Molochovův koktejl

“Adame, co to znamená, když je tady napsaný, že se babička postila?,” Kája otráveně zvedne hlavu od povinné četby.

“Jako že nic nejedla. Je to stejný, jako když my na Štědrý den taky nic nejíme.”

“Jo aha, abychom viděli zlatý prasátko! … Tak to jsem stejně nikdy neviděl. Akorát jednou, když jsme se o Štědrým večeru koukali z okna, jsem viděl pana Vomáčku, jak se potácí domů z hospody. Málem nevybral zatáčku z ulice do našeho dvora a skončil v těch keříčkách, kam kdysi chodila kadit kočka paní Nováčkový, když ještě žila. Teda paní Nováčková. Teda vlastně i ta kočka. Pamatuješ?”

"Brácha! Vozábalová na dvoře seřvala domovníka! On jí totiž nechal popelářema odvézt nějakej verk. Řvala, že to tak nenechá, že si na něj ještě došlápne, co jí má co vyhazovat věci. On na ní taky řval, že když něco nechá u popelnic, nemůže čekat, že se to nevyhodí. A vona zas, že to nenechala U popelnic, ale že si to jen položila NA popelnici a že to přece neznamená, že to chtěla vyhodit! A von si klepal na čelo a říkal, že je Vozábalová světovej unikát s takovou logikou hopacího koně a absencí rozumu, že by to snad zasloužilo patentovat."

"Bedřiška z naší třídy říkala, že u její tety na Kampě jsou strašidla! Mají tam prej vodníka a nějaký divný světýlka a taky v domech vládnou tajemný síly, takže třeba teta někdy slyší, že někdo chodí po půdě, ačkoliv tam nikdo ve skutečnosti nechodí. A Bedřiška to prej taky slyšela!

Taky říkala, že některý ty síly jsou temný - třeba ten vodník, ale některý jsou světlý a lidem pomáhaj! Achjo, ta se má, že má tetu z Kampy...," vzdychá Kája.

"My tu taky máme strašidelnej barák ovládanej skrytejma temnejma silama! Dole pod kopcem - říká se mu sovětský velvyslanectví," rozchechtá se Adam.

Hele, brácha, víš, jak jsi říkal, že je každej domovník agent?” Kája zamyšleně kouká na Adama. “Je možný, že by Štefka moh bejt dvojitej? Já ho totiž dneska viděl, jak něco kutá za popelnicema, chvíli kutal a pak se odkrad' pryč na ulici. Bylo to celý hrozně podezřelý, podle mě tam má skrýš a v ní schovává nějaký špionážský věci!”

“Brácha, jseš truhlík a moc žereš majora Zemana. Štefka není žádnej Hradec, jenom mu Štefková zakazuje hulit, tak si schovává krabičku na dvoře a když se mu povede na chvíli zmizet z dohledu tý svý megery, chodí hulit za roh.”

“Kamilka mi řekla, že hned jak budu velkej, musím si udělat řidičák, ale na auto, ne na nějakou pitomou babetu, protože vona na pitomý babetě jezdit nebude. A taky si hned musím koupit auto. Ale žigulíka, protože v embéčku se jí dělá špatně. A taky prej musím mít chatu, ale někde blízko, u Prahy, abysme se tam netrmáceli tím žigulíkem dvě hodiny, a musí tam být elekřina a normální záchod, protože kadibudky nesnáší! Jinak si mě prej nevezme,” mračí se Kája.
“No ty bláho, cos jí na to řek’?,” ptá se Adam
“Že se stejně ženit nechci,” pokrčí rameny Kája.

“Kájo, pamatuješ, jak nám děda vyprávěl o posledních dnech války?,” ptá se Adam.
“Nepamatuju.”
“... vyprávěl, jak ho máma poslala pro mlíko. Když se vracel, kopal na cestě do kamínků a hrál jako fotbal. Jenže pak chtěl nakopnout nějakej větší šutrák, svezla se mu noha, podvrknul si kotník a praštil sebou o zem. Bandaska mu vylítla z ruky, mlíko pro celou rodinu se rozstříklo všude kolem. Přesně v tu chvíli dopadla kousek od tý cesty první bomba a začal nálet.”
…
“Si říkám, že nebejt toho jednoho šutru, co kvůli němu ležel děda bezpečně na zemi … tak jsme tady, brácha, dneska nebyli….”

Soudruzi!
Delší dobu pozoruji úpadek naší mládeže. Několikrát jsem již přistihla omladinu ze sousedství, kterak se poflakuje u nás na dvoře u popelnic, kouří, hraje na kytaru a zpívá protisocialistické písně různých protisocialistických živlů.

Místo aby plnila své socialistické závazky na brigádách SSM!!!

S politováním konstatuji, že domovní důvěrník Štefka nedostává svým povinnostem a mládež dostatečně neumravňuje! Dokonce dopustil krádež Babetty soudruha Vodičky!!

Takto si práci domovního důvěrníka opravdu nepředstavuji!!!

Vzhledem k této neutěšené situaci jsem připravena zavázati se dobrovolně službě vlasti jako vaše spolupracovnice a plnit všechny úkoly, které mi budou uloženy!

Míru zdar!
Se soudružským pozdravem Jaroslava Vozábalová

Jsem naštvanej!,” Kája mrskne školní taškou do kouta.

“Tak jo, brácha, svěř se tetě Sally,” mrkne na Káju pobaveně Adam.

“Kravajzna Šašková! Včera mě při češtině nachytala, jak si pod lavicí čtu Čtyřlístek, zabavila ho a prej že mi ho vrátí, když se na dnešek naučím a před celou třídou odrecituju pitomou básničku o pitomý holubici pitomýho míru!
.... já se tu blbou básničku fakt naučil, a vona mě dneska vůbec nevyvolala a Čtyřlístek mi nevrátila!
Prej, že na mě zapomněla a že teda tu básničku řeknu příští týden! Jakým právem?
Teď si tu debilitu musím pamatovat až do příští středy!”

“Někdo sebral mladýmu Vodičkovi Babettu! Včera ji zaparkoval u popelnic a ráno byla fuč!,” hlásí Adam.

“Jestli von ji nesebral někdo od Štefkovejch, babi říkala, že se u nich slejzá pěkná sebranka….,” dumá Kája.

“To jo, ale tihle motorky nekradou. Mladej Štefka je u tajnejch, slejzá se u nich celá Kachlikárna. A starej Štefka jako domovní důvěrník podává pravidelně raport o všem, co se v okolí šustne,” vysvětluje Adam.

“Páni, von je starej Štefka agent?

“Každej domovník je agent.”

“Jo? To by teda měl vědět, co se včera šustalo kolem tý Babetty, jinak je jako agent úplně naprd!,” uzavře Kája.

“Kluci! Večeři máte na plotně, brzo do postele a buďte hodní. Adame, máš to tady na starost. Tak, a já musím letět. Prodanka v Národním začíná za hodinu.” Máma si ještě naposled poklepe pudřenkou na nose, zacvakne víčko a vstane.

“Teda, páni, mami, tobě to sluší!,” vydechne Adam. “Krásný šaty! A máš namalovanou pusu. A taky jsi strašně vysoká”

“To bude těma kopytama,” zamračí se Kája.
“Ty jseš malej trouba, to nejsou kopyta, to jsou plat-for-my!,” klepe si na čelo Adam.

“To je mi jedno, vypadají jako čertovský kopyta. Mami, až se ráno vzbudím, budeš zase naše malá máma, žejo?"