Originální

Růžová nebo modrá?

To byly dvě kytice z růží co byly k dispozici. Jedna hezčí než druhá.

Jedna vyjadřující klid a odpočinek. Druhá zase čistou ženskost. Obě ale plnohodnotné kandidátky na udělání radosti úplně každé ženě.

Aspoň tak se to Karlovi snažila prodat paní za pultem.

Dostal za úkol dnes přinést dárek. Pavla chtěla, ať je kreativní. Jen ať žehlí. A odmlčela se.

Už pro ní zajistil čokoládový dort, ale měl pocit, že to není ještě dost.

Pak se ale zamyslel.

Stojí mu to za to? Nespletl se v tom, komu věnoval čas?

Není na čase zvolit konečně jednou sebe...

„Nahoře v sedle běsové Srin-po své sídlo neblahé vzali. Všeliké pocestné i kupce, již tudy kráčejí, o život bezmilostně připravují. I hrozí strašlivě, že nespravím-li je dvakráte do měsíce obětí krve mladé, veškeré tyto hory v niveč obrátí a v pustinu promění,“ vysvětlila královna.

Démoni Srin-po jsou velmi obávaní, přemýšlel Yeťák.

„A kdo by mi mohl nejlépe pomoci, jak na ně?“ zeptal se o radu.

„Kterak by se lze bylo oněch běsů Srin-po zbaviti a mír svatý navrátiti, o tom jedině červená panda vědomost má,“ sdělila vládkyně hor. „Do pěti dnů se navrátím, abych mládě v počet oněch běsů odevzdala.“

Stojí na přestupu v metru
ukazuje bratra svého ve vánočním svetru
kandidátky mezi cestujícími shání 
bráchovi chce splnit jeho přání
najít nevěstu, co se k jeho svetru hodí
v tom podchodu nahání ženy a zmateně chodí
sem a tam pobíhá, zvláštně naléhavá
seznamka ve šrumu: hromadná doprava
co asi přesně honí se jí v mysli
takové místo přec otupí smysly
rok 2026 žádá si oběti
lidská mysl řídí se do podsvětí
někdy už se bojím vylézat ven
život je horská dráha, otřesný sen
mám se pak probouzet znovu a znovu?
nový život zažívat?
znova psát drabble?
budem tu zas spolu?
 

Hora rostla. Její povrch se hemžil životem a s ním rostl i neklid a touha, které kolem sebe šířila jako magnetické vlny, jako feromony, které k ní přitahovaly stále další a další více či méně vhodné kandidáty, aspiranty změny, o jejíž potřebě ani podobě zatím neměli ani tušení. Hora se stávala nenasytnou a nevybíravou, volala čím dál hlasitěji a úpěnlivěji, vstupovala do snů, pletla se lidem na jazyk, když zpívali, na plátna obrazů, když náhodou ukápla barva, do pohádek, které si vymýšleli pro děti, které si vyprávěli, když sami nemohli dlouho do noci usnout. Lidé se dávali do odvěkého pohybu.

Janek se chmuří u stolu. Táta nad ním stojí a mračí se.

„Měl by ses oženit.“

Janek pokyvuje hlavou, ale uvnitř se mu nechce. 

Nechce si uvázat na krk ženskou a převzít tátovo hospodářství.

Jo, běhat za děvčaty, laškovat s nimi po dlouhých dnech plných roboty, to se mu líbí. Každý týden jiná, která se zrovna nechá.

V duchu si vybavuje jejich jména a tváře.

Která je ta nejpovolnější?

Maruna ne, ta se křižuje, jen poodhrne sukénečku.

Eliška ho políbí, ale ruce z klína odstrkuje.

Ale Anička holubička, ta se nejvíc směje, když ji za stodolou laská na bílé kůži.

„Nie na papier“ riekla fretka Frederika, mladá kožomeňka dychtivá preraziť na pracovnom trhu väčších predátorov. „Hodíme to do Excelu.“

„Ok,“ vzdychol Ferda. „Takže, kto by sa nám hodil...“

„Bratranec Ladislav. Zahadzuje talent, básnické spolky vraj nechcú vlkolačiu poéziu. Presvedčím ho na copywriting.“

„Bosorka Alžbeta. Tá mávala grády. Rakúsku šľachta si od nej dala aj vŕtať koleno a toľko panien, čo jej poddaní nanosili...“

„Ideálny CEO. Ešte produktového manažéra.“

„Alchymista Rudolf?“

„Všetko mu pod rukami buchne. Treba niekoho, čo chápe produkt-market fit.“

„Poznám čarodeja, ktorý pivotol slovenskú produkciu prekliatych tlačiarní. Vynúdza sa vo vile v Tatrách.“

„Skvelé. Už ich len presvedčiť!"

Vedoucí komise pro Olšanskou sekci pečlivě studoval náborový dotazník. Bílá paní na židli naproti se choulila a vypadala zmrzle.  
"Tady píšete, že jste flexibilní. Můžete to rozvést?"
"Krom Bílé paní umím udělat i Černou vdovu."
Vedoucí komise přikývl. 
"Dále uvádíte, že jste komunikativní. Jakými jazyky?"
Bílá paní se zhluboka nadechla. "OOOUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUUIIIIIAAAAAAAAAOOOOOOOOUUEEEEEEEEEEEEEE!"
Vedoucí si odkašlal a rychle si prošťoural zvonící ucho. 
"Výborně, výborně. Vaše kvalifikace se zdá být velmi dobrá. Mohl bych poslední dotaz?"
Bílá paní se narovnala v ramenou. "Samozřejmě."
"Proč jste skončila v minulém zaměstnání?"
Bílá paní se opět přikrčila a posmutněle odpověděla: "Z mého hradu udělali turistické letovisko."

"Výborně, tady ji máme!"

"Ale...," zasekla se jen kolemjdoucí žena.

"Kandidátka přišla zcela dobrovolně bez žádného nátlaku," mluvil k porotě mužský hlas.

"To není pravda!"

"Cožpak jste nevkročila na místní náměstí ze své vlastní vůle a bez toho, aniž by vás někdo nutil?"

"Ano, ale..."

"Tak vidíte," řekl muž jako by to bylo samozřejmé. "Kandidátka je zcela připravena. Můžeme začít?"

Porota přikývla.

"Výborně!" otočil se na kolemjdoucí slečnu. "Podívejte, vím, že to bude znít neuvěřitelně, ale to, že jste tady, má velký význam. Jste mrtvá! Byla jste bloudícím duchem, ale našla jste cestu! Kandidátko, už nemusíte bloudit. Byla jste povýšena!"

Zvedla oči od země a rozhlédla se po lese. Zahlédla veverku, která se pohybovala jako na vzdušné bublině, rychle a efektivně, přímo nahoru a pak plavným skokem na vedlejší strom. Támhle si vykračuje srna, štíhlá a elegantní a mrká těmi nekonečnými řasami, jako by byla něco víc. Nad ní proletěl jestřáb, neslyšně a obratně, přímo cítila tu radost z letu a svobody. A pak tu byla ona. Po vší snaze, po všem co si zažila, se ocitne tady a promění se v divoké prase, hřmotnou chlupatou kouli. Nespokojeně chrochtla. Pak ucítila neuvěřitelně krásnou vůni a slastně zabořila rypák do země. 

"Kde je ten kluk? Já ho přetrhnu!"
"Vyspává, tatínku. Však ho nechej!"
"Nechej? Nechej? Je už skorem poledne! Bůh ví, kdy si to milostpán přihasil domů!"
"Bůh neví, ale já bych řekla, že kolem páté."
"Ženská nešťastná, a to se ho zastáváš? Takhle se flákat po nocích? Co vůbec dělá, kam chodí?"
"Neklej mi tady! Náhodou chodívá do nóbl společnosti s lepšíma pánama."
"No já myslím, že jsou za tím holky. Já ho přetrhnu!"
"Tatínku, uklidni se. Jsou to móc slušný a vzdělaný pánové, povídal. Muzikální! Co když dělaj do opery! Tatínku! Von to ten náš chlapec ještě někam dotáhne!"