DMD č. 13. pro 13. 4. 2012. Téma: Gloria

A/N Letos jsem se nějak dala na lodě. To bude tou érou. Je taková... vlnivá. A ještě drobný dodatek - žádná taková neexistuje.
---------------------------------------------------------------
Vlajková loď Gloria, chlouba anglického námořnictva, byla slavnostně spuštěna na moře. Byla úchvatná a všem přítomným pozorovatelům vzala dech. Měřila přesně dvě stě padesát sedm stop. Mistr loďař přísahal, že je nejdelší na světě. Na třech stěžních se vyzývavě vlnilo dvacet tři plachet. Na hlavním stěžni samozřejmě nechyběla anglická vlajka. Pomyslel si, jaký to bude pocit, až s ní bude dráždit Španěly. Někteří přítomní kladli ruku na srdce. Jiní dokonce ronili slzy štěstí. Dokonalý vzhled lodi podtrhávala ještě umělecky vyřezávaná socha na přídi, které její autor říkal poněkud provokativně Maria. Brzy dostaneš lepší přezdívku, krasavice. Kapitán John Hawkins se zamiloval.

Přimlouvám se za to, aby ten, kdo jako první odhalí identitu někoho ze zmíněných, dostal jeden bod navíc... anebo aspoň slibuju, že když bude dost komentíků, tak dám odkazy na YouTube :-)
Hajzlík s nařvaným ksichtem potkal na ulici krásnou holku. Nedokázal ji oslovit, ale chtěl poděkovat Bohu za to, že ji směl vidět. Napsal písničku – Gloria.
O pár let později jednu slečnu rouhačku napadlo: Ježíš umřel za něčí hříchy, ale ne za moje. A napsala písničku a zpívala v ní – Gloria.
O dalších pár let navíc kluk s nemožným účesem zpíval: Gloria – Cokoli budu mít, dám Tobě. Stal se z něj jeden z největších rockovejch frontmanů.
A ve stejný době jistej trouba s jinou Glorií pobláznil pár desítek tisíc normalizačních puberťaček.
Nezáleží na tom, jak se jmenuješ, ale co máš uvnitř.

I shlédl Bůh na lid studentský tři týdny před zkouškami: elektrikáři se začínali učit, ekonomové a právníci hýřili v krčmách.
Shlédl Bůh na lid studentský dva týdny před zkouškami: elektrikáři se pilně učili, ekonomové otvírali skripta a právníci stále zabíjeli své mozkové buňky požíváním nadměrného množství lihovin.
S obavami shlédl Bůh na lid studentský den před zkouškami: elektrikáři si opakovali, ekonomové pilně studovali, ale…
„Petře, co to dělají ti právníci? Co to mumlají?“
„Pane a Bože, nebeský Králi… smiluj se nad námi… přijmi naše prosby…“
„Modlí se, Bože.“
„Dobrá. Když jsou tak zbožní, tak jim ty zkoušky dáme,“ pravil Všemohoucí.
---------------------------------------------------------------------------------
Pozn: jakákoliv podobnost se zde se vyskytujícími osobami je čistě náhodná!

Lucius Malfoy se probudil s dobrou náladou.
Jistě, jeho život nebyl zrovna idylický. Byl Smrtijed. Odsouzený a zavřený v Azkabanu. Dvakrát.
Vězení se na jeho vzhledu podepsalo. Zhubl. Zestárl.
Smutek ze smrti jeho ženy mu vyryl hluboké vrásky kolem očí.
Už se nemohl těšit moci a bohatství jména Malfoy, protože o obojí po válce jejich rod přišel.
Přesto všechno dokázal okouzlit ženu. Mladou. Hezkou. Přítulnou.
Sláva.
Dostat ji do postele.
Dvakrát sláva.
Otočil se na posteli a podíval se na pohlednou tvář lemovanou tmavými vlasy.
Teď si jen vzpomenout, jak se to sakra jmenovala.
Gabriela.
Gia.
Ne, Gloria.
Třikrát sláva.

A/N: Inspirované touto písní: http://www.youtube.com/watch?v=xfHU_bC-I4U
Věnované Kleio. Myslím, že bude vědět proč. Doufám.
****
Je tichá noc, vánoční noc.
Květiny do oken, červená záře.
Za lidskými víčky mráz.
Chladná vůně.
Že zvony nebudou už lkát?
Město se třpytí. Bílé bylo –
- teď je plné bláta.
Je vánoční noc!
Je šílená noc!
Je ticho, výkřik, rána!
Modlitba krákorá prostřeleným tranzistorem : GLORIA!
a rychle zpátky, ženo, než tě zpozorují!
Polož rozřezanou knihu na jeho tvář a utíkej.
Gloria! Svíce planou rudě!
Střepy těl planou v bezbožném světě.
Hrob oněměl. Slzavá nepláče.
Jsou Vánoce roku 1944,
válka prchá.
Prchá žena ze hřbitova, jejíž manžel
dne pětadvacátého, v prosinci
zahynul
v bezejmenné bitvě
v cizí zemi.
Utíkej, Kriste! Gloria!

„Víš, co je láska, Snoopy?“ Charlie Brown otevíral psí konzervu a Snoopy nadšeně přikyvoval.
„Nevíš, jestli já vím, co je láska?“
Malý bígl šťouchl svého páníčka do nohy.
„Patty tvrdí, že ničemu nerozumím. Hlavně lásce ne…“
Snoopy kníkl.
„A to se mě na ni ptá skoro každý den. Nikdy není spokojená, ať jí odpovím, co jí odpovím.“
Snoopy svěsil uši.
„Nebo když neřeknu nic, protože nevím, co mám odpovědět.“
Haf.
„Ale teď už vím, co je láska! Hned odpoledne jí to řeknu!“
Snoopy zabořil čumák do misky.
„Gloria!“
Mlaskal.
„Nezeptáš se mě, kdo to je?“
Zvedl hlavu.
„Malá zrzečka přece.“

Přímo navazuje na Neviděný
varování: pár neslušných výrazů
----
„..jediná rána...“
Frances vytrhlo ze zamyšlení Robovo halasné vyprávění. Kolem kováře se tísnil početný hlouček. Všichni, staří i mladí, si chtěli znovu a znovu vyslechnout, jak dostal Burnabyho. Jednooký John ho uznale poplácal po rameni.
„Jó, to byla dobrá trefa, chlapče... Tak na to, že nám ten všivej bastard už dá svatej pokoj!“ zahlaholil a pozvedl svůj džbánek. Ostaní se se smíchem přidávali.
Frances se svého džbánku ani nedotkla. Nesdílela všeobecné nadšení. Žaludek se jí svíral neodbytným pocitem nebezpečí. Těkala očima po lokále. Bylo blízko. Cítila ho. I přes smích a veselí...
...Kapitán Claude Bertrand vstoupil ještě než skončil přípitek.

Kdyby se za ta léta našel někdo, kdo pochopil Skvělá a přesná proroctví Agnes Magorésové, nikdo by se blížícím se koncem světa nijak zvlášť netrápil. Zejména proto, že by všem došla ta záhadná skutečnost, že strana dobra vlastně nechce, aby zvítězila strana dobra, a že strana zla ani nějak netouží po tom dobro vymýtit.
Stručně řečeno, stojí to tu sice za hovno, ale ve skutečnosti je to strašně fajn. Vítězství věčného utrpení nebo hůř, věčné nudy, by bylo katastrofální. Proto když konečně byly ty dramatické události s Antikristem za nimi, Azirafal s úlevou prohlásil: „Gloria in excelsis...“
„Adam,“ doplnil Crowley.

Psáno zcela mimo můj obvyklý fandom, ale chtělo to být napsáno, tak to píšu.
Počítám samozřejmě i s dalším drabbletem ze světa Království ostrovů
Dej, ať...
můj blok je vždy po ruce
má tužka je blízko u něj
a píše
a nezasouvá se jí tuha
Ať nápady dostavivší se v čase nevhodném
(bez ohledu na počet přechodníků, jež obsahují)
(neb jiné gramatické zvrhlosti)
vydrží v hlavě mé, dokud si je nezapíšu
do bloku (nebo jinam)
Ať v sprše mé je voda vždy správně teplá
a její kapky přinášejí inspiraci
ale ať nedělá mnoho loužiček
když zapisuji nápady
a ať mi příliš nepromáčí blok
A ať tvorba má přináší čtenářům mým
pocity dobré
radost ze čtení
O to tě prosím, ó svatá
Glorio, patronko drabblů.
____________________________
Drobně změněna druhá část.

ze tvých cest,
Dej život poupátku, dej Pane růži kvést.
Měj Pane v závěti bílý sníh pro děti, neber jim nevinnost, sejmi z nich kříž.
Sestav nám z oblázků modlitbu za lásku, tu, v jejímž jasu, najdeme spásu.
Ať člověk člověku je věrným druhem, ať život nenosí obálky s pruhem.
Ať sílu každý má poprat se s bolestí, ať každý právo má na slzu ze štěstí.
Ať lidé v zrcadlech zří sami sebe, s duší tak blankytnou, jak samo nebe.
Bezvěrec člověk? Přec veleben buď! Nezpívám Gloria? Mírně mě suď!
Otče můj, řekni mi, obměkčím kámen? Věřím v to! Amen.