DMD č. 21 pro 21. 4. 2024. Téma: Úsek častých nehod

Tenhle úsek Paegasu musel být zmanipulovanej, jinak si nedokázal vysvětlit, proč se muselo vždycky všechno vysrat tady. Pokaždý byl poblíž Todd. Dlouho ho podezříval. Rozhodně v tom měl prsty, protože se to dělo, když byl bez flotily.

„Cos udělal?“
„Co myslíš, Sheparrrde?“
„Nevěš mi bulíky na nos, Todde, to je tenhle měsíc už potřetí. A pokaždý jumper ztroskotá na stejným místě. Trvá dva dny, než naběhne systém.“
„Tato planeta není dle tvého vkusu?“
Západ slunce. Vůně moře. Nádhera.
„Cože?“
„Zmiňoval ses, že netrávíš moc času mimo Atlantidu.“
Pak mu to docvaklo. „Tys mi naplánoval prodlouženej víkend?“
„Víno?“
To bylo rande?!

"Paní, jelikož jste dítě dlouho chtěla, musíme věnovat zvláštní péči stravě."
"Dovolte, já nekouřím, nepiji a snažím se jíst zdravě."
"Co je podle vás zdravě?"
"Hranolky - zelenina, kečup - ovoce, takže saláty."
"No, neříkám, že porodnice není úsek častých nehod, ale s touhle stravou toho moc nedáte dítěti."
"Takže zvladlej salát? Před těhotenstvím jsem to jedla pořád, byla jsem tlustá."
"Ne, právě vyváženě. K salátu budeme dávat maso, jinou zeleninu, dresink z jogurtů, těstoviny, pečené nebo vařené brambory, rýži atd."
"Mám doma horkovzdušku, pomůže to?"
"Ano, tu i já používám. Jezdím autem, tak abych se nepřevážil v autě a neměl nehodu."

Za devatero horami a sedmero plánovanými dálničními nadjezdy je krajské město. A v něm Krajská veterinární správa.
Která má tu pochybnou čest míti ve svém obvodu dvě svérázné "neziskovky".
S první vlastně žádné problémy nejsou - jen od jisté doby musí na podatelně asi jednou měsíčně hodit do koše udání na nepovolený chov pum, levhartů a v jednom případě jaguára. Vždy černých.
Ta druhá...
Než se podařilo získat soudní rozhodnutí, že pokud vlk mluví, sám se obléká a nedáví kolemjdoucí ani ovce farmářů, jedná se o inteligentní bytost a do působnosti veterinární správy nespadá...
Tak ty stížnosti házeli do koše také.

Seděly a čekaly. Česaly si své dlouhé vlasy, natřásaly pera.
Moře bylo tiché, žádná loď v dohledu.
Čekaly a čekaly.
"Proč nikdo nepřiplouvá? Sestry, hlad mně trápí. Zapomněli na nás snad námořníci?"
Žádná ze sester však neměla odpověď.
Po mnoha dnech a týdnech ticha kolem konečně letěl Hermes, posel bohů.
"Božský Herme, sděl nám, proč se již neobjevují na horizontu lodě? Jaké neštěstí nás to potkalo?"
"Krásné sirény, Odysseus se po mnoha letech útrap vrátil domů na Ithaku. I zanesl ostrovy, které navštívil, do mapy..."
"Mnoho hrdinů chce přece vidět sličné sirény, navzdory všemu!"
"On tam napsal 'úsek častých nehod'!"

27. července
Fort Bridger. Posledení osídlení. Doplnění zásob. Když Bůh dá, Vánoce oslavíme v Kalifornii.

6. srpna
Lístek na stromě - nejezděte Ďáblovou branou. Cesta neprůchodná.
I cesta na jih je neprůchodná... Pan D. přišel o vůz.

25. srpna
Poušť. Pošli nám tři voli. Koně. A malý P.. Ale ten měl souchotě.

3. září
Poušť. Utekl dobytek. Taťka zastřelil pana S. Zakázali mu jít dál.

11. října
Řeka! Konečně voda! Paní E. zemřela na horečku. Dítě taky.

2. listopadu
První sníh.

12. listopadu
Sněží.

25. prosince
Pořád sněží. Pan L. umrzl. D. umřel hlady. Bůh nedal. Do Kalifornie se nikdy nedostaneme.

William McMaster Murdoch usrkl kávy z porcelánového šálku. Půlnoc se blížila, ale jeho služba začala před chvílí a musel být pozorný.
Nešťastných náhod si s kolizemi a požáry si vybrali už dost, ale ani čert teď nespí.
"Rychlost?" zeptal se.
"Dvacet dva uzlů."
V pořádku, rychlost a hlavně komfort, to jsme my. Je jasná noc, velké ledovce bude dobře vidět, s malými si irská ocel poradí.
Podporučík Moody zvedl telefon, potvrdil příjem a poděkoval. Pak oslovil Murdocha.
"Pane? Hlídka hlásí velký ledovec přímo před námi."
Murdoch neváhal a vydal rozkaz.
O několik chvil později se ozval sedm vteřin dlouhý zvuk.

Té noci, kdy země dýchá jarem a probuzeným životem, kdy v celém kraji planou pohanské ohně, aby večer připomínaly nedoceněnou sílu ženství a křesťanskou touhu jí potlačit a zahubit, v tu noc, kdy autoři roní střídavě slzy úlevy, že už to všechno skončilo a slzy melancholické, protože už to všechno skončilo, v předzvěsti dne, kdy se svátek práce slaví tím, že se nepracuje a zároveň se v něžnosti květů upomíná láska, která koneckonců bývá taky pořádná práce, v té noci plné paradoxů a uvolnění není divu, že se stává ledacos, od úmyslů přes nehody. Té noci vděčím za svou prvorozenou.

Pohybovali se tunelem s krumpáči a prázdnými kbelíky. Nepochybovali, že kbelíky brzy naplní, část sutí a zbytek drahými kovy.
„Stát!“ Trpaslík na konci řady náhle zastavil.
„Co se děje, Gimli? Musíme jít… máme před sebou úsek, kde se stávají časté nehody.“
„Vy to neslyšíte?“ Měl pocit, že zaslechl zvuk, který sem nepatřil.
„A co jako? Jdeme!“ Předákův zástupce mladého trpaslíka nevybíravě utnul.
„Ten… zvuk…“ nezbylo mu nic jiného než následovat své druhy. Zpomalili, jak se blížili k nalezišti.
„Začneme tady a…“
Z tunelu zaslechli rachot. Vyrazili zpátky, zahlédli nezvaného hosta.
„Vetřelec!“
Zlatovlasý elf vykašlával prach.
„Špičaté ucho!“ vyjevil se Gimli.

Tupý náraz. Ruce zradily. Kolena bolí.

Je to těžký, ale zvládnu to. Točím se a konečně se daří nedotknout se. Když se pak podívám na zápěstí a předloktí, kůže je pryč.

Už nemůžu, ruce mě neudrží. Padám k zemi. Hlava to neodnesla, naštěstí, ani to tak nebolelo. Ale ty podkolenní jamky, na kterých jsem visela, ty bolí ještě týden.

Rozmáchnu se a vykopávám. Můj nárt plnou rychlostí naráží do tyče. A samozřejmě prohrává.

Když si náhodně bez trička kontroluju nové tetování, všímám si dlouhých fialových pruhů na zádech. Ups.

Tělo pokryté modřinami.
Nebojte, nikdo mi neubližuje. Jen dělám pole dance.

"Úsek častých nehod? Nevidím, že by se tu něco takového dělo..." oznámila Lucy, která se snažila ze všech sil objevit alespoň jeden náznak nějaké nehody, jak ukazovala značka.
"Myslím, že už vím, co to znamená," zakňoural vystrašeně Kubík.
"Hóóó, cože? Já měla být první, kdo odhalí tajemství. Jak to, že to víš první? Není fér... Dobře, dej mi ještě chvilku, já na to přijdu."
"Lucy, prosím, můžeme už jít?"
"Ne, dokud nezjistím, co ta značka znamená!"
"Lucy," nevydržel to Kubík. "Moje nohy, koukni na moje nohy!"
"Vždyť jsou v poho."
"Ne, Lucy, nejsou, mám teď každou ponožku jinou, chápeš, chápeš?!"