DMD č. 14. pro 14. 4. 2020. Téma: Karanténa

Máří je neústupná.
„Jeníčku,“ opakuje poněkolikáté svému dávnému svěřenci, „musíš to udělat.“ Mluví nezvykle tiše.
„Chůvo,“ namítá Jan, „stejně si myslím, že dělám chybu, když tě poslechnu. Tolik dobytka! Tolik píce! Švagr měl všechno v nejlepším pořádku.“
„Jeníčku, vím, všechno to vím. Ale Michala, Svatavu, oba chlapce i čeleď zahubila horečka. Ve dvou dnech! Jen proto, že pod svou střechu přijali nemocného. Chceš všechno zavléct na Cimburk? Nákaza může být všude. I kůň toho cestujícího uhynul v Michalově stáji. Všechno, všechno musí shořet.“
Jan smutně hledí na spící Svatavku. „Děvenko moje, jdu spálit tvé dědictví. Kéž Pán aspoň tebe zachová.“

Odešlu úkoly, odhlásím se ze třídy, vezmu si respirátor, jdu ven. Máma není doma - jako jedna z mála ještě do práce dochází, jinak by mě nepustila. Bezdůvodné vycházení z bytu je totiž koledování si o malér. Naštěstí bydlíme vedle areálu fabriky, co kvůli karanténě dávno ukončila provoz, a tam kontroly téměř nikdy nechoděj. Když jsem byl menší, ještě se mohlo do přírody, pak to taky zatrhli jako nezodpovědný rozšiřování viru a oddalování konce karantény. Karanténu nesou těžce zvlášť ti, co pamatujou, jaké to bylo předtím. Sám vím o dvou, co spáchali sebevraždu. Ale neznám vůbec nikoho, kdo má ten virus.

Když znovu promluvil na kvestora, zněl jeho hlas přibližně jako by zněla medová plástev obalená v hedvábí zpívající altovou árii.

"Nechovejte se jako nějaký trucovitý student. Jste mág! A než mladý Ctibum dodá další dávku těch vašich pilulek ze sušených žab, musíte mít kolem sebe tuhletu..."

Tady se Výsměšek zarazil a bylo vidět, že si na jazyku převaluje různé variace slabik ve snaze přiblížit se neznámému výrazu.

"... káru s anténou..."

Očividně byl s výsledkem spokojen, protože pokračoval.

"... pro svou vlastní bezpečnost."

Rozhodl se nerozvádět otázku bezpečnosti ostatních, protože to bylo po onom incidentu ve Vysolgrošné ulici stále ještě citlivé téma.

„Do Wyzimy nemůžete, řádí mor! Každej příchozí musí do karantýny.“
Geralt si povzdechl.
„Jsem zaklínač, proti moru jsem imunní.“
„To by mohl říct každej! Vědmák, nevědmák, prostě půjdete do karantýny, máme ji šikovně vedle hřbitova, zatím VŠICHNI pomřeli.“
„Všichni v karanténě?“
„Do jednoho. Dočista mrtvý, kusy těla všude odpadaný, smrad.“
„Vedle hřbitova.“
„Dyť to řikám!“
„Hmm. A když to přežiju a zaručím, že nikdo další už neumře, dostanu zaplaceno?“
„Co je todle za krávovinu? Proč bychom měli jako někomu platit?“
„Třeba protože ten váš mor není nic jiného než prachobyčejný ghúl a „lidi v karanténě“ mu dáváte jako pravidelnou svačinku.“

Žraločí reprezentanti ve vodním póle museli být umístěni do karantény.

Jen pár hodin po jejich nečekaném vítězství nad delfíny se totiž u všech hráčů i trenéra objevily podivné zdravotní obtíže zahrnující bolesti hlavy, sníženou koordinaci pohybů, zmatenost nebo agresivitu. Kvůli podezření, že jde o infekční neurologické onemocnění, nařídil reprezentační lékař hráčům povinnou izolaci, dokud nebude identifikován jeho původce.

Stav sportovců se naštěstí rychle zlepšil. Brzy se vysvětlila i příčina jejich indispozice – trenér hráčům na oslavu vítězství zajistil koupel v šampaňském.

Sociální sítě okamžitě zaplavila série vtipů, které z této neobvyklé příhody těží. Zatím nejoblíbenější příspěvek navrhuje přejmenovat reprezentanty na Ožraloky.

KARANTENA VLADNE TU V ZEMI ČESKÉ, PROTOŽE JE KORUNA VIRUS. PROTOŽE JE KARANTENA. UŠ SE TESIM DO ŠKOLI NEVIM JAK OSTAŤNI. ALE JE TO NUDNIM SE DOMA NEMAM CO DĚLAT UŠ EJE DOBRI ŽE KONEČNĚ SE DA JEZDIT NA KOLE. MISLIM TEN BIKROSOVI KLUB BOHNICE. ZAVOT JEZDI SE TAM PO TAKOVICH BOULICH DÁ SE JÍT DO STARŤÁKU U DRAHI JSOU DIRTI A VEVNITŘ PUMPTRACK. DAJ SE NA NĚM SKÁKAT LAVIČKY. JE TAM I HOUPACÍ ROVINA A JE TAM I VNITŘNÍ KOLO VEVNITŘ V PUMPTRACKU. VEVNITŘ V TÝ VNITŘNI DRAZE JSOU 2 DRÁHY A NA TĚCH DIRTECH SE DAJ DĚLAT SALTA.

„Vážené dámy, vážení pánové, vítám vás jménem vedení naší společnosti na dnešní prezentaci. Dovoluji si vám představit náš nový produkt, nový typ televizní antény, kterou zde vidíte. Co se parametrů týče, odpovídají normám. Při srovnání některých parametrů, například s Yagi anténou, je naše dokonce lepší. Základním rozdílem mezi již zmiňovanou Yagi, a naším typem je velikost, jak se můžete sami přesvědčit na obrázku. Jak sami vidíte, naše připomíná klasický feritový typ, miniaturní elektronické obvody uvnitř zajišťují všechny základní i nadstandartní funkce. Cenově se jedná o výrobek ve stejné relaci jako klasické antény. Tento produkt jsme nazvali Anténa Karel, zkráceně Karanténa.“

JULIE: Romeo, proč jen jsi... jinde...
ROSALINDA (mumlá pod falešnými fousy): Neb oba by neunes ani Bard.
BRUTUS: Nemáte některá... kontraband? Víno?
JULIE (nevnímá): Líbá jak kniha!
LADY MACBETH: Zatuchle...
JULIE: Cože?!
LM: ...é roušky. Pryč, prokletá skvrno!
OFÉLIE (depresivně sedí v umyvadle): Vyperte si to jinde.
JULIE (melancholicky): To slavík byl...! Kéž přijde!
BRUTUS (okusuje kost): Toť kuře. Řekněte proč, co kdy já jsem komu - že vřadil mě kdos tady k tomu- domu-
LM (podstrkuje Brutovi dýku): Jdi se bodnout! Totiž ji... Odpočinem v pokoji!
JULIE (dotčeně): Kdo nepocítil ran, se jizvám směje!
BRUTUS: Kdo ránu dal, se směje víc… Tohle je dům beznaděje! Se slepicí – bez vinic.

Potkaly mě celkem čtyři v životě.
První, když jsem byla mrně. Zavřeli mě na izolaci (prý spalničky) a dali mi molitanového ježka. "Kolik má bodlinek, za tolik dní půjdeš domů." Ježek odcházel plešatý.
Druhé dvě chránily mé děti. Narodili se kluci brzy, tak jsem s každým trávila skoro dva měsíce ve skleněné kukani na JIPce.
A teď si užívám tu home offic-ovou, prostě covidovou.
Dopoledne jsem úča a úřednice, pak kuchařka, pradlena, švadlena, uklízečka, krmička zvěře, zahradnice.
A nakonec to nejdivočejší - stávám se záhadnice.
Marně se snažím nad některými navrácenými úkoly zjistit, kdo je autor.
Tak ty jedničky dám sobě.

Gellert se zrovna hluboce zamýšlel nad tím, jestli existuje nějaké kouzlo, které by mu pomohlo nacpat dítě do pyžama, když se v krbu objevila Albusova hlava.
„Jako na zavolanou. Kdy přijdeš?“ pronesl Gellert směrem k plamenům.
„To s tebou chci právě probrat. V Bradavicích se objevily dračí spalničky, takže je teď celá škola na dva týdny v karanténě.“
Gellert málem upustil dítě.

„Jak to zvládáte?“
„No…“ nadechl se Gellert k odpovědi, když mu na hlavě přistál rotující růžový pudink.
Brumbál ztěžka potlačil smích. „Vydrž, už jen 10 dní.“
„Ne.“
„Co ne?“
„Prostě už nemůžu. Jdu podat inzerát, že sháníme chůvu.“