1) Rebelka - Poslední strážce. Tato povídka je z těch poetických. Do svého výběru jsem ji vybrala proto, že díky ní se můžeme spolehnout, že lampa svítí a bude svítit i nadále, jako maják v bouři, který zaplaší všechny naše chmury, strachy a starosti. Strašně se mi líbí to rytmické opakování, které tak nádherně houpavě uklidňuje. Je to pohádkové, je to miloučké a ten smysl pro detail, s kterým si Rebelka neopomene všimnout jak se bobří rodinka ve spánku drží za pacičky je pro ni typický a odhaluje na dřeň křehkou duši té "drsňačky", která v jiných povídkách válcuje Mirka Dušína hlava nehlava :-) Jedná se tudíž o počin totálně roztomilý a já věřím, že tuhle povídku jednou budu před spaním předčítat svému mláděti, a že nebudu sama.
2) Keneu - Opička tu sice už zazněla, ale já ji vybírám pro příklad toho, že i fádní popis osoby může být pojat natolik originálně, že ho chcete číst klidně třikrát dokola. A ta spiritistická tabulka je vtip, který se neomrzí :-) A navíc je důkazem, že z profláknutého, leč pro některé čtenáře (ano, stydím se, včetně mojí maličkosti) neznámého fandomu, se dá vytřískat věc, která potěší i neznalé.
3) Zuzka - Otročina. Povídka, která dokazuje, že i z naprosto všední věci se dá vykouzlit věc nevšední a dokonce celý kouzelný příběh.
4) Faob - Šel čas okolo a vyzval k tanci. Jedna z těch moudrých - o síle ducha, kterého nezlomí ani vystřízlivění ze všech snů a moudrost toho, že někdy ke štěstí stačí obyčejný kus žvance :-) Ostatně i za ten by měl člověk být vděčný... A já jsem zase vděčná za tuhle zajímavou povídku, která si nádherně hraje i se svou vlastní vizuelní podobou.
5) Elet - Tiché nádraží mě zaujala svými povídkami hned několikrát a bylo strašně těžké mezi nimi vybrat "tu nej", třeba takové Stránky zbarvené krví byly také hodně silným příběhem, který by stál za zmínku. Tiché nádraží mě však zaujalo úžasnou hrou s jazykem a nápadem, proto jej volím do svého poetického výběru.
6) Lejdynka - Bílá zeď. Nádherná fantazie, pohádkovost a úžasný nápad. U téhle povídky jsem zkrátka zapomněla dýchat.
7) Strigga - Já jsem, ty jsi, my jsme už tu byla zmíněna, přesto neodolám jejímu zařazení, protože když něco poetického, tak tahle povídka je skutečně typickým příkladem. Takové tajemné, hravé... ten obsah se vám zkrátka přímo zhmotňuje před očima... a ta autorčina představivost... zkrátka zhmotněná pointa i téma.
8) Aplír - Nemohoucnost - vybírám proto, protože takhle uceleně a moudře bych ten přehled témat nikdy nedala dohromady a protože stojí za vyvěšení někde na nástěnce.
9) Lady Lastrade - Po čem toužíme a co potřebujeme - povídka o tom, jak silné a důležité je kouzlo přátelství. Moudré to poselství.
10) Millaj - Nanopavouk spřádá své sítě - jen jedna za všechny, aneb skláním se před genialitou populárně naučných povídek, které baví.
