic se slizkými chapadly a Opelichaného bezzubého vlka vítězí Dům Bolton! Neuvěřitelné!
Zeptali jsme se Bastarda Ramseyho, jestli je v tom nějaká tlačenka.
Dostalo se nám následující odpovědi:
"Nooooo! Pork sausage!"
Otevírá snad novou masnu? Tuto otázku se pokusíme zodpovědět v dalším čísle našeho GRRZpravodaje!
Exkluzivní fotografie Smraďocha Theona Greyjoye dole bez na straně 5!

Dědic Dvojčat nalezen!
Po vyvraždění rodiny Freyů, o kterém Vás náš deník informoval (Číslo 259 z loňského roku - Jatka ve Dvojčatech: Celá rodina skončila v tlačence!), pátral vykonavatel závěti zesnulého lorda Waldera (†98) po nejbližším žijícím příbuzném, který by zdědil rodové sídlo. Až nyní však jeho pátrání přineslo ovoce: Za Zdí, kde se pravděpodobně skryl před masakrem, byl nalezen dlouho ztracený vnuk Waldera Freye nejstaršího, Walder (věk se nepodařilo zjistit)! Náš reportér Tytos Bouře se s novým majitelem Dvojčat setkal a zeptal se ho na budoucí plány s dědictvím, na což mu novopečený lord odpověděl velmi stručně, totiž: "Hodor."

Poslední paprsky slunce pronikaly skrz větve borovic, když se skupinka jezdců vydala na lov.
Jejich cílem ovšem nebyl jelen nebo kanec, ale člověk. Mladičký chlapec, syn řezníka, jež se znelíbil princi.
Velitel skupiny znal Joffreyho dost dlouho na to, aby nevěřil ani jedinému slovu vycházejícímu z jeho úst, ale on zde nebyl od toho, aby soudil. Jeho úkolem je uposlechnout rozkaz.
Na světě není spravedlnost.
Mezi stromy se mihl stín. Jezdci vyrazili za ním. Jedno máchnutí mečem a rudé kapky chlapcovy krve dopadly do trávy břehu Trojzubce tak, jako před lety rubíny z Rhaegarovy zbroje.
Utíkal, ale ne dost rychle.

O králi Stannisovi se povídalo, že má osobnost humra. Ser Davos Mořský ho ale znal jako čestného muže, který nehledá osobní prospěch, nadevše ctí právo a vždy splní svou povinnost, i kdyby ho to mělo stát život. Jako spravedlivého člověka, který nepromíjí zlé skutky, nezapomíná dobré a měří všem stejně, nehledě na to, odkud pocházejí, kolik zlata mají nebo co mu slibují. Jako vynikajícího vojevůdce, který se nikdy nevzdává a nezdráhá se podstoupit stejné útrapy jako jeho muži.
Pokud jsou tohle vlastnosti korýšů, myslel si ser Davos, pak by každá langusta byla stokrát lepším panovníkem Západozemí než falešný král Joffrey.

Rudé hory Dorne jen zřídkakdy oživené kapkou zeleně, úrodnou zem Roviny, zářivé zlaté doly Západu, třpytivou hladinu Trojzubce táhnoucího se Řekotočím jako had až ke Dvojčatům či zasněžené lesy Severu, končící až u ledové Zdi. Neštěstí a mnohaleté války. Utrpení, ale i radost lidí.
To všechno Brynden za svůj dlouhý život viděl
a Bran může také.
Chlapec na něj upíral vytřeštěné modré oči a snažil se rozpoznat, kde končí strom a začíná muž, jež k němu ve snech mluvil.
„Budu zase chodit?“ zeptal se tichým třesoucím se hlasem, v němž byl slyšet strach, ale i naděje.
„Ne, ale budeš létat.“

Drkotal zuby a oběma rukama objímal svá kolena, jak seděl schoulený v koutě velkého sálu.
Před obrovitým mužem s drsnou tváří většinou všichni strachem padali k zemi, ale nyní to byl on, kdo seděl namáčknutý u studené zdi a okousával spodní lem tapisérie.
Bílé světlo na zdech vykreslilo děsivé stíny a sálem se rozlehl hrůzu nahánějící zvuk.
Nebožák choulící se na zemi přitiskl kolena blíž ke svalnaté hrudi a vytřeštěnýma očima pozoroval otevírající se dveře.
Do sálu vstoupila menší postava, zamířila ke strachem ochromenému muži a zastavila se přímo nad ním.
„Nebojte se, sere Gregore, je to jen malá bouřka.“

Daenerys a Daario si vyměnili zamilované pohledy. Velitel Bouřovran natáhl ruku, královna propletla své prsty s jeho a na tváři se jí rozlil široký úsměv. Ten jí ale ihned zkysl, když se mezi ně protlačil Ser Jorah a jeho velká ruka překryla jejich dvě.
„Nepůjdeme do parku, má paní?“ svraštil obočí Daario. Daenerys chtěla odpovědět, ale exilový rytíř jí skočil do řeči.
„Skvělý nápad, pojďme se projít! Zrovna jsem si chtěl po obědě zajít na procházku.“
„Oběd?“ usmál se žoldák, „To mi připomíná, že jsme ještě nejedli. Hezkou procházku, sere Jorahu.“
Pár ruku v ruce odskotačil a rytíř zůstal sám.

„Dobrá, zachráníme. Jak?“
„Příčinu Hamletova šílenství jsme našli?“
„Pokaždé. Umřel mu otec, a než se Hamlet vrátil z Wittenberku, Claudius mu vyfoukl korunu. O té svatbě ani nemluvě.“
„Skvělé.“
„Ty máš vážně nápad, jak ten maglajz vyřešit?“
„Zbavíme se Hamleta.“
„Cože?!“
„Sleduj mě: kdo zabil Polonia? Proč se Ofélie utopila? Kvůli komu jsme jeli do Anglie? S kým se utkal Laertes? Pro koho bylo otrávené víno? Kdo zapíchnul Claudia? Hamlet, Hamlet a zase Hamlet.“
„Nemůže za to spíš Claudius?“
„Jo, ale na toho nic nemám. Hamlet musí ze hry ven,“ rozhodne Rosencrantz a vytáhne z kapsy pomuchlanou kresbu Daenerys Targaryen.