Z Nového světa

Nany probudí šramot. Je černočerná tma, ale u dveří se cosi hýbe. Srdce se jí rozběhne jako žentour. Pak si uvědomí: malá Mariánka. Ale jak divně, trhaně se pohybuje! Prudce vykopne nohou dopředu, pak teprve došlápne. Pravá, levá. A znovu.Jako panáček na klíček.
Nany zatrne úzkostí. Je to dítě nemocné? Náměsíčné? Nebo snad... To není možné, napomene se Nany, na posednutí zlým duchem věří jen staré báby.
A najednou kvičení a pískání, něco malého se prosmýkne kolem a zmizí ve tmě. Krysa.
Márinka nehne brvou. Je tvrdá jako křemen, vychovávaná muži.
Nany to statečné děvčátko zatouží zahrnout něhou matky.

Jakub jediným plynulým pohybem odkrojí krajíc chleba a podá ho Jiříkovi. V tom naučeném, tisíckrát zopakovaném pohybu je něco uklidňujícího.
Zítra mají jet k oddavkám. Lepší ženu by těžko našel, Nany je dříč a má laskavé srdce. A... líbí se mu. Moc. Až moc na to, jak miloval Márinku. Někdy si už ani nemůže vybavit její tvář. A jindy zas se přistihne, že mluví s Nany a vidí Marii. Dopouští se křivdy na obou.
Snad se dopouští křivdy i na vlastním synovi. Dobře ví o žáru, který Jeníka sžírá.
Jakub se snaží dělat věci správně. Tak proč má pocit viny?

Nany pozoruje Jakubovy ruce, hrubé, rozpraskané ruce, jak krájí chléb. Jediným plynulým tahem oddělí z bochníku krajíc a podá ho Jiříkovi. V tom naučeném, tisíckrát zopakovaném pohybu je něco pěkného.
Zítra pojedou do města k oddavkám. Nemohla by si přát lepšího muže. Jakub je dříč a dobrý člověk. Měla by být šťastná. Měla by...
Jakub zvedne oči a Nany rychle uhne pohledem.
Kdyby se tak na ni někdy podíval Jeníkovýma očima! Jeník má v očích žár.
Jeník se ji snaží rozesmát, Jakub se usmívá shovívavě.
Jakub je dobrý člověk a je k Nany laskavý. Tak proč je jí do pláče?

V dálce se po zčernalé pláni cosi pohybuje. Snad nějaké zvíře, a není samo.
Další a další se objevují zdánlivě odnikud, ženou se s větrem zpustošenou krajinou, už jsou jich stovky, zakrývají celý obzor, rychle se blíží k farmě.
"Jakube!" vřískne Nany.
Vetřelci už se valí kolem jako záplava, míhají se tak rychle, že Nany stěží postřehne podobu. Pekelní ježci, někteří malí jako kopací míč, jiní větší než člověk. Část jich zachytila ohrada, ale ostatní přeskakují po jejich zádech, nic je nezastaví.
"Jakube!!"
Jakub vybíhá ze stodoly, pušku v ruce. Jediným pohledem přehlédne tu spoušť a ulehčeně se usměje: "Tamblvíd."

Nany poprvé nakupuje sama. Jenomže než na ní přijde řada, správný anglický název zapomene. Co naplat, nějak si poradí.
"Pig in tin," pronese důstojně, jako by anglicky nakupovala denně. Pig nebo pink? Jakživ si to nezapamatuje.
"Oh, pork!" usměje úslužně generál Store.
"Houby pórek," zavrtí Nany hlavou a zkusí druhou variantu: "Pink in tin."
"Of course!" Prodavač přinese plechovku kytek.
"Pinintin!" zadrmolí Nany jako pravá Američanka.
Na pultě přistane krabička špendlíků.
"Ping-uin-tin," snaží se Nany.
"No penguin!" krčí hokynář rameny.
Nany má na krajíčku. Z dalšího pokusu vzejde jen potupné zachrochtání.
"Pork, of course!"
Vepřové konzervy si odnáší jako trofej.

Svítá. Nový den čpí spáleništěm a prožitým strachem. Oheň strávil sám sebe, zůstala zčernalá poušť a závěje popela, které vítr honí po pláních sem a tam.
Unavení vracejí se domů.
Otec jednou rukou tiskne k boku Jiříka, druhou objímá kolem ramen Jena. Vlasy mu zšedly popelem, tvář má strhanou vyčerpáním a přestálým strachem, ale oči plné úlevy.
Jeníkovi protíná tvář rudá spálenina. V očích mu zůstal odlesk plamenů, vzrušení z boje a vítězství, ale někde hluboko na dně také pokora.
Otec si se synem vymění pohledy: s nákloností a respektem.
Nany si najednou uvědomí, že Jeník je dospělý muž.
Svítá.

Kolem farmy hoří protiohně v nepřerušené linii. Hoří nízko a líně se plazí vstříc obřímu nepříteli.
Přibíhá Jiří, Nany se probere. Mrňous běží na pomoc a ona tu nečinně brečí jako prvňáček! Rychle máčí jutové pytle v nádrži, pospíchá k pásu vypálené trávy, voda crčí na střevíce, nevnímá.
Horečně buší mokrým hadrem do oharků, zadusit každou jiskru, každý plamínek vystřelený požárem příliš blízko. Tvář jí pálí žárem, do očí stékají čůrky potu.
Pak se znesvářené ohně potkají. K nebi se vzedme obrovská ohnivá vlna, noc prozáří oslnivý záblesk světla. Když pohasne, démon ohně zakolísá a potom pomalu, váhavě změní směr.

Od západu se přes celý obzor zvedá vysoká stěna plamenů. Prérijní požár. Valí se přes pláně nezadržitelně, neúprosně, hučí a burácí, zvedá k nebi sloupy ohnivých vírů, vyvrhuje gejzíry jisker. Hejna ptáků s křikem krouží v mračnech rudočerného kouře, krávy vyděšeně bučí, koně ržají v maštali. Požár se žádostivě žene vpřed.
Nany ochrnutá hrůzou zírá na tu ohnivou zkázu. Takovému démonu není možné vzdorovat, není kam utéct.
A Jakub s Jeníkem, zdá se, zešíleli. Jejich tmavé siluety se míhají proti ohnivé stěně. Na hranici zoraných polí, tam, kde začíná travnatá pláň, zakládají své vlastní ohně.
Popel se snáší všude kolem.

Tichý šum. Jemné pochrupování.
Márinka: Jiříku?
Jiřík:(rozespale.) Mhmmm.
Márinka: Jiříku, vstávej, venku je den!
Jiřík:(rozespale.)Spi, Márinko. Je tma tmoucí. Něco se ti zdálo.
Márinka:(umíněně) Jiříkůůů! Vstávej, už je světlo.
Šum zesílí.
Jiřík:ZATRACENĚ!
Márinka: Klít se nemá! A nekřič na mě!
Z dálky se ozývají hlasy. Krátké věty. Slovům není rozumět.
Márinka: Vidíš ta světýlka, jak běhají po stěně?
Zvuk zmatku. Padá židle.
Jiřík: Zatraceně!
Chvatné kroky po prkenné podlaze.
Jiřík:(naléhavě) Márinko, poslouchej! Musíš tu zůstat! Rozumíš? Venku hoří!
Kroky se vzdalují. Bouchnutí dveří.
Zaskřípání klíče v zámku.
Márinka:(vzlyká) Jiříkůů...
Zcela zřetelné praskání ohně.

Umět zacházet se zbraní, to je na pomezí nezbytnost.
Jeník dostal kolt už před lety. Je dobrý střelec. Na osamělé usedlosti je cvičení střelby jediná možná zábava. Otec používá brokovnici. Střílí dobře, ale jen z nutnosti.
Dnes je Nany doprovází. Je jeden z posledních krásných dní, modrý a zlatý, vzduch je průzračný a slunce hřeje do zad.
Dvacet kroků od nich se zaleskne plechovka. Jeník vyzývavě kývne na otce, stiskne spoušť skoro bez míření. Plechovka poskočí.
Pak třeskne brokovnice. Mine. Chlapec se vítězně na tátu obrátí - a radost zhořkne. Střílí Nany... otec jí pomáhá. Líce k líci, napůl v objetí.