Originální

Dívám se na to opuštěné dítě a tělem se mi rozlévá lítost.
Sedí tiše na zemi, plavé vlasy jí splývají do obličeje a v obrovských očích se zračí spalující strach ze smrti.
Přesto se v jejím pohledu objeví i jakási vzpurná hrdost, když ho zvedne a namíří ven ze zamřížovaného okna.
„Ničeho nelituji,“ zašeptá.
Nedokáži ji obdivovat, ale ani odsuzovat. Tak snadno jsem mohla být na jejím místě. Chybělo jen málo…
Avšak já vždy byla ta chytřejší. Stále jsem.
„Sbohem.“ Odejdu. Neboť dobře vím, že osud nás – kurtizán, je stejně proměnlivý jako plamen. Chvíli záříme… a pak vyhasneme.
Již napořád.

Té noci se její svět roztrhal na kusy. Té noci byla tisíci ženami zároveň – a přece jen jednou jedinou. Té noci ztratila něco bezcenného, avšak skutečnost, že o to přišla, měla na její duši nedozírné následky. Navzdory očekávání necítila pocit naplnění, naopak se znásobila její vnitřní prázdnota.
Té noci viděla svět očima kurtizány. Byla Ištařinou kněžkou, byla gejšou, byla prostitutkou současnosti… V tu noc prodala samu sebe za vysokou cenu, ale výplaty se nikdy nedočká. A to si tisíckrát říkala, že zrovna ona nikdy nebude tak naivní, aby něco takového podstoupila.
Dala mu své srdce, on ji však chtěl celou.

Měla jsem od svých partnerů všechno, na co jsem si ukázala. Nezáleželo jim, jak drahé ty věci jsou a jestli to jsou boty, kabelky, šaty nebo auta, zaplatili mi za mé tělo cokoliv.
Milovala jsem svůj život a nehodlala s ním přestat. I přes všechnu bídu, která mě na mé cestě potkala.
Přešla jsem po silnice a vydala se kolem hospody, ze které se do noci linula slova pro mě tak známé písně:
„Říkaj že není žádná Marion, že není ctnostná, kurtizána.
Že jsou jen stíny, ona a on, že jsou jen noci a rána.“
Jo, to byl můj život.

Zatímco ostatní říkali svým dopravním prostředkům podle lidského slovníku: „auta,“ (nic chytřejšího je nenapadlo), Pidičlovíček byl v Pidisvětě populární. Jediný mohl říkat svému autu „kára.“ Jednou se odehrála velká pidisrážka a pidikára při ní přišla k pidiúrazu. Našli ji o sto pidimetrů dál, slisovanou do pidikosočtverce. Pidičlovíček se teď mohl chlubit leda tím, že pidikára je opravdu pidi. A protože měl patent a nikdo jiný nemohl slovo použít, začalo se kára říkat kosočtverci, což byl přenesený význam a aby měl Pidičlověk vztek, malovali jej pidivandalové na zdi Pidiměsta, aby měl Pidičlověk vztek, že teď zas oni mohou a on nemůže.

Hluboký nádech, napřímit záda, pozvednout hlavu. Jen žádné emoce. Odhodlaně pokynula portýrovi, který s úklonou vykonal svoji práci.
Snažila se nevnímat všechny ty pohledy, pohrdavé, obdivné, plné touhy i hnusu. Muži se za ní otáčeli, ženy odvracely tvář. Všichni věděli, kdo je, a ona zase dokonale znala každého z nich. Opovrhovala jimi za jejich povrchnost. Neměla přátele, jen zákazníky, neměla kamarádky, jen sokyně. Nelitovala toho, vybrala si svoji cestu.
Zastavila se těsně za ním. Zaváhala... jen na okamžik. Lehounce se usmála.
„Přeji krásný večer,“ zazvonil sálem její medový hlas.
Otočil se a zůstal omráčeně zírat. Čekal... co vlastně čekal? Děvku?

Dnes nastal její den, věděla to. Neměla strach, jen cítila vinu. Proč ale? Ona přeci nic zlého neudělá, ona ne... A kdo má vlastně právo ji soudit? Konečně, bude to rychlé... možná až příliš. Jen jediný okamžik. Pro ni první a zároveň poslední. Třeba spatří slunce, tolik o něm slyšela... Ucítila zvláštní chvění... začala se zahřívat... letěla... Zahlédla ho, jen na okamžik. Nebyl daleko, sotva pár kroků. Slunce nesvítilo, možná pršelo. Otřásl jí prudký náraz, následoval nekonečný pád k zemi.
Údolím se rozlehl zvuk výstřelu.
Pomalu chladla, stejně jako tělo, ve kterém uvízla. Nikdy nezapomene na tu tvář plnou strachu.

Byla to strašlivá bitva. Na podlaze se povalovala bezvládná těla. Jen jediný živoucí mžoural skrze zamlžené oči. Již mu moc vědomí nezbývalo. I tak si užíval pocitu, že je poslední živoucí z této party. Chtěl odejít, ale nohy ho neposlouchaly. Důvod tohoto masakru se právě posadil naproti němu.
„Bezva akce, co?“ řekl Líh a podal poslednímu živoucímu poslední láhev. „Taková akce se nepodaří vždy, tak mi to nekaž,“ a s těmito slovy vylil zbylý obsah do hrdla ubožáka. Tento poslední výstřel ho zbavil zbytku vědomí. Líh si promnul ruce a těšil se, až všechny zde přítomné ráno postihne strašlivou kocovinou.

Plaval oceánem jako první člověk zcela bez přístrojů.
V ruce svíral pouze velkou stříkací pistoli plnou sladké vody.
Nejdříve se smáli, ale pochopili. Mořská obluda - jediná možná zbraň je voda z řek. Všichni mu drželi palce. Malý kluk a dobrovolně se vrhl vstříc jisté smrti. Ale on přežije a zachrání lidstvo před hrozbou z hlubin.
Blížil se k příšeře.
"Vylez, bídný tvore. Zničím tě!"
Obluda byla strašlivá. Chapadla zakončená drápy, přísavky plivající jed. Skutečná hrozba. Chlapec vyrazil.
* * *
Něco ho popadlo a táhlo nad hladinu.
"Mladý pane, je čas vylézt z bazénu," podávala mu matka ručník.
"Mami," kňučel, "zbýval poslední výstřel."

NEJSTE SI JISTI BUDOUCNOSTÍ? hřímal hlas z holoreklamy.
To jsem tedy nebyl.
ZAKUPTE VLASTNÍ PLANETU!
Možnost koupit si planetu (samozřejmě s pozorováním v reálném čase díky subprostorovému tentononc) se mi zdála skvělá.
Certifikát a tentononc přivezl kurýr hned následující den.
Jen co jsem podepsal doručenku, šlápl na kňak a odsvištěl.
Už tehdy mi to mělo být divné. Ale má pravdu, moje milá X3lli, jsem trochu nedovtipa. Docvaklo mi až později, když jsem se jí chlubil svou investicí.
„No podívej! Vždyť na tom vyrazili lidi!“ znechuceně zamávala chapadly.
„A takhle je to s těma výhodnejma koupěma vždycky. Navrch huj, vespod fuj!“

Varování: 18+, slash, vulgarismus, naturalismus
Nikdy jsi nebyl žádanější.
Nikdy jsi nebyl nechutnější.
Nikdy jsi nebyl šťastnější.
Nikdy jsi nebyl v takových sračkách.
Nikdy jsi nebyl víc sám sebou.
Nikdy jsi neklesl tak hluboko.
Nikdy jsi neměl takové sebevědomí.
Nikdy jsi nebyl tak ubohý.
Chlap za tebou stáhne kalhoty.
Absence gelu. Absence citu.
Zasune.
Potlačíš zakňučení. Místo toho vykřikneš a divoce k němu přirazíš.
Neohlédne se, když odchází a na stolku nechává měšec.
Mince se blýskají, jak ti protékají mezi prsty.
Na prostěradle zasychá pár kapek tvé špinavé krve.
Stíny na víčkách se naposledy přízračně zalesknou.
Zavřeš oči a hlava se ti zvrátí dozadu.
Umíráš...