DMD č. 27. pro 27. 4. 2015. Téma: První úroda

Stromek byl malý a pokřivený. Rostl na ulici, po které chodilo mnoho lidí. Občas pustil lístek pod jejich nohy, ale nikdo si ho nevšímal. Jen někteří se divili, co tam ten strom ještě dělá.
Stromek byl mladý, ale nikdo by to do něj neřekl. Vždyť byl tak zkroucený... Část koruny měl navíc zničenou bleskem. Byla děravá a hnízdily v ní sýkorky. Lidé však ptáčky neviděli.
Stromku si všímali jen psi. Očůrávali mu kořeny. Ty pomalu uhnívaly. Nezdálo se, že stromek vydá plody.
Pak se u stromku zastavil muž. Naslouchal. Pohladil po větvích. Stromek rozkvetl tisícem květů. Muž utrhl první plod.

Prvý rok, kdy nemusela sedět v přístřešku a hlídat ty hloupé fazole. Už nemusela odhánět nenažrané ptáky, kteří ji děsili.
Naopak. Těšila se. Měla právo a měla velikou povinnost. Kukuřičné pole si zamilovala. Nikdy nepřinesla nejvíc košů, to prvenství patřilo vždy Nakomě. Ale stvoly šustily, zpívaly s větrem písně, kterým rozuměla. Písně, které dávaly jméno jejímu domovu a všem věcem, které znala.
"Pamatuj, má dcero. Toto je poklad naší vesnice. Toto je život do dalšího jara," pravil Powhatan.
"Je to žluté, pochází to ze země a je to cenné," pídil se cizí John po zlatu.
Vtiskla mu do dlaně klas.

Měli po svatbě spoustu plánů a všechno honem, co kdybychom si začali jít na nervy, no a z toho spěchu se jim narodila rozjívená dvojčata. Cestování o pár let odložili a pak zaúkolovali všechny kolem. Ve finále suploval chůvu i don Pedro. A děti vždycky poznají, na koho si můžou dovolit.
Zámek vypadal jako po boji a Pedro sám se zabarikádoval ve sklepě. Dětičky běhající v patře nad ním způsobovaly takové otřesy, že omítka padající do jeho vlasů postaršila knížete aspoň o třicet let.
„Že já blázen souhlasil, že dáme Beatrici s Benedickem dohromady. A to máme teprve první várku!“

Darth Maul zklidnil dech.
Zhasnul světelný meč s dvojitým ostřím.
Překročil tělo mrtvého protivníka.
Dnes obstál.
Dnes zabil svého prvního Jedie.
„Výborně,“ zapředl Mistr Darth Sidious, občanským jménem Palpatin.
Nebyl však pyšný na Darth Maula, ale sám na sebe.
Dokáže vycvičit dokonalého válečníka.
Co na tom, že Sithové smí být jen dva, Mistr a žák?
Jen další zbytečné pravidlo vhodné k porušení.
Darth Maul je první, a zdaleka ne poslední.
Palpatin se ponořil do toku vesmírné Síly.
Nevtíravě se dotkl dosud neprobuzeného vědomí.
Zatím bylo malým chlapcem na vzdáleném Tatooine.
Ovšem jednou se stane Vyvoleným.
A jeho Mistr bude připraven.

„Brandy, ty se usmíváš! Na co myslíš?“
„Ále, píšou tu o výbuchu sopky a já si vzpomněla na svoji první snůšku... Vulkán, Výbuch a Láva, tak jsem pojmenovala kluky. Nomen omen, řekla bys. Ti do sebe třískali už ve vejcích. A mezi nimi moje rudozlatošupinatá holčička, Ohnivý Červánek. Nejněžnější dračinka, jakou jsi mohla vidět!“
„A?“
No, ti tři sígři úspěšně lítají v královské útočné letce. Jo, něco bořit a podpalovat, to jim odjakživa šlo.“
„A tvoje malá Červánek?“
„Ehmnm.“
„Prosím?“
„Víš, kluci jí odjakživa říkali Sopouch.“
„Oh...“
„Dělá jim v letce seržanta.“
„Ach...“
„A všichni říkají, že je celá já!“

Když seješ zlo, co čekáš, že sklidíš?
První úrodou byl... Neklid. Jednotvárnost.
Kletba fungovala, všichni zapomněli svůj šťastný konec, ale... Zlé královně docházelo, že štěstí lze ukrást, ale ne přivlastnit si jej. Nestačí sklízet jejich, musí sama zasít.
(Přinesl jí ho, netušíc, že bývalé žačce prodává vlastního vnuka.)
Jako druhé se urodilo... Zklamání. To dítě ji nenávidělo.
Regina se zoufale podívala na Henryho. Miminkovsky modré, doširoka otevřené oči na ni zíraly zpět.
Prosím.
Malá ručka se pevně semkla kolem jejího prstu a syn dcery dívky, které byla nevlastní matkou, se poprvé usmál.
Třetí úrodou nebylo štěstí; hůř - byla to láska.

Byl to obyčejný horský národ, žijící si své klidné životy s občasným povyražením v podobě války kmenů, nějakého toho přepadení za úsvitu, nebo krádeže dobytka. To se změnilo, když se během jedné letní noci několik pastvin proměnilo v pole vyzrálého ječmene.
Ukázalo se, že se v kraji objevili dvouloňky, rostliny které zasadíte, ale sklízíte už loni. Brzy někoho napadlo, vypálit z nich jejich tradiční nápoj. Whisky.
Všichni se shodli, že whisky z dvouloňského ječmene je mnohem lepší, kocovinu jste z ní měli totiž den předtím, takže jste se při opíjení nemuseli bát následků.
Bůh kocoviny ovšem whisky z dvouloňek nesnášel.

,,Teď z jiného soudku, muž s třemi zadky."
,,To už jsme dělali!"
,,Dejte tam něco jiného! Šoupněte tam třeba pořad pro zahrádkáře!"
,,Jaro je v plném proudu a tak se podívejme, co si letos vypěstujeme. Ano, vidíte? Zde je první letošní úroda zahrádkářů. Již nám raší ze země. Tady můžete vidět i slaměný klobouček. A tady dokonce celou hlavu. Zeptáme se vykukujícího zahrádkáře. Pane, jak vidíte letošní sklizeň?"
,,Plodně."
,,Tak to je velmi potěšující zpráva pro všechny. Už si pěstujete svého zahrádkáře? Třeba se vám podaří George Harrison. Měli byste brouka a zahrádkáře v jednom. Teď už přepínám do studia."

Zlatavé sluneční paprsky se odráží od fialově zbarvených hroznů na vinici. Vzduch je provoněn levandulí, i přestože široko daleko je vidět pouze víno. Víno a malý kamenný domek na svahu. Před ním věší bílé prádlo žena v letních šatek a slaměném klobouku.
Vinicí prochází muž také ve slaměném klobouku a pečlivě obhlíží dozrávající víno. Když zahlédne před domem svojí ženu, vydá se s širokým úsměvem, ale beze spěchu, k ní.
"Podívej se lásko, naše prví úroda. No není to báječné!"
Žena se s úsměvem otočí na svého manžela: "Konečně se ti splnil tvůj sen a ty máš svoji vlastní vinici!"

Když jsem letos poprvé zašla na zahrádku, schylovalo se zrovna k dešti. Čekal mě tentokrát těžký úkol, potřebovala jsem porýt místo, kde rostla tráva.
Po dlouhých letech jsem držela v rukou rýč, většinou to za mě udělal nějaký silný chlap, ale v mé představě to bylo relativně jednoduché. Ne ovšem ve skutečnosti. Každý centimetr hloubky byl utrpení.
V duchu jsem se omluvila průkopníkům, kteří se usazovali na novém místě, protože dřív jsem to odbyla se slovy, to přece nic není. Ale věřím tomu, že ta první úroda jim za to stála. Teda i ty další, ale to už byla brnkačka.