DMD Bonus č. 05 pro 19. 4. 2024. Téma: Chat dvou postav

On: Moje milá, vše jsem odhalil, jedu za tebou! Ráno se sejdeme na hřbitově!
Ona: Nechtěl bys raději přijít za mnou do hotelu? Kde budeš trávit noc?
On: Ach ano, máš pravdu! Kde jsi ubytovaná?
Ona: Hotel Sonnhof, hned vedle nádraží.
On: Jsi úžasná!
Ona: Já vím.
On: Ale bavilo tě to, že? A na ten hřbitov zajdeme zítra spolu.
Ona: Ne. Zajdeme na išelský dortík a půjdeme se podívat do Císařské vily.
On: Ale na hřbitov taky, aspoň na chvilku… počkej, jde průvodčí.
…
On: Lásko… promiň. Sedl jsem do špatného vlaku. Jedu do Badenu. Uvidíme se zítra dopoledne… Snad.

Beruška: Jaké to bylo?
Stvořitel: Co?
Beruška: Když jsi zjistila, že mě čekáš.
Stvořitel: Strašné. A strašně krásné.
Beruška: A potom? Když táta odešel?
Stvořitel: Potom se všechno rozpadlo.
Beruška: Litovalas?
Stvořitel: Než jsi se narodila, tisíckrát. Pak už jen občas.
Beruška: Děláš si srandu?!!!
Stvořitel: Jak jsi to poznala:)
Stvořitel: Nemůžeš spát? Proto ty otázky?
Stvořitel: Stalo se něco??? Nikdy dřív jsi se neptala...
Stvořitel: Nedělej, že spíš a koukej mi odpovědět!
Beruška: Neptala. Předtím jsem měla strach.
Stvořitel: A teď?
Beruška: Chci to vědět.
Beruška: Cítím se strašně. A strašně krásně.
Beruška: Mami?
Stvořitel: Neboj se. Zvládneme to.

ILKokta: Co cesta? Pustil vás ten…. Šváb? Štěnice? Ne – Rus? Kdyby se cukal, mám pár tipů!
CZTáta: Ahoj, pustil. Cesta cajk, ale mrtě práce udržet ty pacholky remcavý, nespokojený, na uzdě. Nechápu, jaks to dal 40 let… Respekt, kámo!
ILKokta: Chápu, taky jsem vzteky rozflákal i šutry, když jsem slezl z hory.
CZTáta: Tvl, nemluv o horách, žreci mě nutí furt někam šplhat. Prosím tě, kronikář mi do huby vrazil ty tvoje kecy vo mlíku a strdí. Ty pisálci už taky nic originálního nevymyslí. Vyřiď Áčku, že sorry.
ILKokta: V poho. Áčko smolí další díly a citace prý zvyšuje prodeje.

Buřič: Prý jsi nejlepší student na univerzitě.
Neo: To se o mně tvrdí?
Buřič: Popravdě, tvrdíš to o sobě sám.
Neo: Hele, řekni, to tě baví takhle rejpat do lidí?
Buřič: Ano, rád zkoumám neznámé identity.
Neo: Tak to mi své pravé jméno asi neprozradíš, co? Zapsal bych si ho do svého černého sešítku.
Buřič: Zklamu tě, ale mé jméno zůstane skryté. Nikdy ho neuhodneš.
Neo: To se ještě uvidí. Nepodceňuj mě, provokatére.
Buřič: I kdybys byl členem japonské policie, nikdy na to nepřijdeš. Tím jsem si zcela jistý.
Neo: Pche! Nikdy neříkej nikdy! Ještě jsem neřekl poslední slovo, Buřiči!

Nikot1ana: Vaše úspěchy jsou působivé, milý kolego.
Artemisia: Děkuji. Domnívám se, že toto by mohl zvládnout každý, kdo někdy otevřel učebnice.
Nikot1ana: Znám mnoho moudrých, kteří vyměnili moudrost za šílenství, i takové, kteří přečetli pouze svůj rodokmen, a že byl vskutku podrobný, a ti dosáhli mnohem větší proslulosti.
Artemisia: O tom nepochybuji. Také znám jednu celebritu, které stačilo jenom neumřít dříve, než mohla učebnice vůbec dostat.
Nikot1ana: Schopnost přežít je vzácný dar. Jeden můj přítel ji prokázal už mnohokrát. Je velmi houževnatý.
Artemisia: A jistě si své slávy užívá plnými doušky.
Nikot1ana: Nikoli, odešel do ústranní.
Artemisia: Vskutku moudrý muž.

Test! Jasně, nikdo mě neslyší, vím. Ale když už tu sondu mám… (.)(.)Kozy!

Co to sakra…?

Panebože. Slyšíte mě? Kdo jste? A kde?

Cože? Ty umíš anglicky?

Haha. Jak jste zprovoznili komunikaci?

To je zas nějaká bouda, že jo? Seš slizka. Nebo psiréna.

Cože? Jsem člověk! Kterýmu docházej brambory a brzo natáhne brka!

Bože. Neměl jsem to kari zapíjet pálenkou z ozářený haše. Halucinuju. Aspoň, že nepilotuju.

Co? Máte vesmírnou loď? Jak? A doletíte pro mě včas?

Ale kdo seš?

*#><*><#*#<>*<#>

A kurva. No… Loď máme. Rádi bysme helfli, fakt. Akorát to vo malej fous nestihnem. Zhruba vo tři miliony let.

- Miláčku, jak jsi daleko?
- To fakt nevím.
- Plsky plsky koukni se. Nudím se. Už jsem po večeři a nechce se mi spinkat.
- Spletla sis frekvenci.
- Kdo je tam?
- Hádej.
- Stačí jednou hihi :-) Záříš i ve tmě.
- Uhodla :-)
- Už se mi nechce čekat. Pojď se mnou ty.
- Copak plánuješ?
- Už ti vyprávěl o knihovně?
- To víš, že ano :-) až bude mít službu, půjdu s ním.
- Proč ne hned? Kluci nemusí vědět všechno :) Vyděsíme nějaké studentíky hihi
- Oni nepiští děsem, ale nadšením :-) prý jsme heboučké, ale na mě nikdo sahat nebude :-P
- Někteří mají teplé ruce.
- Zajímavé. Kdy a kde?
- Vchod, teď.

Porušili jste podmínky.
Technicky vzato jsme na oběžné dráze.
Mám na mysli C.
Potřebuje vaši pomoc.
Kdo jste?
Přejděme na holoprojektor.
Ne.
Proč nechcete být viděn ani slyšen?
Osobní důvody.
Jak vám můžu věřit?
Na tohle teď nemáme čas.
Ukazuji tvář málokomu, ale nejsem mimo dění. Mám kontakty u povstalců.
Možná vím, kdo jste.
Co se stalo?
Letoun C a D byl sestřelen neznámou stranou. Povstalci je našli obě v pořádku. Proběhla tam ale vzpoura. Chtějí je obě předat separatistům.
Tohle zní jako léčka.
Nejste zrovna znám čekáním na kolkovanou žádost, když jde o život.
To máte pravdu.
Posílám souřadnice.

Forever21 Babi, tak jak?
grannycool premyslela jsem.
Forever21 Přemýšlení škodí pleti, jak by řekl Henry. A? Našlo se něco?
grannycool máme psy. zamek. pani kneznu.
Forever21 Aristokratka! Je zhýralá? Pořádá tematické večírky?
grannycool ma rada prochazky.
Forever21 Aha. Víte, musíte dát lidem vášeň. Jako já. Probudit jejich hluboké touhy. Pak se čtenáři pohrnou. A ne jen ti odsouzenci, co vás dostanou povinně. Máte hluboké touhy?
grannycool mame hluboký splav
Forever21 Tak jinak. Co děláte?
grannycool plejeme zahradku. peceme buchty.
Forever21 Začínám z vás šedivět, což nemá být možné.
grannycool sukame po svetnici
Forever21 …
grannycool …
Forever21 …s tím už můžeme pracovat.

4: Četl jsem to vaše dílko.
805: Opravdu? Budiž mi ctí.
4: Nevím, nevím, zda na místě je čest. Nelíbí se mi.
805: A čímpak to? Lidem obvykle radost činí.
4: Takový nonsens do veršů vázat, stydět byste se měl. Víno pomlouvati. Vždyť sklízelo se v říjnu. Sladké bylo. Vy ve víně se nevyznáte.
805: Pravda, piji jenom hořkou kávu.
4: Ale horší než vy je ten váš kamarád, co tvrdí, že ženským jsem práva upíral.
805: A co žádáte jako nápravu?
4: Omluva snad dostačovala by.
805: Prominou pane, ale v republiku věřím. Ani hlavám pomazaným se omlouvati nebudu.