DMD č. 9. pro 9. 4. 2016. Téma: Stopy korýšů

Rozprášení tlupy pirátských mágů vrhlo špatný stín na všechny z nás, kdož s nimi tajně souzněli. Nepřestali jsme v Dvouďábla věřit ani v exilu minus čtvrtého patra, kde se živil jako vylupovač krevet. Údajně si tak přišel na slušné peníze...
Znovu pospolu se pak vydali po stopách zrádných amonitích veršotepců, leptajících do knihovního inventáře své velezrádné rýmy, příčící se nepsaným zákonům Knihovny i všem pravidlům dobrého vkusu.
Včera vyhlásili absolutismus a jeho nejzarytější odpůrci - pirátští mágové v čele s Dvouďáblem (poté co odmítli uznat amonití verše za právoplatné nástupce vogoní poezie) - je pronásledují na souši, ve vodě i ve vzduchu.

Saladin se poklidně houpe a já usazen v řidičském křesle, s řidičskými brýlemi na očích, dělám řidičské věci. Ne že by to bylo něco složitého. Jedeme po pláži, která vypadá jako z obrázku cestovní kanceláře z minulého století, a já nemám nic jiného na práci, než sledovat zemi a hledat stopy snědených korýšů, které nám jako znamení zanechali poslední lidé z Gussovy skupiny. Netuším, kdo to vymyslel, ale počítač v knihovně našel něco o nějakých bratrech Grimmech.
Ten Druhý se jako vždy nudí a tak otravuje: "Hele klepeto. Je a hele druhý," infantilně komentuje vše, co vidí.
"Sklapni," zavrčel jsem.

Muž za dveřmi byl jiný, než jak si ho představoval. Bylo mu asi pětačtyřicet, měl světlé vlasy a bradku a oči zelené jako moře na obraze pláže v hale.
„Vítám vás, vaše ctihodnosti. Jsem Alexandr Stern.“
„Rád vás poznávám,“ pronesl soudce melodicky. „Ale to oslovení raději necháme v soudní síni.“ Usmál se. „Mé jméno je Wilhelm Sternbach.“
Písek na obraze byl posetý stopami neviditelných korýšů. Také Alexandrovy myšlenky se rozutekly, když si potřásl rukou s mužem, kterého Aneta povolala na jeho záchranu. Byl na ni tehdy rozčílený, přece není malé dítě.
Teď věděl, že se na ni už zlobit nemusí.

Dnes vede exkurzi Tesařík. Hrošice je nemocná, nebo to zas přehnala s tomkou.
Přinesl si dokonce určovací klíč.
Jako první všem ukazuje stínku. Ta si své poslední minuty života moc neužívá, zvlášť, když ji Snílka označí za "malou sr**ku".
Strčí nebohé zvířátko do smrtičky, než vyvolá Broučku, aby řekla něco o taxonomii.
Celou dobu, co mluví ji Tesařík sleduje.
Poté, co najdou šestého korýše se nechá Trubec slyšet, že ho to nezajímá, protože nejde o včely.
Tesařík ho praští síťkou a řekne mu, že včela je víceméně taky korýš.
Exkurze končí, Tesařík a Broučka zůstávají.
Půjdou dále po stopách korýšů.

Copak si to dáme k obědu, zaujatě jsem studoval jídelní lístek a přemýšlel, čím dnes zaženu trýznivý pocit hladu ve svém žaludku. Předevčírem jsem měl chobotnici. Pecka. Sice byla mastná jako Schwarzenegger na kulturistické soutěži, ale jinak mňamka. Pár dní před tím jsem měl kobylky. Ty pálily tak, že jsem hodinu sháněl číslo na mexické hasiče. Takže dneska by to chtělo něco ne tak zabijáckého.
"Takže si dneska dám kraba," oznámil jsem spokojeně česky mexickému číšníkovi. Hmm... zase mi nerozuměl.
Po hodině usilovné dřiny:
Stopy korýše na talíři byly úplně všude. Na tričku, ubruse a ještě mě ten hajzl řízl.

Po šíleném úniku z létající pevnosti a hladkém přistání na jezeře se Kirštana cítila opět paní situace. Vytáhla pistoli a vystřelila do vzduchu. "Tady rozkazuji já!"
Trup malého letadla se rozkymácel. Vynořili se Ohmu, obrovští korýši, strašliví vládci Pustiny.
Kirštaně se zvedl žaludek. V bitvě s Ohmu kdysi přišla o ruku a nohu a málem vykrvácela.
Princezna Naušika roztáhla ruce a šeptala slova omluvy. Ohmu jí zkoumavě ovíjeli zlatými chapadly.
To není možné, pomyslela si Kirštana, copak se s těmito tvory dá vyjednávat?
Konečně Ohmu stáhli chapadla a odpluli.
"Tu pistoli si, s dovolením, vezmu," řekl jeden z princezniných mužů.

Když se muminek v jeskyni u moře probudil, všichni ostatní byli ještě zachumláni v dekách. Vyšel z jeskyně ven… a znovu tam byly! Stopy šesti nohou o rozpětí aspoň půl metru, které vedly z moře do jeskyně a zase zpět. Chvíli na ně hleděl, a pak je začal pečlivě umetat oháňkou. Tušil, jak by to dopadlo, kdyby o krabím návštěvníku někomu řekl: slečna Ferka by dostala hysterický záchvat a Čenich by se zastavil až doma. Jejich týdenní piknik u moře by byl v troskách.
Malá Mia se pod dekou tiše uchechtla. Speciálně upravené hráblo měla schované u zadní stěny jeskyně.

Hedvika byla krásná, Fréderic z bohaté rodiny. Fréderic byl urostlý, a Hedvika, ta byla vychytralá.
A chtěla dědit.
Rychle dědit.
Už ve svatebním menu nenechala nic náhodě.
Přípitek: Chateau De Pap (12)
Předkrm: Arašídy v trojobalu, smaženo na korýšovém oleji (1,2,3,5,7)
Polévka: Miso rybí (4,6,11)
Hlavní chod: Slávky au Lupino s celerovým dipem, brambory (8, 9, 13, 14)
Moučník: Dort (1,3,7,8)
Stejně nejdéle vydržel strýc Chosé. Spokojeně se najedl včech chodů, načež s malou dopomocí spadl ze schodů.
Dědictví bylo vysoké.
Hedvika a Fréderic žili šťastně až do smrti.
Čili týden.

Zastavili jsme na odpočívadle doplnit zásoby na asteroidu mimo schválenou trasu cesty. Hned jak jsme přistáli, ucítila jsem ve vzduchu trable. Poručík si lodi během vykládání prázdných tablet nevšiml, ale stačil by jeden pohled a věděl by, o jaký model šlo.
Po menším pátrání jsem našla majitele sedět v restauraci.
"Zdravím. Vaše plavidlo?" Ukázala jsem na problémovou loď.
"Moje ulita. Jsem tak trochu rak poustevníček. Jde o výzvu, že hledám posádku?"
"Bohužel. Obávám se, že se jí musíte neprodleně zbavit."
"Prosím?"
"Máte pohon na Stres, že? Toho teď budete mít asi dost. Znečištění, nelegální model, nakažení... Vězení nebo dáte informace?"

Když Old Shatterhand dorazil k místu setkání, seznal, že Vinnetou již čeká a zachmuřeně při tom hledí do otevřené plechovky.
“Co trápí mého rudého bratra?” zeptal se starostlivě, když Vinnetou po jeho příchodu ani nevzhlédl.
“Velký Mannitou ode mne odvrátil svůj vlídný zrak Šárlí,” odpověděl Vinnetou smutně. “Už od východu slunce je hledám a stále mému zraku unikají. Ztratil jsem právo nazývat se nejlepším stopařem Západu.”
Povzdechl si, předal Old Shatterhandovi plechovku a zamířil pryč.
Old Shatterhand chvíli jen nechápavě zíral na hladký povrch obsahu plechovky a teprve pak ho napadlo podívat se na etiketu.
Stálo tam: Obsahuje stopy korýšů.