Originální

Poznámka: Chronologicky navazuje na: A.26/4, Tři. Jedna a dva. a Kdy času neubývá.
Poznámka 2: Děkuji Kleio za konzultaci. :)
Poznámka 3: Pro Lejdynku, která si přála ráno po a nateklé rty.
Poznámka 4: Věřím ve své čtenáře, kteří to pochopí (a pochopí tím pádem i téma).
Otevřel rozespalá víčka a zmateně zamžoural – 5:47, hlásil budík na nočním stolku. Chvíli bojoval s představou padnout zpátky do měkkého polštáře a znovu usnout; zřejmě by se byl již dávno probudil zimou, peřina mu sotva přikrývala lýtka, ale tělo přitulené na jeho, v posteli pro jednoho, příjemně hřálo. Zadíval se na Daniela, snad o vteřinu déle, než by se slušelo. Co asi řekne, až se probudí?
Přinutil se vstát, neslyšně posbíral kousky svého oblečení. Zuby si stiskl spodní ret, sykl – nečekal, že bude ještě tak citlivý.
Potichu otevíral dveře, když ho zarazil Danielův ochraptělý hlas: „Nechceš na cestu třeba kafe?“

Nebudu lhát, nevím, kdo jsou hlavní hrdinové.
Určitě se vrátí.
Když se budu učit co nejlíp.
Když budu mít samé jedničky, i z fyziky.
Když si nebudu kazit oči čtením pod peřinou.
Když budu vynášet koš a uklízet si věci.
Když se budu denně sprchovat studenou vodou a cvičit.
Když budu vždycky hrát fér a pomáhat slabším.
Určitě když se budu kamarádit s Patrikem, co se s ním nikdo ve třídě bavit nechce.
Když nebudu utrácet tolik peněz za zmrzlinu a ušetřím si na učebnici francouzštiny.
Když sním tenhle talíř rybí polévky, i když polévku nemám rád a po rybách mi bývá špatně.
To přece musí zabrat.

Poznámka: Jedná se o variaci z mého oboru. Tou nymfou myslím druh muškařské nástrahy ne hlavní postavu.
Varování: Dnes jsem měla zkoušku, tak je to značně infantilní a zavání to školou, omlouvám se.
---
Zívla. Jarní únava si konečně vybrala svou daň. Nebo spíše probdělá noc, kdy se učila na zkoušku? Popravdě jí to bylo dost jedno. Letmo mrkla na přednášejícího, potom znovu sklonila hlavu k sešitu.
Přibližně o půl hodiny později došlo k výměně vyučujících. A sešit se octl kdesi zapomenut. Ostatně na něj pro muškařské pruty a nezbytný vazačský bordel na lavici ani nezbylo místo.
Konečně jednou udržela pozornost celou přednášku. Poprvé se nenudila. Srkala nos pomalu k háčku. Ještěže ryby nemají lidské vlasy v lásce.
Ona se ovšem na lidské vlasy chytala velmi dobře. Na brýle a modré oči ještě líp.

poznámka: len taká blbinka, nečakajte žiadny hlboký príbeh ani brilantnú pointu
Vykuklo marcové slniečko. Pani Omáčková, ako správna gazdinka, podľahla jarnému vábeniu a pustila sa do veľkého upratovania. Vysávala, utierala prach, umývala okná, až bol byt ako zo škatuľky. Nakoniec sa odhodlane vrhla na izbu svojho synka. Spod postele vytiahla okrem starej desiaty, špinavej ponožky, prasknutej lopty, niekoľkých gombíkov a kľúča, ktorý nikde nepasoval, aj dva týždne stratenú žiacku knižku. Otvorila ju a bolo jej jasné, prečo sa synáčik choval v posledných dňoch tak nenápadne. Stál tam totiž cez dva riadky napísaný, dva týždne starý oznam:
Budúci utorok o 17.00 sa bude konať rodičovské združenie. Tešíme sa na vašu účasť.

"It is only with the heart that one can see rightly. What is essential is invisible to the eye."
- The Little Prince, Antoine de Saint-Exupéry
Life is precious. Samuel obtained the secondhand knowledge when his neighbor’s dog died. It was as if the boy had lost something of higher value than the insignificant price of a halfbreed pup. Ever since, Samuel has been waiting for evidence, his relationships a study seeking to prove the preciousness of life. He’s been an unsuccessful scientist.
Sometimes science requires extreme measures – no progress without risk. He stands on the edge of the roof, face tear-streaked after the fight.
What are you waiting for? He lets himself fall, passing on his research to the lover waiting for him at home.

Varování: pokus o horor
„Kolonie jsou prostě příšerné. A čajové plantáže jsou snad nejhorší. Nikdy se tam nic neděje. Jsem šťastná, že jsem zpátky. Vy jste se určitě také těšila do civilizace. Cukr, má milá?“
Evelyna znovu v duchu zahlédla ten scvrklý předmět na snědé dlani. Svůj nejcennější majetek nabízela stará sběračka za přímluvu. Za naději na další práci.
„Tábíz, memsáhib. Půlnoční. Silná.“
Vysušené drobonké prstíky s nehty jako kousky slídy. Dětské, možná nikdy nenarozené.
„Zahoď to,“ zaječela tenkrát. „Hned teď!“
Amulet odletěl mezi žoky napěchované čajem. Nebo do jednoho z nich?
Osladila si hodně. Stejně jí připadalo, že earl grey má podivnou pachuť.

Fandom: originální (s nádechem femslashovitým, jak jinak)
At five, the gentlemen have tea and cigars, debating over steaming cups and wisps of smoke trailing through the sitting room – world politics, local affairs, and disdainful frowns at the neighbor who clearly wasn’t man enough.
At five, the ladies enjoy tea and cake, delicate cups and silver spoons clicking gently, a musical backdrop to the scandalized discussion about the escapee neighbor’s disgraceful behavior – unnatural affairs are unwelcome in the world of pristine porcelain and cookie-cutter marriages.
At midnight, ex-husband hits ex-wife, breaks her like fragile china because he is man enough and because what isn’t homogenous is a sin.

fandom: víceméně originální
Odbila pátá. Dáme si šálek čaje? Nebo jen letmý pohled. Jen jeden. Prosím. Sakra. Už to začalo!
To je ta slabá vůle. Jako by do žil vstříkla jed. A ten jed působí. Nesmírný neklid. Horečnou aktivitu. Ruce se mi třesou. Znáte to.
Tak nevím. Je to dobrý nápad? Musím se rozhlédnout než přejdu ulici. Bylo by smutné skončit předčasně. I když jsem zamyšlená.
Závod s časem. Běžím ze všech sil. A když to nestihnu? Přijde půlnoc. Bez přípravy. A bude masakr.
Takže se ptáte: O čemže to píšu?
No to je přece dané: Zadání o páté a drabble do půlnoci!

fandom: crossover - Sherlock Holmes a originální
varování: OOC Holmes?
„Není klíčem ta hrdlička?“ navrhl Watson.
„Nesmysl,“ mávl rukou netrpělivě Holmes. Pak se zarazil.
„Klíč,“ zašeptal. „Hrdlička. Jistě!“
Přiskočil k udivenému doktorovi a zatřásl jím.
„Johne, jste geniální. Nevím, co bych si počal, kdybych vás neměl.“
Cristian prudce vzhlédl, když mu kdosi vytrhl knihu z rukou.
„Co to děláš?“ ohradil se.
„Ráno vstáváme na mši, nepamatuješ?“ odpověděl Patrick.
Pak pohlédl na obálku. „Čaj o páté, vražda o půlnoci.“ přečetl. „Zase budeš mít noční můry. Pojď si lehnout.“
S bručením poslechl a zavrtal se do peřin.
„Neboj, vynahradím ti to,“ zašeptal hlas ze tmy. „Dnes můžete být Holmesem vy, drahý příteli.“
zpětné varování: slash a RPG :)

Bylo mu sedm. Usměvavý chlapeček se zářivýma očima. Na všechny záludné otázky odpovídal: „Pod postelí.“
Přestal s tím, když to jeho rodiče začalo zjevně znepokojovat.
Bylo mu čtrnáct. Měl moře náhodných známých. Nikomu nevěřil. Typický puberťák se vším všudy. Na otázky zásadně odpovídal mnohoznačným zabručením.
Bylo mu jasné, že pod jeho postelí je něco hodně divného. S nikým o tom nemluvil. Dávno mu došlo, že by tomu stejně nikdo nevěřil.
Chodil tam přemýšlet. A vždycky tajně a vždycky sám.
Bylo mi jednadvacet. Byl zvyklý na život s tajemstvím.
Pod jeho postelí byl vstup do paralelního světa.
Jednoho dne se nevrátil.