DMD č. 07. pro 7. 4. 2025. Téma: Fraktura rohu

Když se všichni shromáždili, vznikla pěkná vřava,
nad jinými tyčila se jistá kozlí hlava.

Faun se ujal slova první: "už je toho příliš!"
"Ale ty máš ještě druhý, tak co tady kvílíš.
Jednorožec už může jen bezrožcem být zván."
"Vypátráme, kdo vymyslel ten ďábelský plán."

"Naberem ho druhým rohem", šumí mezi zvířátky,
tou frakturou našich rohů utrpěly pohádky.

Jednorohé čertisko zlostně blekotá,
"doma mi teď říkají ňouma Mekota."
"Ten kdo tohle vymyslel se bude smažit v pekle,"
dodá čerchmant Belzebub a vypadá fakt vztekle.

"Já vám dám psát o frakturách našich mužných chloub,
na sosácících nemohli jste vážně klesnout hloub!"

Někdo má dům v zátopové oblasti.
Někdo tam, kde řádí hurikány.
My máme doma jednorožce.
Když v předsíni namočí podlahu, strašně to klouže a oni potom hrají hokej. Místo hokejek používají rohy, místo puku lentilku.
Dneska se sešli čtyři. Původně hráli na jednu branku. Teď stojí pod věšákem, vyhýbají se pohledem jeden druhému a rozpačitě podupávají.
Naštěstí je tam Bertík. Ten je nejrozhodnější.
“Asi se tomu budeme muset postavit čelem,” rozčísne to. “Skočte někdo pro sádru a špachtli, ať ten roh stihnem přidělat než přijdou z práce.”
Protože to tolik nevadí, že se něco rozbije, důležité je umět to opravit.

Plukovník Higgs kráčel koridorem lodi a na vodítku vedl berana. Sice si objednával beranici, ale logistika zase něco pohnojila...

Z boční chodby se náhle za hlasitého dupání vynořila plukovník Rixeiraová ve svém novém bojovém obleku, vyvedeném v agresivní růžové barvě. „Ahóóój Higgsíku,“ zamávala na něj vesele blonďatá plukovnice.

Beran, který zřejmě neměl rád růžovou, se najednou Higgsovi vytrhl, rozeběhl se proti plukovnici a vší silou do jejího exoskeletu trknul. Ta se pod úderem jen zapotácela, zato beran zůstal ležet poloomráčený na zemi a jeden roh měl viditelně zlomený.

Od té doby nosí Higgsovi piloti ve znaku berana s ulomeným rohem.

Vždy jsem měla třiadvacátého před Ježíškem volno.
Ten rok ale ne.
Co teď? Jedna babička nefunguje, druhá u andílků, "pan otec" v Jů-eS-Ej, doma dva kluky.
No nic, musím do práce. Budou to muset chvilku vydržet sami.
8:00 telefon: "Mamí, můžem ty křupky?"
10:00 telefon: "Mamí, on mi nechce dát čokoládu!"
A pak klid, ani cinknutí.
Dodělala jsem nutné a spěchala domů.
Kluci byli jako pipinky. Seděli v pokojíku a hráli si s legem, dokonce nádobí umyli.

Prásk!!!

Otevřela jsem obývák - stržená garnýž na půlky a na zemi skříňka, na bočku, bez rožku...
Dispersní Herkules je můj přítel.

Dlaně, které ho chytily za bílé rohy, byly drsné, zvyklé svírat brk i meč. Ze rtů mu neunikla ani hláska odporu. Byl démon a zachránil anděla... to se neodpouštělo.
Chronovým tělem projela ostrá bolest, když démon před ním zprudka zatáhl. Vykřikl, i přes tmu, která ho pomalu obestírala, slyšel krutá slova.
„A takhle provádíme frakturu rohu… pardon, rohů. O co chceš přijít ty, anděli?“

Démon v lidské podobě otevřel oči. Oknem do pokoje pronikalo měsíční světlo.
„Chrono? Jsi v pořádku?“
„Jsem. Byl to, jen sen.“
Vzpomínka, ale tím tě nechci zatěžovat. Zničil jsem ti život... a tys ten můj zachránil.

„Jaká čest, madam. Co vás k nám přivádí?” bledý chlápek, poklusávající vedle Reginy, zní ustaraně.
„Soukromý výlet za krásami Prahy,” usměje se Regina. „Nebojte, Johne, nejsem tu na inspekci.”
Muž se trochu uvolní a starost na jeho pohublé tváři nahradí únava.
Přitom býval takový ďábel. Víno, ženy, zpěv a odpočinek až v hrobě, vzpomene si Regina, jak se točíval kolem její tehdejší mentorky. A i kolem ní, když začala dospívat.
Nemoc mu ulámala rohy, pomyslí si trochu smutně. A já ho teď zlomím definitivně.
Netěší ji to, ale intuice jí říká, že jiná cesta není a ona své intuici věří.

Probudil jsem se ze svého neklidného spánku. Potřeboval jsem si pročistit hlavu. Vzal jsem Banditu a šli jsme se projít.
Zelené slunce příjemně hřálo do obličeje a pod nohama mi bublal potůček, který zářil všemi barvami.
Když jsme došli na mýtinku, v dáli jsem viděl tvora. Velikostí byl jako pes, ale měl tvar pštrosa. Na hlavě se mu tyčily dva parohy, z nichž jeden byl zaseknutý ve stromě.
Přišel jsem blíž a snažil se Štrolenovi pomoct, ale paroh se ani nehnul. Budeme ho muset zlomit.
Štrolen se na mě podíval úzkostlivým pohledem. Není zbytí, jiné východisko nevidím. Chudák Štrolen.
Křup!

Kamerka BFL (Brooks Falls Low) si hnízdila v dřevěné budce. Otáčela své černé oko doprava, po stezce vysokou travou, odkud ji ráno oslňovalo slunce, a doleva, kde byla přesně v úrovni vodopádu a mohla přenášet nejlepší lovecké faily, medvíděcí hry a lososí masakry. Nejraději zabírala huňaté hřbety, když si přímo před ni někdo sedl.
Otáčet se doprava a doleva ji totiž frustrovalo, protože každá napínavá honička příliš rychle zmizela za rohem. A BFL se neuměla dívat za roh. Ani kdyby se zlomila.
V zorném poli se jí objevil vlhký čenich, pak tlapka. Něco křuplo. Vzápětí už BFL viděla jen prkna.

Další nemožné se stalo skutečností. Vydali se do samotných pekel, přímo do ďáblova domu. Ukradli všechno, co se dalo, osvobodili Hope, zabili Rafaela... a teď už si ošetřují rány v relativním bezpečí pokoje, co jim tak ochotně a zdarma poskytl štědrý hostinský.

„Teda, vojíne, nabrat ďábla na vlastní rohy, to se ti povedlo!“ smála se Karlach. Její věčně optimistická energie donutila k úsměvu i Tav. Ohmatala si ještě ostré zbytky vlastního rohu, jehož špička zůstala v Avernu.

„Skvělý, takže mám jedno oko jako Will, jeden roh jako ty... ještě někdo se chce podělit?“

„Věřím, že jedna chodící bomba nám stačí.“

“Vždyť je to jen malá ovečka,” prohlásil Zap bez známky ironie.
Malá ovečka byl obstarožní dray, který se usadil u základny. Možná ho na padáku shodilo Imperium, nebo se manifestoval ze Síly. Měl už na kontě několik zlomenin a zdál se být neprůstřelný.
Zap to všechno ignoroval a vyrazil za ním, vybavený jen mrkví a nezdolným optimismem. Než stihli cokoli říct, ozvalo se zabečení, dusot, rána…
Vykoukli ven.
Zap vypadal v pořádku, až na promáčklinu na jedné protéze.
Dray omráčeně mžoural na vlastní ulomené rohy.
“Když ho chytíme teď, tak může být k večeři…” povzdechl si toužebně a marně Fireball.