DMD č. 17. pro 17. 4. 2018. Téma: Bodláčí

Vznešené paní se rády ukazovaly ve svých bílých řízách a vystavovaly je na slavnostech, ovšem pouze oděv velké manželky královské Teje skvěl se svou úžasnou průsvitností. Ráda vystavovala své tělo ve lněné říze a tajemství výroby nechávala si pro sebe, neb přišlo s ní až ze vzdálené země Kuš a pouze její otrokyně dokázaly stvořit látku takto jemnou.
Zaklela je velká manželka královská a tajemství mohlo odejít s ní na onen svět. Však jedna z konkubín všimla si, jak děti otrokyň s náručí plnou bodláčí často chodí do domu tkalcovského. I dovtípila se, že květy pichlavými lněná vlákna se česají.

"Prosím tě, opravdu potřebuji tvoji pomoc."
"Až dostanu bodláčí."
"Hele, fakt, já to sám nezvládnu!"
"Pomůžu ti to zvládnout, až dostanu bodláčí"
"Prosím, je to těžký břímě!"
"Až dostanu bodláčí."
"To sám neunesu, potřebuji tvoji pomoc!!"
"Možná... Rozmyslím se, pokud dostanu bodláčí."
"Pomůžu ti nést ten tvůj pytel!"
"To zní zajímavě, hm... Když ti dám ten pytel, budu muset něco nést?"
"Jistě."
"Když mi dáš bodláčí, snadněji unesu tu tvoji věc."
"Pochop. tady žádný bodláčí není!!"
"Určitě někde bude."
Tak se medvídek vydal pouští s břemenem sám.
Oslík se podíval do svého pytle a zjistil, že je v něm bodláčí.

Milá sestřenice,
pokud jde o Tvůj dotaz ohledně mých zkušeností s vysokou školou, upřímně odpovídám: Jsem po dvou letech o desetiletí starší, opotřebovanější, zuboženější. Čekala jsem svatební věnec z bodláčí, ale nakonec je to trnová koruna. Přibylo pár úžasných kamarádů, mnohem více nepřátel, pro většinu jsem „nečistá“. Soukromí nemám žádné, stále v jednom kole. Je to intenzivní a bolavé.
Kdybych se mohla rozhodovat znovu, zachován se stejně.
Zvaž tedy s vědomím všech následků pro Tebe i Tvé blízké.
Tvá Zina
P. S. Jistě víš, o čem píši. Raději neposílám poštou, ale po D., (snad) spolehlivý.
V Praze 1. 4. 1979

„Koukej, fo fem ti pfinef!“ Barbucha se vřítil do předsíně, obalen bodláky, lopuchem a svízelem přítulou. Rozjásaně přešlapoval před domácí.
„Víf, kam af fem pro ni mufel? Tady vfude je úplně myfuprofto!“
Domácí strnule hleděla na zelenou změť.
„Fytej!“ Kocour otevřel tlamu, myš nabrala kurs pod skříň.
„Uáááááá!“
Za naší mohutné asistence byla myš odlovena a odnesena.
Domácí obratem začala čistit Barbuchovi kožich, kocour se jí ale uraženě vyškubl:
„Vypasenou myší jste pohrdli, a blbá zeleň vás zajímá? Tsssk! Očistím se sám!" Mrskl ocasem a zmizel nad schody.
Tu noc se domácí moc nevyspali.
Kudlibabky z peřin vybírali ještě pozítří.

Je pusto
a nikdo tu není
uschlá tráva
si tu lení
apaticky
se závanem větru
se naklání
jak asi bodláčí
smutek zahání?
naježí se
a svými bodlinkami
ten žal odhání?
Je pusto
a nikdo tu není
myslíte že
o mně vědí?
že tu sedím
a moc nevím
neprší
dlouho už
neprošel by tudy
žádný muž
netuší
ani kudy
Je pusto
a nikdo tu není
všechno se
tak rychle mění
iluze stálosti
plácají blbosti
aby se
nasytili
chce to píli
ještě chvíli
Je pusto
a nikdo tu není
nevím
zda někdo
porozumí
jsem tu
už celou
věčnost
přesto
nikomu
nestačí
bodláčí

Byla to taková nepsaná dohoda. Azirafal přes den s andělskými úmysly zasadil na zahrádce zeleninu a Crowley ji přes noc ďábelsky vyměnil za bodláky. Azirafal dělal, že o tom neví, a Crowley dělal, že neví, že o tom Azirafal ví. Jednoduché, elegantní.
Vedení to oba vykázali jako úspěch.
Navíc oběma pobyt na čerstvém vzduchu prospíval.
Navíc je bodlák mnohem méně náročný na pěstování než mrkev.
Navíc z bodláků můžete vyrábět olej nebo je třeba házet holkám do vlasů.
A navíc… když Azirafal tajně pozoroval Crowleyho při jeho nočním zahradničení, musel uznat, že ty navenek pichlavé... věci mají něco do sebe.

Nabrousivše kosy, pustili se ženci do práce. Klasy nehlučně klesaly na zem spolu s bodláčím, které mezi nimi vzrostlo. Svazovali jej do otýpek a házeli stranou na rostoucí hromadu. Když bylo všechno obilí shromážděno na vozech a odvezeno, nepotřebný plevel zapálili.
Cítila stoupající kouř a žár. To ona hořela. Ale nebyla koukolem, spíš kovem, hrnčířskou hlínou, ptákem. Bolest tančila a ohněm probleskovala zlatá záře.
S trhnutím se probudila. Mžitky před očima dosud oranžově plápolaly. Aslane...
Byla to zpráva pro ni. Dobrá zpráva. Jsou v pořádku. Šeptem opakovala jméno Lva. A poprvé od jejich smrti nebyla její modlitba výčitkou, ale prosbou.

Tucty člunů v naprosté tichosti připluly ke břehu. Jediné světlo rozléval po zemi měsíc, před nimi se stříbrně leskla oblázková pláž.
Stovky nohou se s neslyšným zašplouchnutím ponořily do ledové mořské vody.
Tucty prstů se dotkly tuctů rtů v jednoznačném gestu.
Stovky dánských nohou vyklouzly ze stovek promočených bot.
Stovky kopí se otočily směrem ke skotskému opevnění.
Vše šlo podle plánu, Skoti nebudou tušit, co se stalo.
Proti nočnímu nebi se už rýsovaly městské zdi, Dánové napětím ...
"Propáníčka!" zařval jeden válečník bolestí, a sklonil se, aby si z plosky vytáhl fialový květ.
Z města Larg se vyřítili ryšavci ozbrojení ocelí.

Z hospody je slyšet hlasitý zpěv. Galové se po pár korbelích piva pustili do národních písní.
Přes ulici se mihne stín a splyne s temnotou u zdi.
Na dvoře zafrká Královna.
Stín vystrčí nos a zkoumá nehlídaný vozík, který odpovídá popisu.
Opouští úkryt a plíží se vpřed, když se dveře na dvůr rozevřou dokořán.
„Už jsi měl dost, Obelixi! Jdeme!“ snaží se malý Gal vystrčit svého obtloustlého kamaráda.
Špeh, vyslaný samotným výběrčím daní, bleskurychle odcupitá a dřepne si za kompost... A vletí zadkem přímo do bodláčí.
Dvorem se rozlehne nelidský výkřik.
„Co to bylo?“
„Určitě ne Říman,“ usuzuje plačtivě Obelix.

„Au!“
„Co je?“ houkla jsem na druhou polovinu výpravy.
Terka naštvaně zavrčela: „Co bys čekala, když se prodíráme jenom trnitým křovím a bodláčím? Nějaká ostružina mi oholila půlku lýtka i s kůží.“
Když jsem neodpovídala, dodala ještě sarkasticky: „Vybrala jsi fakt skvělou trasu. Po normální cestě jsme šly tak pět minut.“
Znovu jsem se koukla do mapy: „Tady to už někde musí být. Neboj, bude to stát za to!“
Rozhrnula jsem křoví, které mi bránilo ve výhledu. Usmála jsem se. Byly jsme na místě.
Posadily jsme se a kochaly se krásným výhledem do údolí.
„Stálo to za to,“ připustila Terka.