Henrikův studentský život

"Chápu, že loutkové divadlo je pro trpaslíky fascinující, ale nemyslím, že je to pro tebe to pravé," narovnal se v židli ředitel loutkohereckého kroužku.

"Vždyť se ani nic tak hrozného nestalo," oponoval Henrik.

"Ta loutka draka, co jsi vyrobil, je celkem hezká, a systém chrlení plamenů je vážně důmyslný, ale hodil by se spíš do technického kroužku než na jeviště."

"Stejně nevidím problém. Na oponu plameny nedosáhnou, to jsem měřil důkladně. A z kovářství mám samé jedničky, s ohněm umím pracovat klidně i se zavřenýma očima..."

"Je mi líto, ale vážně nemůžeme dát draka šlehajícího pravé plameny do maňáskoveho divadla."

"Mně se ten Erasmus nějak nezdá," prohlásil Valdemar Swordson, uznávaný kovář a Henrikův otec, "s lidmi se přece nestýkáme už celá staletí."

"To by neměl snad být takový problém," usmál se Henrik. "Vždyť tam přece už i vycházela naše literatura, a celkem úspěšně..."

"Myslíš ty dětské knížky, co je u nich překládal nějakej Tolkien?"

"Přesně ty! Díky nim budou mít představu, co od trpaslíka čekat, a zbytek už jim nějak vysvětlím."

"Když myslíš... Spíš aby ses ty nedivil, jací jsou to barbaři. Neumí kovat magické předměty. Dovedeš si představit ten život, bez magotechnických vychytávek jako kyrys s zabudovaným drbačem zad?"

"Ne, tohle si rozhodně nemůžeš vzít na první rande!" řval vztekle Oliver.

"Říkal jsi, že musím udělat první dojem," pokrčil rameny Henrik.

"Takhle oblečený ho rozhodně uděláš... Ale ne dobrý! Vždyť by tě mohli zavřít! Sundej to, půjčím ti něco normálního!" prohlásil Olík šmátrajíce ve skříni.

"Ale vždyť je to to nejlepší, co jsem kdy na sobě měl."

"U tebe je laťka dost nízko. Vem si tohle!" hodil Oliver Henrikovi hromádku oblečení.

"Moje oblečení rozhodně k mé postavě ladí líp než tyhle hadry! A je praktičtější." ohrnul nos Henrik.

"To možná, ale plátová zbroj se do italské restaurace prostě nehodí."