DMD č. 18. pro 18. 4. 2025. Téma: Fosílie

Dobrý den, vážení studenti, rád vás vidím ve svých sbírkách. Naši dnešní práci připravily místní paranormální živly, zanechavší na podlaze deváté uličky hromadu kamení. Bude nutné ji přebrat a zaevidovat.
Při první obhlídce jsem nalezl několik cenných vltavínů, achát a trilobity. Mám rovněž dojem, že ty šedivé protáhlé úlomky jsou fosilie mechovek. Viděl jsem jednu, která měla tvar jako patní kost.
Mechovky neboli Bryozoa se na Zemi poprvé objevily již v ordoviku. Žijí převážně v mořích a díky vápenitým schránkám jsou běžnými fosilními nálezy. Na českém území jsou známé devonské mechovky z koněpruských vápenců a třetihorní mechovky z karpatské předhlubně.

"Nechápu, že jsme tu z celé rodiny zase jenom my dva," zašeptá Radek Heleně.
"Taky jsem doufala, že aspoň máma dorazí," vzdychne Helena.
Vzápětí oba nasadí úsměv, když se objeví svatebčané.
Luboše, starou vodní krysu, přivážejí kamarádi na pramici, nevěsta v kožené kukle a brýlích sedí uvelebená v sajtkáře Harleye Davidson model 1965.
U oltáře se sejdou. Ženichovi teče do bot. Nevěsta má zaprášenou půlku obličeje.
"Ty vole, to je fosilie," zamumlá Helena.
Radek vyprskne smíchy, až se pár lidí otáčí.
"Takhle bys ale o Dáše mluvit neměla," upozorní sestru.
"Jaká Dáša? Ta motorka, to je vykopávka."
"Závidíš, co?"
"Strašně."

Sedí lord sklesle v klubu a hází do sebe jednoho panáka za druhým. Vidí ho přítel, přisedne k němu a hned se vyptává, co ho jako trápí.

„Ále, předevčírem mi umřela teta, taková milá stará fosílie, a odkázala mi milion liber.”

„Tak si to tak neber,“ praví kamarád. „Vždyť tetička už byla stará, užila si života, a ty bys měl oslavit ty peníze, ne truchlit.“

Lord povídá: „No jo, ale včera mi umřel strýček a odkázal mi dva miliony liber.”

„No tak tím tuplem máš slavit,“ vykřikne přítel nadšeně.

Lord depresivně prohlásí: „No jo, jenže dneska, dneska jako když utne.”

Když už jsem tady, přemýšlel Antonín, bylo by hříchem vynechat Mozartův rodný dům. Přemýšlet, kam ho Alex pozvala, může cestou. Vytáhl papírovou mapu, nastudoval trasu a vyrazil.
Proplétal se davem na nábřeží. S pohledem upřeným na salzburskou pevnost přemýšlel o dortíku a operetě, když vtom do někoho vrazil. Až když se omluvil, zjistil, že je to poutač na přírodovědecké muzeum. Bez rozmýšlení zabočil směrem, kterým šipka ukazovala.
Rázem byl jako v Jiříkově vidění. Pterodaktyl! Repliky dinosaurů! Modely s interaktivním ovládáním! Těch informací!
V pět hodin ho zřízenec vyprovodil s tím, že zavírají. Venku Antonín konečně procitl.
Můj ty bože, Sašenka!

Eileen Snapeová se narodila jako komtesa do váženého hraběcího rodu.
Odmalička projevovala mimořádnou inteligenci i všestranné nadání. Zajímaly ji přírodní vědy, stejně jako historie, literatura, rétorika, umění a hudba.
To, co ji však přitahovalo nejvíc, byli obyčejní lidé. A taky všechno, co bylo nové, nedostupné nebo zakázané. Měla slabost pro drsné, neurvalé muže, silná auta, džíny a cigaretový kouř.
Siriuse si zamilovala, jako by byl jejím vlastním synem.
„Je na čase provětrat krinolínu, maminko.“
Chytila se jeho nabízené ruky a nechala se odtáhnout na parket.
„Omlouvám se, Mozarta v repertoáru neměli.“
„Nedělej ze mě fosilii. Taky jsem chodila na diskotéky.“

Při průzkumu nových planet musíme dodržovat přísná pravidla. Nejpřísnější pravidlo je na planetě nic nenechat - žádnou techniku, žádné jídlo, žádné výměšky. Planeta musí zůstat čistá. Jediný zůstatek by mohl ohrozit celý ekosystém planety.
"Něco jsem našel!"
"Vypadá to jako zub."
"Cože, v téhle pustině? Zapečeť ho. Můžeme vyrazit domů!"

***

Při návratu na domovskou planetu jsme měli nehodu, povolil atmosférický ochranný štít, a tak jsme havarovali do oceánu. Vyvázli jsme živí. Na zub jsme zapomněli.
Pamatujete na nejpřísnější pravidlo. Celý vodní ekosystém se proměnil. Ve vodách žilo něco nového a po několika letech už nebyla voda, v níž mohlo něco žít.

Ach ty sítě. Jsou chatrné a vetché jako já a mé zdraví. Trhají se jako moje vzpomínky. Síťoví je samá díra jako moje paměť. Vím, že mi oběd chutnal, ale už nevím, co jsem jedl. Dobře si však vybavuju své mládí. Byl jsem plný síly. Teď mám přezdívku fosílie.
Naštěstí zapomínám většinu špatného, co mne potkalo.

Sítě jsou celý můj majetek. Žena mi zemřela, ale sítě se mnou zůstaly. Nemám to srdce je vyhodit. Celý život mne živily. Kde bych bez nich dneska byl? Je fakt, že spravování věnuju víc času než samotnému lovu ryb. Přesto je budu spravovat dál.