DMD č. 07. pro 7. 4. 2025. Téma: Fraktura rohu

Paní Johanna zvykla si cestu do Pasek ke švagrové krátit přes podhorské pastviny. Zprvu nebyla si jistá, ale Petr ji opakovaně ujišťoval, že kravky jsou stvoření mírná, bez sklonům ke lsti.
Jednoho dne se, už na dohled dvojvěží bílého kostela, otočila i uviděla mohutné zvíře, jak kopytem nabírá. Leknutím košík s vejci zahodila a přidala do kroku. Sukně nabrala a nakonec přes ohradu musela nedůstojně skočit.
"Kráva," ulevila si a jala se oprašovat.
Petr snažil se nesmát a důstojnost její neponižoval.
Zařídil, aby sedlák býkovi raději rohy ulámal, aby paní jeho nemusela se báti.
Příhodu humornou nakonec spisovatelka vydala časopisecky.

Franz Nowak očima pobízel řidiče elektrobusu. Hergot, dělej, pohřeb skoro začíná! Beze mě hrát nemůžou, mám v pátém taktu sólo! Zatracená vídeňská doprava! Ještěže elektrobus zajíždí až téměř k místu srazu kapely. Popadl futrál a připravil se u dveří. Teď! Sotva se otevřely, vystartoval. Prásk! Zatmělo se mu před očima, jak narazil do jakéhosi muže. Futrál mu vyletěl z ruky a s rachotem se otevřel. Jeho krásný zlatý milovaný lesní roh dopadl na zem ve chvíli, kdy se Franz zapotácel. Plnou vahou došlápl mezi ústnici a náustek.
Rup!
Antonín zvedl oči od mapy. “Jejda,” pravil udiveně. “Zlomil jste si hornu!”

"...vypadá jako terno," usměje se Alena a nadšeně si se Stanislavem ťuknou.
"Asi ano," vysouká ze sebe Stanislav.
"Asi? Je pohledný, vypadá milý, evidentně mu nesmrdí práce..."
Stanislav smočí horní ret v italském víně.
"Jak jsme byli předevčírem v kině, zapomněl jsem, že jsem neodvolal Jáchyma..."
"Ty se s ním pořád... je ženatej!"
"A Mojmír není?"
Alena se místo odpovědi raději napije.
"No dobře, tak na tebe jeden ženáč čekal a nedočkal se tě, to je toho."
"Já jen... víš, co se stane býkovi, když mu zlomíš rohy?"
"Netuším."
"Už si nezatrká."
Alena zavrtí hlavou.
"V tom případě jsi vůl."