DMD č. 22. pro 22. 4. 2016. Téma: Sedm kulí

"Copak jsou, prosím vás, ty velké koule, které jsou k vidění v kamenolomech na Slovensku? Teď jsem zase četl nějaké třeštění záhadologů o novém nálezu v Polsku, myslím..."
Geolog se usmál.
"Na mimozemšťany nevěř, Alasdaire."
"V tomto případě nevěřím, Occamova břitva. Proto se ptám. Nejsou to sopečné pumy?"
"Ne, ty mají kapkovitý tvar, tohle jsou běžné konkrece, jen prostě větší. Když mě vezmeš do města do obchodu pro svačinu, vezmeme to přes lom."
Když jsme v lomu přeskákali pár hromad navršených balvanů, ukázal mi jich rovných osm. Ta poslední měla tvar protáhlý, ale jinak úhledné koule, asi metr v průměru.

Vzduch plný kouře z doutníků a smooth jazzu. Je téměř ráno, ale pořád se hraje. Krupiér se zeleným kšiltem otočí černou rukou další kartu.
Žaludská desítka.
Stůl ztichne.
Jeden opilý hráč se začne smát a napije se.
Pijí čistou tequilu, u stolu totiž sedí Andreas Martinez, nejlepší hráč na sever od Juarezu, s rukou na revolveru, který pamatuje Zapatu.
Další karta.
Hráči se škrábou na uších.
Další karta.
"Olé, olé!"
"To ne!" bouchne Martinez pěstí do zeleného sukna na stole, "to byla malá kytka, kulová siete !"
Karta leží, Mexičan pít nechce, vzduchem začnou létat nadávky, podezření a kulky.
Je úterý.

Otec se synem pracovali na zahrádce a spojovali užitečné s… užitečným. S výukou násobilky.
„Rubíku, kolik kuliček hrášku je v tomdle lusku?“
„Jeden, dva, tři… sedum!“
„Jo. A když si tydle lusky vezmeš dva, kolik hrášků bude?“
„Nooo…“ Chlapec se dlouze zamyslel. „Čtrnáct!“
„Ve třech luskách?“
Pauza byla ještě delší a pak se nejistě ozvalo: „Jednadvacet?“
„Štyry lusky?“
„Pět?“
„Šest?“
Prodlevy se stále prodlužovaly, Rubík čmáral klacíkem do hlíny, počítal čárky, vyplazoval jazyk samým úsilím, ale výsledky byly pokaždé správně.
„A co dostaneme, když bude lusků sedm?“
Tady se chlapec rozzářil a odpověď vyhrkl okamžitě: „No přeci hrachovou polívku, táto!“

Sedm mušketýrů vpadlo do pubu jako velká voda.
"Hej, hospodo, sedm decimetrů krychlových nejlepšího pití!"
"Cože? Chcete pintu, anebo rovnou galon? Ty nové vymoženosti netočíme!"
Kelvin se rozpálil: "Nenecháme se urážet! Přece máme koule, ne?"
"My je nemáme," ohradily se sekunda a kandela, "ale jdeme do toho s vámi."
"Ať tu proudí pivo!" houkl ampér.
"To by nešlo," ohradil se krčmář. "Mám v trubkách malý tlak. Málo liber síly na čtvereční palec."
Kilogram, metr a sekunda svorně zavyli.
"Klid, chlapi. Anglii jsme dobyli bez jediného výstřelu. On si časem zvykne. Nalej nám, kolik chceš! Ožereme se na oslavu na mol!"

Když vešla, zatajil se mu dech. Zapotácel se, ruku na srdci.
Kaštanový vodopád na ramena, jedna vlna stíhá druhou.
Ňadra archetypálně odkazovala na praotce Čecha a jeho výhled.
Zadeček pevný, souměrný a dívče ladný, jako by Michelangelo osekával Věstonickou Venuši do svého Davida a v půli práce se zastavil.
Vosí pas podtrhoval ženskou oblost nad i pod.
Nohy gazelí, dlouhé až do studny.
V andělských očích čertovy plamínky.
Rty popraskané, nesmyslně smyslné. Rty šeptající, rty líbající.
Ani nemusela promluvit. Hned při prvním pohledu zasažen sedmi ranami. Přímo do srdce.
Kdyby kulky, po první mrtev.
Amor na něj vystřílel celý toulec.

Lítice střežící tohle nepochopitelné strašidelné místo zatím nikde. Jistě však nesedí s rukama v klíně.
Chodby se topí v černých stínech.Tma je spojenec. Ostrý zrak lišky nepotřebují. Temnota ukryje, oddálí střet, dokud nenastane příhodný okamžik.
Příděl štěstí už vyčerpali, když našli Drahoše. Podruhé to bez boje půjde těžko.
Nejhorší je nevědět.
Hořká pachuť zamřelého ovzduší. Z každé spáry prýští vtíravě ženská vůně.
Napjaté struny nervů se rozechvívají ozvěnou nezřetelných zvuků, nesrozumitelných skřeků, poplašeného šepotu.
Cosi se blíží v hrozivých vibracích.
Evžen mimoděk vzpomene na dotek smrti. Martininy zastřené oči.
Oslnivá záře magických sfér vytryskne ze sedmi stran.
Není úniku.

Pijatika dle následků divoká.
Před dačou Voloďa se zlámaným vazem. V pravačce prázdná láhev od vodky, na tváři blažený výraz.
„Pil na římse,“ kývl Sergej směrem k otevřenému oknu. „Do dna! Jestli udrží balanc. Neudržel.“
Široká ruská duše, napadlo Esfir. Rozumí jí?
Na schodech do patra Alexej s Leonidem, do hrudí až po jílec zabořeny šavle.
„Trochu se poškorpili, soudruzi.“
V salonku Vasil bez hlavy.
Sergej vyprostil zbraň z jeho ruky.
„Hrál ruskou ruletu…“
Vyklopil bubínek. Zarazil se.
„To je osmiranný revolver. Zbývá tu stále ještě šest patron. Takže…“
„Nehraje se to jen s jednou kulkou?“
Ne, nerozuměla ruské duši.

Odpoledne síly dochází. Legionáři další léky nedají.
Poprvé od rána mi Záboj hledí vstříc. Údery srdce náhle zní jak výstřely.
První.
Podává tři lahvičky morfia. „Směnil jsem,“ vysvětluje.
Druhý.
Pomáhá jednu otevřít, když mně třas nedovolí.
Třetí.
Pokleká. „Nejsem tak dobrý, jako zasluhuješ, Anno. Ale... ukázalas mi cestu. K Bohu. K lásce.“
Čtvrtý.
Podává prstýnek upletený z provázku. „Promiň. Léky byly drahé, na prsten nezbylo...“ hlesne se studem.
Pátý.
Pokleknu také, chytám jeho dlaně.
„Je krásný..." šeptám vděčně, smutně. "Ale já nechci být břemenem. Díky tobě chci jít dál, ale... co když nedokážu dojít?“
Šestý.
„Podepřu tě... rád.“
Srdce utichá.

Dnes to jsou přesně tři roky, co můj bratr zemřel rukou zákeřného vraha. Nemohl jsem mu pomoci, neuměl jsem zacházet s kordem, a má pistole byla prázdná.
Celé ty tři roky jsem byl posedlý pomstou a dnes jsem připraven. Zjistil jsem vše o tom proklatci i celé jeho bandě, a vystopoval je až sem, do Sovího lesa. Celé ty tři roky jsem se učil šermu, zdokonalil v jezdectví a střelbě, ale hlavně: naučil se co nejvíc o zbraních, a vyrobil si vlastní, vylepšené.
Tehdy jsem u sebe neměl jedinou kulku. Dnes jich mám osm. Myslím, že mi více než postačí.

Sedm kulí? Co na tohle téma napsat? V hlavě mám prázdno.
Přečetla jsem si článek o atentátu v Sarajevu. Helemese, ty kulky tam byly jenom dvě.
Nastudovala jsem několik textů o nebeských tělesech: Od antiky až do 18. století bylo známo sedm „planet“: Slunce, Měsíc, Merkur, Venuše, Mars, Jupiter, Saturn. Když odečteme Slunce s Měsícem a přidáme Uran a Neptun, tak jich máme zase sedm.
Dále jsem se seznámila s pravidly biliardu: Ve hře jsou kromě bílé a černé koule dvě barevné skupiny po sedmi koulích.
Těch možností je tolik, ale nápad na smysluplné drabble nikde.
Múzo, kde se flákáš?