DMD č. 17. pro 17. 4. 2025. Téma: Prodaný ženich

Nedělní mše je u konce.
Hrstka návštěvníků se pozvolna zvedá z lavic, míří ven z kostela.
Jan Trojan sedí v poslední řadě a dívá se na monumentální fresku před sebou. Jejím významem si není jistý…
Pod kazatelnou mezitím otec Müller rozmlouvá s mladou ženou. Jan tuší o čem. Zarputile se snaží nevěnovat jim pozornost.
Připadá si jako houska na krámě. Stará, okoralá houska, kterou se pekař přesto snaží podstrčit zákazníkovi. Nevěřícně zavrtí hlavou - bůhví pokolikáté.
Později nad šálkem čaje znovu věcně připomíná, že je právě propuštěným vězněm.
Františka se zeptá, za co byl odsouzen.
Rodina uprchlíků a čtvrtka chleba?
Dobře.

Za Rhorrazem přišla jeho matka s tím, že ho žení. Nějaká holka ho chtěla. Její rodiče byli o trochu bohatší než jeho, takže dobrá partie. Navíc, muž ženu neodmítá.

Ale proč?

Rhorraz chtěl bezmezně věřit v Lolth, jako všichni. Život by byl lehčí. Ale ona měla muže za podřadné a on nechápal proč, tak jak?

Studoval staré knihy, chtěl to pochopit. A tam narazil na Lolthina manžela. Podporoval ji. Dle něj má muž sloužit, a žena se mu odmění. Taky muž, myslí to jistě dobře.

Rhorraz propadl jeho učení. Budoucí manželku přivítal úsměvem. Později podobně rád oženil i svého syna.

Host domluvil a v chalupě se rozhostilo ticho.
Panímáma šťouchla do pantáty. „Počítáš to?"
„Počítám," přikývl rozvážně. „Dělá to celkem šestery dukáty, čtyři chalupy, čtyři krávy, dvě hezká telátka, hus i kachen dvakrát dost a dvě ňáká selátka, šest kusů pole a sedm nových almar."
Čtyři chalupy! Šest kusů pole! Čtyři krávy a dvě telátka! Té holce patří půl vesnice.
Taková příležitost se musí popadnout za pačesy a na podružnosti, kupříkladu jak se dívka vlastně jmenuje, se vyptat později.
„Tu si vezme, i kdyby ji nechtěl!" rozhodla panímáma rázně. Vždyť s ní, koneckonců, v tolika chalupách nemusí ani společně žít.

Musel pokračovat v rodu. Neměl možnost se víc seberozvíjet. Dnešním večerem tvrdí manželství, vytvoří potomka a převezme majetek. Neznělo to tak špatně. Přeci jen - majetek i peníze on rád. Jenže teď mu to bude vnuceno. Musí se stát novou hlavou rodiny.

Ano, nejstarší syn rodu Inkwood právě stál před zrcadlem a oblékal sváteční šat.
Jeho otec jej opustil. Nezemřel, ale z nepravého obvinění si vytvořil nový život. Bez jeho rodiny. Opustil ženu, milované děti, majetek.

Poupravil si rukávy u saka a následně i límeček košile. Pohlédl na svůj odraz v zrcadle.

Už teď věděl, že...
Bude prodaný, zneužitý a manipulován.

Mesto nebolo vyľudnené.
Snehom sa brodil polonahý vychudnutý muž. Vykrikoval: „Šukejte! Vemte si mě!“
Jeden z vojakov na neho zamieril. „Ty nejsi svobodný, tebe si vzal toluen!“
Prišli dvaja s doktorkou. Veľkí, sympatickí. Zvedaví.
Stáli sme na chodbe.
„V objektu fungovala večerka?“ díval sa na Toma, Dangovho syna.
„Vyplienili ju prvý deň. Zvyšok zatopili splašky. Chcete skontrolovať?“ Dohodnutú zaručenú pravdu som prezentoval ja. Na Dangovi by ju poznali.

„Máme rýži a vodu!“ neodpustil si Tom.
„Chceš se prodat, ženichu?“
Tom prostredníkom ukázal na sošku žltej hajlujúcej mačky.
„Klid, zůstaneme hodni. Přišli jsme ti zachránit nevěstu.“
Z ulice přilétla hořící lahev.

"Takže si to shrneme," snímám sombréro a snažím se předstírat, že to není jen obří tác ze zatracený svatby na zatraceným ledovci se zatraceným všudypřítomným logem Nechvátalovy firmy. "Nemáme veverku. Nemáme Nechvátala. Nemáme Trochtela. A víš, co ještě nemáme? Víš, co nemáme, Pantere?"
"Důstojnost?" zkusí opatrně. Zavyju.
"KAFE, PANTERE! Po tomhle nepřekonatelným dobrodružství s ledovcem, vzducholodí a hromadou kondomů je všude zasraná pšenice a nemáme ani slzu, slzičku kafe," přeskakuje mi hlas.
Panter mi mlčky podá termohrnek.
"Miluju tě," vydechnu.
Zakření se. "Koupil jsem ho od Mandarínka. Slíbil jsem mu, že až Tonička vyroste, může si mě vzít za muže."

Lura vstoupila do kovárny. Indar zrovna pracoval u výhně. Vzhlédl, odložil polotovar do kádě, vzal z poličky opravený náramek a přispěchal k Luře.
„Tak co říkáš? Povedlo se?“
„Je jako nový. Děkuji mockrát! Tady jsou ty dva slíbené zilary.“
Mávnul rukou. „Maličkost. Můžu?“ Obratně zapnul náramek na Luřinu ruku. Ta si přitom všimla…
„Vy jste také nosíval náramek?“
„To jsou jizvy po okovech. Ano, býval jsem otrok. Naštěstí jsem na jednom trhu v Irle padl do oka Askatě. Koupila mě a odplula do Berdelonu. Tady si mě vzala.“ Zasmál se. „Nebyl jsem zrovna levný. Ale prý jsem stál za to.“

„Tys mě prodal?!“
„Nehysterči, je to jenom tanec v klíně. Ani orál.“
„Ani… To mě těší, že tak myslíš na moje dobro. Aspoň nic nechytím, děkuju pěkně.“
„To bych netvrdil. Phylis má chronický kašel. Asi tubera. Nemá zdravotní a odmítá roušky.“
„Kde jsi k takové ženské přišel?!“
„Na bingu. Zase mě neposloucháš.“
„Teď mi budeš hrát na city. Teď, Housi, zrovna teď. Tys. Mě. Prodal.“
„Janine dala k dobru svoje léky na tlak, dobrej matroš. Co jsem měl asi říct?“
„Promiň, Janine, ale nebudu svého snoubence – špičkového onkologa mimochodem – v předvečer naší svatby prodávat jako kus masa. by bohatě stačilo.“

Kdyby tyhle ruiny navštívili před pěti lety, měli by ještě větší problém.
Barevné střípky. Poklady dětských snů.
Prozaičtější poklady dospělých snů; dosud celé porcelánové hrníčky. Sklenice.
Jsou drahé, křehké a objemné. Budou muset zůstat tady.
„Příště vezmem tvého koně,“ navrhuje Malcolm.
„Nemám koně,“ oponuje Norman.
„Ale k minulým narozeninám jsi dostal hřebce...“
„Hm.“
Vraník byl velký, rychlý, ohnivý a trochu lekavý. Pocházel z dobré krve. Měl rád rychlost.
Norman ne.
„Jak vyhrál ten závod Vysočinou.“
„Hm.“
„Každej ho chtěl.“
„Jo. Prodal jsem ho na chov.“
Spousta velkých, rychlých, ohnivých a trochu lekavých hříbátek.
Norman bude radši chodit pěšky.
Koně drncaj.

Prodám.
Mužský exemplár, 28 let, 180 cm, 80 kg.
Sportovec. Od oltáře utekl již dvakrát a trénuje dál.
Umí péct, zejména stejky. Vaření holduje v rovine teoretické, vyniká v roli poradné.
Je schopen pozřít salát a tvářit se neutrálně.
Čistotný. Když neprší, sprchuje se v koupelně.
Nechrápe, ale čas od času se mu v noci zdá, že je traktor.
Finančne zabezpečen, nutno ovšem hlídat výdaje za komixy, knihy, figurky, meče, olomucké syrečky a Kinder vajíčka.
Znalec žen. Dokáže je svléct pouze slovy! Slova "Máš v podprsence pavouka" jsou prý extrémně úspešná.
Cena dohodou, po podepsaní smlouvy nevracet!
Zn. Zoufalá matka