DMD č. 27. pro 27. 4. 2015. Téma: První úroda

Principál v maringotce skákal radostí. Vyšlo to! Skvěle to vymyslel, darmo není šéf!
První milovník, pohybující se v levé části jeviště, naprázdno otevírající ústa. Principálka a kulisákova mladá, tančící v pravé části.
Za levým portálem schovaný Dřevo, zpívající z plných plic nádherné árie, jednu za druhou!
A ono to funguje! Neskutečně dlouhý potlesk! Ovace vestoje!
Ta árie z Kouzelné flétny! I jemu vhrkly slzy do očí a to už je starý, ostřílený kozák!
Posadil se za stůl. Zasnil se. Zítřky se rýsovaly víc než skvěle.
Vytrhlo ho zaklepáni na dveře. Vešel Dřevo.
"Pricipále... Je mi to líto. Zítra odjedu. Navždy. "

Žně žhnuly. Jemný prach a plevy štípaly pod nohavicemi. Pot skrápěl žence i jejich pomocnice. Jen dětem snad srpnové vedro nevadilo a honily se mezi snopy.
Včera večer byli všichni v gala. Nikdo by jim nevěřil, jak dobrého pána mají, kdyby ještě pověděli, že se s nimi sám od sebe podělil o tu radost. Nu, paní Emma snad bude také tak dobrá. Za kopcem v Highbury ji všichni chválí. A mladičká paní Martinová je s ní zase zadobře.
Šak by nebyla dobrá. Jen podívejte, už nám pivo a slané koláče veze.
Čeká ji toho hodně, ale vřelosti se učit nemusí.

Pracoval s chutí. Časem ho trochu přešla, ale snažil se dál. Okopat pořádně pole, osít, potom plít, zavlažovat… Byla to námaha, ale také potěšení z toho, že dělá něco opravdu užitečného. Práci, která náleží prvorozenému.
Ten lenoch se klidně může povalovat na pastvě.
Když chodíval spát celý utahaný, s rukama rozedřenýma, začínal k němu cítit nevraživost.
Ale však se ukáže. Obilí pod sluncem zlátlo, až tu byly nádherné klasy.
Po žních rodiče nešetřili chválou. Ale zase chválili i jeho. Proč?
Pyšně předložil oběť Hospodinovi.
Ten jistě ocení toho lepšího.
Cože? Místo chvály jen kárání?! A jemu uznání?!
To bylo příliš.

"Honzo, tu láhev sešlápněte a hoďte do plastu."
"Jó, jó."
"Vašku, ty papírky v lavici jsou..."
"Ty hned vyhodím."
"Kubo, je zavřené okno?"
"Nevím."
"Tak já to raději ještě zkontroluji."
"Pane učiteli, to je dobrý!" *volá okamžitě Tonda*
"Tondo?"
"K tomu oknu nechcete, víte?"
"Proč?"*jda ihned k oknu* "A co je tohle?!"*spatřiv to nadělení mezi lamely radiátoru*
"To není moje! To je Tomáše!"
"Dva obaly od tatranek, jeden sáček od brambůrků, půl párku, neurčité množství papírových kapesníků, igelitových pytlíků a úplně vpravo houska ke svačině neznámého stáří... s mechem. Poslyšte, nestýská se Vám po pracích na školním pozemku?"

První napsána slova tvořila příběh. Ale jak trapný. A navíc ze světa, který nevymyslela. Ale každý nějak začíná.
Po pár krátkých pokusech se odvážila o vlastní tvorbu. Ke všemu to byla báseň. Upřímně, básnické střevo neměla, ale měla ráda výzvy a tak to zkoušela. Tehdy maturovala.
Pak přišla vysoká. Nezvládla jí, jako tolik jiných. Ale vymyslela dva své příběhy. Z jednoho se vyklubalo něco víc.
Na trati Plzeň - Rokycany vznikla Aldorma. Teď odpočívá a čeká na lepší časy. Už hodně let. Ale má naději. Každý duben s první úrodou drabblat zadoufá, že letos opět ožije. Snad letos. Nebo za rok?

"Hlavně pamatuj na tři základní pravidla. Nenamočit, nekrmit po půlnoci a sluneční paprsky jsou pro něj smrtelné."
To s těmi paprsky chápal. Ale že nesnáší vodu? Co by se mohlo asi stát? No, nebudeme to raději dráždit.
Říkal mu Gizmo. Roztomilá huňatá kulička. Při studiu ten pravý společník.
Jejda!
Voda se rozlila přímo na hebkou srst domácího mazlíčka. Co teď? Zavolat zvířecí ambulanci? První pomoc?
Ale výsledek nehody nebyl zdaleka tak strašný, jak jej táta kreslil. Akorát místo jedné bylo na stole potvůrek pět. Copak by něco tak roztomilého mohlo někomu ublížit?
Randall brzy však zakusil drápky za maskou nevinnosti.

Spěchala jsem za Pomonou a najednou mne zavalila TA vůně. U Merlina!
„Pomono, co to tady…?“
„To je mateřídouška, tu neznáš? Pořídila jsem jí celý záhon. Právě prvně rozkvetla.“
Nevěřícně jsem potřásla hlavou.
„Ano, ale mateřídouška přece není magická rostlina?“
„Že ne? Víš, jak moc nemocí dokáže vyléčit? Nebyla bych si myslela, že zrovna ty budeš mít výhrady proti zdánlivě obyčejným bylinkám.“
„Ale já přece nemám výhrady.“
Před očima jsem měla Dougovy rozzářené oči a horké rty. Pokládá mne na stráň a kolem se rozprostře ta mámivá vůně.
Už navěky mi mateřídouška bude vonět sladkostí prvního milování a trpkostí loučení.

Solomon King se na popravu podívat nešel, a když začalo zemětřesení, byl plně zaměstnán vyprošťováním zelináře a jeho ženy zpod trosek jejich pobořeného stánku, než aby vůbec zaznamenal přítomnost tichých postav, kráčejících městem ve vlajících rubáších, nevnímajících ustrašené pohledy kolemjdoucích, přicházejících ze všech směrů skrze klikaté uličky plné nejrůznějšího harampádí k jedinému průsečíku svých cest, k bráně chrámového nádvoří, vcházejících skrze ni do nádvoří a přes něj do budovy chrámu, kde procházejí roztrženou oponou, rukama se zběžně dotýkají schrány úmluvy a vystupují po křídlech cherubů vzhůru, prastaří svatí, první, kdo byli vzkříšeni, ti, kteří položí první kameny nového, nebeského Jeruzaléma.

Dovolte mi upozornění na lehce zvrácený čin, který se nedopatřením stal a vyvodil tak spousty otázek v choré hlavě zubožené osoby. Nechci se nikterak obhajovat, ačkoli si zrůdnost svého činu neuvědomuji, jelikož jsem v tomto ohledu značně indisponována logikou nezahrnující dostatek empatie s vámi čtenáři.
Vezmeme-li předpoklad, že pro první úrodu se nejprve něco musí zasít do země, zalévat a pečovat o to, tak jsem vlastně takovým špatným zahradníkem. Nejprve jsem pečovala o dobro svého dítěte, později zem zalila jeho krví a nakonec ho zasela do matičky země. Přešel rok a nevyrostlo nic. Ani stonek výčitek, ani kořínek černého svědomí.

Je to tvrdá země a abyste v ní mohli žít, musíte ztvrdnout také. Vaše ruce musí zhrubnout těžkou prací, která leckdy nemá výsledku. Peníze...
Of all the money e'er I had
I've spent it in good company...
První úrodu odnesla voda. Druhou spálilo slunce, třetí vydržela sotva do poloviny zimy. Ovce umíraly, nemocné, slabé.
But since it falls unto my lot
That I should rise and you should not.
Musíte být tvrdí. Tvrdí, ale ne křehcí, protože to byste se zlomili. Je to o lidech.
I'll gently rise and I'll softly call
Good night and joy be with you all