DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2024. Téma: Chat dvou postav

- Zaplaťpámbu že už jsme zpátky. Doma je doma a tohle cestování mi nedělá dobře.
- Co nadělat, tradice se přece mají dodržovat. Mě to baví, aspoň se dostaneme jednou ven a nejsme pořád zavření tady. A je tam tak krásně, a kolik dobrých známých tam potkáme! Já bych si s nimi povídal až doteď…
- Ale v mém věku mě prostě už zmáhá trmácet se tak daleko a zase zpátky.
- Nepovídej, vypadáš moc dobře, očividně jsi ve formě.
- To tedy doufám. Hlavně srdce aby bylo v pořádku. Musí nám to všem dobře znít, když je svátek!
- Určitě bude, já se tak těším!

"Příteli, neviděl jsi moje kladivo? Někam jsem ho pověsil a nevím kam."

"Kolikrát ti mám říkat, abys ho nenechával válet se okolo?"

"Není to moje vina. Vypil jsem příliš mnoho medoviny."

"Výmluvy. Já jsem na té party včera byl taky a neopil jsem se."

"Museli jsme tě odnést do lože."

"To se nepočítá. Byl jsem naprosto střízlivý."

"Chtěl jsi vyskočit z okna a tvrdil jsi, že dokážeš létat."

"Dokážu."

"Když máš svůj oblek?"

"Když mám svůj oblek."

"To pořád nevysvětluje, kam se podělo moje kladivo."

"Počkej, už si vzpomínám. Když jsem ho naposledy viděl, otevírali jsme jím další pivo."

"Cože?!"

A: Jé ahojky, tebe už jsem dlouho neviděl.
B: Do-dobrý den.
A: Aha, zase máš ten svůj problém?
B: Omlouvám se, ale asi nevím, o čem to mluvíte.
A: Já se z tebe picnu.
B: …
A: Posílá mě za tebou můj táta. Máš se o mě na chvilku postarat. Odplul na výlet za želvama do vé a pé.
B: Co je vé a pé?
A: Východoaustralského proudu.
B: Co máte s ploutví? Nevypadá moc zdravě.
A: Mám ji nemocnou, ale táta ji říká „šťastná“.
B: Eh...dobrý den. Musím najít rodinu. Někde ji tu mám.
A: Ach jo, už zase?

CuddlyFurry: Osamělá?
SHE-106: Osamělá.
CuddlyFurry: Nikdo nikde?
SHE-106: Jeden tu byl. Říkal mi: "miláčku".
CuddlyFurry: To nezní špatně...
SHE-106: Ale říkal tak všem a všemu. Jen tudy proběhl. Moc sem nikdo nezavítá. A ty?
CuddlyFurry: BRB
SHE-106: Povídej.
CuddlyFurry: Krize středního věku. Žena mi nerozumí, děti by pořád jenom žraly.
SHE-106: To děti dělají. Taky bych je chtěla.
CuddlyFurry: Když oni by žraly hlavně návštěvy. Adoptivní mámu ještě ubráním, ale...
SHE-106: Návštevy bych taky žrala.
CuddlyFurry: Taky?
SHE-106: Taky. Nebo křepelky.
CuddlyFurry: Můžu se na něco zeptat?
SHE-106: Můžeš to zkusit.
CuddlyFurry: Holíš si nohy?
SHE-106 has left the chat.

A: Jak si se sem dostal?
B: Myslím že omylem, můj život nebyl vůbec ukázkový. Už od mládí sem měl různé problémy se zákonem.
A: Já sem celý život zavděčil vzdělávání. Zní to možná, že to byla nuda, ale ten život tak dlouhý nebyl. Když jsem umřel, bylo mi 26.
B: Můj život byl teda delší, ale ne o moc, umřel jsem den po mých 44. narozeninách.
A: A byla tvá smrt moc bolestivá?
B: Dá se říct. Třikrát mě střelili, a ta poslední rána mě zabila. Prostoupila mi do lebky. Za celý život jsem se dostal do spousty nebezpečných situací, a byl sem zvyklý, že kolem mě lidé umírali. Ale tam měl dostali.
A: Kde tam?
B: V Medellinu, to je v Kolumbii, na střeše jednoho z domů. Měl jsem přestřelku s policií, protože jsem byl známý dealer kokainu.
A: Kokain? Vždyť ten jsem poprvé odizoloval na světě. Taky částečně souvisí s mou smrtí.
B: Předávkoval?
A: Ne, nebral jsem ho, když jsem ho zkoumal, pracoval jsem s yperitem, to je nebezpečný plyn. Ten jsem pravidelně dýchal, a jelikož jsem nevěděl že je nebezpečný, shnily mi plíce, dá se říct.
B: Takže nás spojila jedna látka, kterou jsme každý znali z jiného pohledu. No to je den!

Kapitán1: „Vždy mě hrozně zajímalo jaké to bylo když první loď vyplula na širý oceán.“

Kapitán2: „Obavy, strach i hrůza mě jímali, ale ta zvědavost a touha poznat co je za tím obzorem byly silnější.“

Kapitán1: „Představoval jsem si jaké lodi jste musel velet.“

Kapitán2: „Muje loď byla úžasná, šestero stěžňů, pevné plachty a odvážná posádka. Zajímalo by mne co o nás historie soudí?“

Kapitán1: „Do mé doby se o vás nedochovala žádná zpráva, dokonce ani pověsti - tak moc jsme vzdáleni v čase.“

Kapitán2: „A jaké jsou lodě ve vaší době?“

Kapitán1: „Kovové, rychlé, některé létají i za hranice světa.“

Běžec:
Co je to dnes za lidi, jeden si nemůže v klidu ani zaběhat.

Lesní muž:
Co se stalo?

Běžec:
Byl jsem běhat, to víš, musím si udržovat kondici, při mém povolání je to nutnost.

Lesní muž:
Chápu.

Běžec:
A jak si tak běžím přes pole a louku, natrefím na otravné stalkerky.

Lesní muž:
To je konec, dnes člověk nemá nikde klid.

Běžec:
No právě.
A hned začaly vyzvídat. Prý, jak se mám, co dělám, že mám stále veselou náladou.

Lesní muž:
Husy, kdyby běhaly, tak by se jim také vyplavily endorfiny.

Běžec:
Odsekl jsem, že nevím a utekl jsem.

SegniL: tak co, kde jste?

KřižAAk: tady

SegniL: to jste se daleko nedostali.

Křižaak: no jako... ne. Ale dneska to bylo hustý. Rozloženej tábor, ne, totálně vysmažený, a někdo najednou vylezl z města a hulákal. Než jsem se pořádně podíval, byli naši chlapi na půl cesty dovnitř.

SegniL: do háje. Kdo tomu velel?

KřižAAk: no jako... já ne, že jo. Ale pomlátili jsme jich tisíce.

SegniL: psal jsi, že jich tam je pár stovek.

KřižAAk: jo, kámo, taky se mě ptali, co s nima. Řek jsem, že Pánbu si je roztřídí.

SegniL: WTF, vole. To budu muset probrat s marketingem.

Kermit je online
Kermit: Přítel tam?

Á, pán se konečně uráčil ozvat. Psal jsi, že se musíš chvíli zdejchnout. NA CHVÍLI! 22 let jsem čekal na pokračování naší šachový partie. Promýšlel tahy, čekal, že tě konečně porazím. A víš co? Už je mi to jedno. Opustil jsi mě. Finíto. Nazdar.

Kermit: Signál nebyl.

A najednou je, co?

Kermit: Společník přiletěl. S vysílačkou.

Společník, jo?

Kermit: Těžká práce s ním.

Jo, já teď mám na krku taky jednoho osla.

Kermit: Netrpělivý. Tvrdohlavý. Po svém otci. Hm. Jezdec na H1.

Moje věž! Vida, věž! Dalším tahem zachráním princeznu. A dáma bere pěšce!

Stoneface 09:01
mame problem, osobni setkani nutne

Capcheeto 09:05
Jasně, přiletíme. O co kráčí?

Stoneface 09:52
zadrzen zbeh se zpravou, potencialni past, zachovejte maximalni ostrazitost
misto obvykle, nejmenovat, kanal muze byt monitorovany
vezmi Kocku

Capcheeto 09:54
Vyrážíme, Kočka letí taky a vezeme i epesní lívance, co nám jich pár zbylo od snídaně, na nervy budou dobrý.

Stoneface 10:31
komplikace, ve meste zadrzeni nezvani narusitele
pry je s nimi J

Capcheeto 10:40
Nám se to taky komplikuje, zpoždění minimálně hodina, spíš dvě, vydrž.

Capcheeto 11:23
Tak lívance nebudou, promiň :(

Server 11:23
Zpráva nemohla být doručena, vybraný přijímač neexistuje. Zkusit znovu?